Dokonalý zmysel

„Ani se mě nezeptáš, proč jsem nebyla v práci?“ - „Byla jsi nemocná.“ - „Ne nemocná, jen nešťastná.“ - „To je to samé.“ A v tomhle snímku toto tvrzení platí hned dvojnásobně…Dokonalý smysl je vpravdě zvláštní film. Kvůli jeho specifické atmosféře musí být divák správně naladěn a musí chtít vzít za své nastavená pravidla. A v neposlední řadě i přijmout ústřední dvojici. Mně film přišel převážně fajn, ačkoliv některé věci mi tak úplně nesedly. Postupné ztrácení smyslů mě vcelku bavilo, stejně jako průběh či reakce společnosti. Různorodé emocionální reakce, které té či oné ztrátě vždy předcházely, mi však přišly tak nějak na sílu, vadily mně (snad mi přišly až příliš prvoplánové). Fakt, že některé otázky zůstaly zcela nezodpovězeny, mi v tomto případě také zrovna moc „nevoněl“. Hlavnímu páru jsem naopak fandil, cítil jsem mezi nimi tu správnou chemii. Konec byl spíš na efekt, ovšem neměl jsem s ním větší problém. Různorodým reakcím uživatelů se tak vůbec nedivím, sám jsem na vážkách mezi 3/4*, ale pro mě to na ty slabší 4* ještě vychází. (27.09.2022)

Tak ještě jednou a lépe. Začal bych shadwellovským vtipem. Jaký je rozdíl mezi emocí a nemocí? Odpověď: Písmeno "n". V případě filmu Perfect Sense se ale takový hloupý žertík skutečně nabízí, protože v souvislosti se záhadnou a nezjistitelnou (alespoň vědeckými způsoby) nákazou hrají (potlačované) city ústřední roli. Jestliže se pak přesuneme na pole anglického jazyka, v jehož rámci se nachází i samotný film, pak slovo "emotion" v sobě jednoznačně obsahuje jako základ slovo "motion", tedy "pohyb". A právě takové nemocné emoce tady uvádějí do pohybu žánrová schémata melodramatu a ozvláštňují jeho sledování. S tímto filmem je to trochu podobné jako např. s Černou labutí, která, pokud ji budeme sledovat jako art film s vysokými uměleckými ambicemi, se ukáže jako nabubřelý film plný otřepaných klišé, ale v případě, že se na ni budeme dívat jako na horor, ozvláštněný přepjatými motivy z baletního prostředí, jeví se jako velice inovativní žánrovka. Podobně tak Perfect Sense sice zklamává jako "výpověď o stavu světa", ze které bychom si měli odnést jedinečné vyjádření k apokalyptickým náladám společnosti, kterou sužují nediagnostikované, a spíše metafyzické než fyzické, choroby, ale právě jako ozvláštněné melodrama funguje velice dobře. V klasickém romantickém příběhu se totiž předpokládá, že postavy chovají určité city a hromadí v sobě emoce, které pak projevují (např. náklonností k druhému) a posouvají tak děj romance kupředu. Všichni určitě známe klasické schéma hollywoodského romkomu, které zaručeně funguje na diváka, který chce vidět v zásadě pořád to samé jen trochu jinak (s jinými herci atd.). Perfect Sense jako kdyby tuhle artificiálnost ustáleného romantického narativu sebeuvědoměle komentoval tím, že upozorňuje na nevyhnutelnost až schematičnost jednotlivých důležitých "uzlových bodů" příběhu, které tady nevyvěrají ze samotných hrdinů (ti jako kdyby sami od sebe nebyli schopni emoce vyjadřovat), ale musejí být na ně "uvaleny" celosvětovou emocionální nákazou. Jednoduše a stručně: funguje to a je to působivé. Redukovat tenhle film jen na nějaký derivát Nákazy (mapování epidemie), Melancholie (úpadek lidstva soustředěný do několika postav) nebo Turínského koně (postupné "zhasínání světa" odrážející se v diegezi filmu), je nesmysl, protože Perfect Sense v samém základě operuje se zcela odlišnými kódy a schématy. Chápu, že to někdo onálepkuje jako midcult, ale mě to především v závěru docela upřímně dojalo a budu ten film kdykoli obhajovat. (21.03.2012)

