Polytechnika

Dosti hutné, silné téma. Bylo mi během sledování těžko. Přijde mi, že mohlo být téma vyváženo nějakým polehčujícím motivem. Nějakou světlou nadějí, aby to bylo dílo univerzálního charakteru a poselství. Proto hodnotím průměrně. Zfilmované jako dokument to bylo kvalitně, jen tomu chyběla křehká pocta duším, kterým byl film věnován. Třeba barevný závěr v podobě letících motýlů, ptáků. Letadlo plachtící skrze mraky. Něco takového (ve spojistosti s ženami, studentkami inženýrství, oběťmi antifeministického fanatika). (18.08.2017)

Prosinec 1989. Masakr, který otřásl Montrealem. Bez zvuku policejních sirén, houkaček sanitních vozů. Jenom pečlivá rekonstrukce, která je brána z několika úhlů, či pohledů. Pohledu vraha, obětí, přeživších. Naprosto skvělý film, při jehož sledování, jsem místy ani nedutal a byl celou dobu úplně potichu. To se mi opravdu nestává moc často. Vše doprovázeno podmanivou hudbou, která dělá z téhle hrůzné a tragické události, vynikající, filmový zážitek. (08.06.2014)

Chorý jedinec se rozhodne skončit se životem. Ještě před tím ale chce vzít s sebou co nejvíce obětí - mladých žen, které jsou mu trnem v oku. Budoucí inženýrky, feministky, ty, co berou mužům jejich svět. S nimi je rozhodnut skoncovat. Kratší film o zabíjení nasnímala černobílá kamera, která však poetiku dvou barev a jejich odstínů příliš nezvládla. Natočit černobílý film je mnohonásobně těžší než barevný. Chyběla mi precizní práce s kontrastem a světlem a stínem. Na druhou stranu nechybí symboly - zasněžené stromy a sochy, tříštící se kusy ledu, snímání vzhůru nohama, pohled do zpětného zrcátka nebo Picassova Guernica. Líbil se mi výběr hudby - Siouxsie and the Banshees (Love in a Void), Sisters of Mercy (Marian), Men withous hats (Safety Dance) a Tainted Love (bohužel ne od Soft Cell, nýbrž Marka Arnella). Jen mi nejde na rozum, proč skladby přelomu 70. - 80.let, když film se má odehrávat v roce 1989 (tak dobře, jsou to oblíbené songy pana režiséra, jak jinak...). Jako celek neutěšené a bezvýchodné. (21.11.2016)

Čiernobiela depka, ktorá diváka vďaka forme spracovania celkom solídne "vyžmýka". Z môjho pohľadu sa však o tragédiu nejedná. Tragédia je u mňa pád lavíny, ktorá zoberie životy ľudom, ktorí pricestovali na daný svah za zábavou, športovou aktivitou, či pád lietadla. Takéto skutky sú pre mňa konaním zbabelca, psychicky narušeného jedinca, pre ktorého je guľka v hlave príliš jednoduchým vyslobodením. Nedokážem tolerovať tyranov žien, alkoholikov, narkomanov, ľudí závislých na automatoch, ktorí sa o životné šance pripravili sami, ktorí bez mihnutia oka zničili životy všetkým naokolo, len aby dosiahli svoje, aby ich následne spoločnosť ľutovala, pomáhala im, ťahala z ich vlastných sračiek napriek tomu, že sú tu takí, ktorí skutočne potrebujú pomoc (siroty, dôchodcovia, vážne chorí ľudia ..). Takže takýto čin, je v mojich očiach skrátka konaním slabocha a zmrda, ktorý by bol za komunistov dávno v sociálnom ústave pod kontrolou. Demokracia nám dáva slobodnú voľbu, no akoby sa zabúdalo na zadné dvierka, že ľudia skrátka potrebujú mantinely, lebo si všetci všetko vysvetľujú po svojom. Mnohí z nás dokonale poznajú svoje práva, no nikto svoje povinnosti. P.S.: "kurva ale som rozčúlil, a to je tuším za päť nie??" (04.07.2017)

Občas jsem měl dojem, že pod povrchem tohoto filmu, který je na první pohled lesklý a krásný, se skrývá něco příliš jednoduchého a nepromyšleného. Kamera působí nádherně, ale zavání určitou snahou prvoplánový dojem efektu, což posiluje i ten černobílý obraz, který zde nemá jiného smyslu než křičet: "Podívejte se na mě! Jsem art!".. Ty metafory, závěr a rozřešení ve mě vyvolaly dojem, že film zneužívá silného tématu, ale sám o sobě není příliš inteligentní... A rozhodně slabší (přestože srovnání není na místě - oba filmy se zřejmě snažily o něco jiného) než Gus Van Santův Elephant. Na druhou stranu, mé hodnocení je třeba brát s rezervou, nepopírám, že se na film velmi příjemně dívá,,, (09.04.2010)