Kočár nejsvětější svátosti

Budu se možná trochu rouhat, ale mnohem více než Jan Werich mě v tomhle filmu pobavil naprosto úžasný a skvělý Miloš Kopecký, který po svém odchodu ze scény Kočáru nejsvětější svátosti ohromně schází. Scénář sice není nic originálního nebo překvapivého (Král a žena je podle mě lepší) a postavu Jaroslavy Adamové mohla hrát nějaká o pár let mladší a temperamentnější herečka, nicméně i tak byla radost se na to všechno podívat. (20.09.2011)

Lze předpokládat, že knižní předloha svého času mohla mít (a třeba dosud má) nějakou zajímavost a právo na život, v podobě televizní hry však vyznívá jen jako kostýmní konverzačka o ničem. Vlastně o něčem přece: o Werichovi - to je vlastní téma této adaptace. Počet hvězd zaokrouhluji nahoru pro nevšední zážitek s Kopeckým: zcela přirozeně očekávám, kdy to jeho postava rozbalí a pokusí se ovládnout situaci - a on je chudák někde v půlce bez fanfár vystřelen z trenek jako politováníhodný přizdisráč, ani si neškrtne, což je u tohoto herce velký odvaz ve vztahu k diváckému očekávání. Jinak je to celé takové nic proti ničemu. Stejně jako u Uspořené libry jsem nepochopil pointu. (23.01.2014)

Československá televizní tvorba měla v šedesátých letech punc světovosti, o čemž může svědčit celá řada vynikajících televizních inscenací, mezi něž rozhodně patří i tato legendárního seriálového režiséra Františka Filipa. Jan Werich coby Don Andrés de Ribera - místokrál Peru je neodolatelný a většina inscenace stojí na jeho hereckém mistrovství a životní moudrosti. Tahle adaptace divadelní hry Prospera Mériméea právem patří do zlatého fondu československé televizní tvorby. (20.11.2006)

Po Baladě z hadrů a mistrném koncertu pana Wericha jsem si s chutí pustil i další dílko, ve kterém hraje. Tentokrát šlo o televizní film Kočár nejsvětější svátosti na motivy jednoaktové divadelní hry. Samotná hra má jednoduchou zápletku (viz obsah) a jde o konverzační komedii odehrávající se v jedné místnosti. Pan Werich opět ve své roli španělského místokrále v Limě exceluje. Zdatně mu ovšem sekunduje Jaroslava Adamová v roli jeho nevěrné milenky. Krásně rozehrává všechny možné manipulace, které ženy tak dovedně zvládají a španělský místokrál s ní z počátku bojuje a nakonec (rád?) podléhá. Přes jednoduchou zápletku je hra svižná a i díky poměrné krátké stopáži nezačne nudit… čtyři hvězdy. (21.11.2020)

Jan Werich si spoluprácou na scenári upravil postavu miestokráľa na seba a výsledok je excelentný. Dokonca sedí aj jeho vek s vekom miestokráľa. Jaroslavu Adamovú, ktorá mu zdatne sekundovala nemožno označovať za mladú herečku, veď v tom čase jej už tiahlo na štyridsiatku. Výborné výkony podali aj ostatní účinkujúci a výsledok je veľmi dobrý, aj keď príbeh chvíľami stráca tempo. Prekvapila ma absencia komentára od užívateľa, ktorý má nick zhodný so sídlom španielskeho miestokráľa. (16.07.2009)