"It's dark now. But they feel each others breath. And they know all they need to know. They kiss. And they feel each others tears on their cheeks. And if there had been anybody left to see them, then they would look like normal lovers, caressing each others faces, bodies close together, eyes closed, oblivious to the world around them. Because that is how life goes on. Like that. All beyond fat and flour." ________ Šálí mne snad můj šestý cinefilní smysl – anebo je snímek 'Perfect sense' jedno z nejpůvabnějších filmových lovestory, co jsem kdy viděl? Máš recht kurde, samozřejmě že je, protože nejde o klasickou stereotypní romanťárnu, ale o neobyčejně emocionálně poddajnou alegorii o nepřemožitelný síle lásky. Snímek zároveň polytematicky osciluje mezi melancholickým podobenstvím a jakousi kontradikcí, potažmo přímo antitezí katastrofického žánru – takže nejde ani o pompézní apokalyptický armagedon, ale o subtilní existenciální romanci, kde role syžetu o skomírajících lidských smyslech - tedy čichu, chuti, sluchu, a naneštěstí i zraku - je až druhořadou složkou. Má to paradoxně ale i svý světlý stránky – infikovaní si kupříkladu mohou labužnicky pochutnat na mýdle, nebo pěně na holení – při hladu se meze nekladou.... Režisér David Mackenzie tak doopravdy mistrně dokázal relativně nízkorozpočtovému projektu propůjčit jedinečný punc kultovní klasiky – stačilo pouze vymyslet originální fintu s apokalypsou, ukecat dvě herecká esa, a prodat lukrativně aplikovanou pointu, která může vyznít banálně, ale zato není implementovaná nijak prvoplánově: láska je tím nejdokonalejším smyslem, který přetrvává i poté, co nás ostatní smysly opustí – a hle, 'Perfect sense' žije! Což ostatně vybízí k stěžejní otázce: má život bez smyslů vůbec smysl? Tento filmový requiem za lidstvo vám možná nabídne odpověď, a zároveň vás usvědčí v tom, že Hollywood už dávno není monopolem v produkci žánrový kinematografie, a jeho post tak legitimně převzala Evropa.... No a fenomenální a zcela nezapomenutelná hudba Maxe Richtera umocňuje již tak mimořádně intenzivní zážitek - což platí dvojnásob pro neskutečně jímavou finální katarzi, která je hotovou emocionální ždímačkou, z níž budete mít až nesnesitelný nutkání uronit slzu. Mimochodem, krom toho, že zde můžem vidět cecky Evy Green a lofasa Evžena MekŘehoře, oba dva zde i explicitně souloží, takže si nejde moc na co stěžovat. Aneb kam se hrabe láska koronavirová.... // VERDIKT: JDĚTE SE OČIPOVAT! 8,9 roušek z 10 // (19.08.2021)

Dokonalý zmysel určite nie je dokonalý film, čím je pre mňa dokonalý. Protipól Emmerichovej deštrukcie v podaní anglických nezávislých tvorcov je však emocionálne pohlcujúca s krásnou myšlienkou. Tá je samozrejme predvídateľná, ale akýkoľvek iný záver by bol pre mňa sklamaním. Šťastie, že sa tak malému filmu upísali McGregor a Green, čím sa dostal do širokej distribúcie. (18.05.2012)

Od tohoto filmu jsem čekal mnohem víc. Řeší se tady ztráta lidských smyslů jako je čich, chut, sluch i zrak vlivem záhadné epidemie nemoci, která zachvátila Evropu a jejíž původ není znám. Film se nevěnuje složitému vědeckému bádání či odhalování příčin zákeřné choroby, ale osudům milenecké dvojice, kterou představují dobře hrající Ewan McGregor a Eva Green a které tato nemoc rovněž postihla. Děj se odehrává ve Skotsku. Eva hraje epidemioložku a Ewan šéfkuchaře restaurace, která leží jen pár kroků od jejího bytu a tak se ti dva jednoho dne dali chtě nechtě dohromady, trapně si zašukali, Eva odhalila kozy, Ewan asi nechtěně pindíka a do toho málo funkční voice-over hlavní představitelky. Film je jedna velká a docela obyčejně natočená nuda. Asi nejlepší je scéna ve které po ztrátě chuti všichni do sebe začnou ládovat co mají po ruce, pugét květin, rtěnku, syrové maso i živého králíčka, ale tady kamera cukla. Některé počáteční příznaky nemoci byly vyloženě směšné a jedním z nich byl neodůvodněný pláč po němž následovala ztráta čichu až to postupně dospělo ke ztrátě zraku. Eva Green zpočátku totál nesympatická, pak se z ní vyloupla šukézní děvenka, Ewan hrál spolehlivě. Jako milenci mně celkem sedli a z vedlejších rolích mě ještě zaujal Ewen Bremner, který sice nijak zásadní roli pro film neměl, ale zaměstnance v kuchyni hrál zajímavě. Film jako celek přiliš zajímavý nebyl, tedy pro mě ne, protože měl jen málo dobrých scén,které vlastně probíhaly na střídačku. Jedna scéna zbytečná, zdlouhavá a nudná a pak zase druhá scéna slzopudná a dojemná a třetí scéna emotivní a tak by se dal označit i nepříliš optimistický závěr, který to celé vytáhl a dalo by se napsat, že i zachránil od zvažovaného nižšího hodnocení. Pokud razíte heslo žrát a šoustat nebo tuk a mouka, jak se razí ve filmu, je návštěva kina povinností. V opačném případě se do kina ani neobtěžujte. Jsou to vyhozené peníze a hrozí ztráta smyslů po skončení filmu. 60% (05.02.2012)