Réžia:
Denis VilleneuveScenár:
Denis VilleneuveKamera:
Pierre GillHudba:
Benoît CharestHrajú:
Maxim Gaudette, Sébastien Huberdeau, Karine Vanasse, Evelyne Brochu, Eugénie Beaudry, Ève Duranceau, Melantha Blackthorne, Sophie Desmarais, Louise Proulx (viac)Obsahy(1)
V prosinci roku 1989 vstoupil mladý muž do dveří montrealské Polytechniky, v ruce měl pušku a toužil zabít co největší počet žen. Na své pouti po budově střílel ve jménu podivného antifeministického myšlenkového konceptu. Na těchto událostech založený film Denise Villeneuva není pouhou „rekonstrukcí" tragických událostí tehdejší doby, ale intimně laděným pohledem na hrůzu lidské krutosti skrze nazírání dvou protagonistů, kterým daný zážitek navždy změní život. Černobílá kamera pomalu pluje chodbami rozsáhlého komplexu budov, aby nejen sledovala nekompromisní řádění mladého vraha, ale také aby zachytila prchavé okamžiky posledních záchvěvů lidského života. (Zlín Film Festival)
(viac)Videá (1)
Recenzie (118)
Rádoby dokumentární forma nezáživná, nemastná neslaná, což měl být nejspíš záměr, ale to už bych se radši podíval na klasický dokument. A ten černobílý obraz... Celý dětství jsem otráveně čuměl na černobílou bednu, takže tuhle pózu nepovažuju za žádný "umění", kór když se děj odehrává už v devětaosmdesátým. ()
Umně vyvolaná deprese a pocit bezradnosti se Polytechnice rozhodně upřít nedá, stejně jako velmi osobité formální hrátky s prostředím, úhly kamery a měnící se subjektivní perspektivou tří hlavních protagonistů - vraha, ženské oběti a mužského svědka. Villeneuve se tím snaží dosáhnout osobnějšího přístupu a větší emocionální odezvy, ale v nastoleném formálním měřítku, kdy akt násilí nastupuje na scénu až nečekaně brzy a styl se spíše zaměřuje na dynamizaci děje v podobě překrývání nejdramatičtějších událostí nežli na užší propojení s oběťmi, mu to moc nejde (nejvíce napínavé sekvence jsou ty, které aplikují hkediskové záběry, ale bohužel jich je příliš málo). A zatímco napojení na psychiku vraha v úvodu docela funguje, hlavní ženská hrdinka je nezajímavá a závěr mě příliš nezasáhl (a mužský klaďas je podivně odbytý). Každopádně je na tom vidět Dennisovo režijní nadání a pro jeho zanícené fanoušky určitě vhodná expozice do jeho tvorby. ()
Ano reálná syrovost byla skvělá volba pro zpracování takového masakr. Jen kurva do prdele proč, se to celý vyprávělo v nesouvislým příběhu. Já vím, že to bylo vyprávění z hlediska více osob, více dějů, ale někdy jsem si vysloveně říkal "cože ?" například střih a "výfuk" . Jinak doufám, že v Kanadě mají policii, protože od prvního výstřelu čas ubíhal a ubíhal a ubíhal. ()
Filmové zpracování jedné události z roku 1989, kterou nejsem a nebudu schopná nikdy pochopit a už si vůbec nedokážu představit, jak se vyrovnávají s vlastním životem ti, kteří přežili. Možná bude jednou zfilmován i masakr, který se odehrál v Norsku a kde přišlo o život několikanásobně víc mladých lidí. A já nevím jestli chci takové filmy vidět. "Konec jednoho zla je jen krokem k druhému". ()
Promyšlený úder na diváka, rovnou od prvních minut filmu se ozývá střelba, teprve potom nahlédneme do toho, co jí bezprostředně předcházelo. Mám výhrady vůči kameře, zbytečná černobílost ještě nikdy z žádného filmu umělecký zážitek neudělala. Navíc stylizovat brutální násilí do uměleckého hávu mi přijde poněkud unapetitlich. Na druhou stranu však musím vyzdvihnout konfrontaci blazeovaného poklidu, který je náhle postaven před brutální zlo. ()
Galéria (16)
Fotka © Alliance Atlantis Vivafilm
Zaujímavosti (4)
- Jméno útočníka není ve filmu nikdy zmíněno. V závěrečných titulcích je k jeho postavě odkázáno pouze pojmenováním "The Killer". (s.e.p.p)
- Film byl před komerčním uvedením promítnut rodinným příslušníkům skutečných obětí. Ti jeho vydání schválili. (s.e.p.p)
- Snímek je založen na skutečné události z roku 1989. Pětadvacetiletý Marc Lépine tehdy na montrealské polytechnické škole zabil 14 lidí a dalších 14 zranil. (s.e.p.p)
Reklama