Prepadnutie v Paname

Za velmi sympatického zvláštního agenta (Claudio Brook), za naprosto okouzlující prostitutku (Mireille Darc), za půvabnou gangsterskou manželku (Nadja Tiller) a v neposlední řadě za charismatického Jeana Gabina v roli nekompromisního bosse přihazuji čtvrtou hvězdičku, neb vlastně nemám výraznějších připomínek a vezu se na filmové vlně.. (22.04.2020)

Neprávem opomíjené dílko, které rozhodně nenudí, naopak má velice dobře vystiženou atmosféru tehdejší doby se špetkou napětí. K tomu dobrá hudba, vynikající Gabin, roztomilá Mireille Darc, celkem sympatický Claudio Brook v roli agenta a mladý Claude Brasseur. Dabing byl dost dobrý, akorát mě osobně dosti iritoval a kazil celkový dojem hlas pana Vinkláře k tváři pana Gabina. Pan Vinklář byl vynikající, o tom žádná, ale mě to zkrátka ruší. Nicméně by mne rušil každý jiný hlas. Já zkrátka nejraději hlas pana Gabina k tváři pana Gabina. A také slečnu Darc ke slečně Darc :-) Ale když to jinak nejde... Celkově o chlup slabší 4*, ale opravdu jen o chloupek. A kdo se to vlastně popral v té Panamě, když tam žádný z hrdinů nebyl? PS: OK, "porvali se" v Paříži. Nicméně z pohledu zhlédnutí filmu v roce 2022... daging bez Vinkláře, ale stejně ruší. A dílko celkem o ničem, bez přesahu. Prostě se tak strašně změnila doba, že by mi těch hvězd tolik neupadlo v hodnocení. (30.07.2011)

Ve snaze vidět kompletní filmografii Jeana Gabina jsem si pustil i tuhle dobovou gangsterku, která mě dlouho předem více odrazovala, než lákala. Jestli mě v něčem nakonec překvapila, tak spíše negativně. V rámci žánru dost slabou atmosférou, absencí alespoň jedné výrazní akční scény, od počátku silnou nepřehledností řádky postav a... Gabinem. Myslel jsem, že v roce 1966 měl to své umělecky mizerné poválečné období už dobrých deset let za sebou, ale evidentně se z času na čas objevila slabší chvilka i v zlatých šedesátkách. Jestliže lze o některých filmech s tímto legendárním francouzským hercem říci, že stojí a padají především s jeho výkonem, Rvačka v Panamě pak pouze padá bez jediného pevně stojícího kladu. Tato gangsterka navíc postrádala jakýkoliv nadhled, takže ve své nepřehlednosti a zaměnitelnosti zůstává po většinu času dost nudná a Gabin se do role smrtelně vážného gangstra s hrubou kožešinou na krku v těchto letech vážně nehodil. Denys de La Patellière v roce 1966 dokončil také svou volnou „rodinnou“ trilogii filmem Otec a dcera, do něhož po Luční ulici a Hrom do toho! překvapivě neobsadil znovu Gabina, ale topornějšího Fernandela, zatímco s Gabinem natočil pak tuto gangsterku. V obou případech volba trochu nepochopitelná, ale z výkonů v hlavní roli v režii de La Patellièra za rok 1966 u mě vyhrál nečekaně Fernandel. Vlastně nevím, co bych zde vyzvedl, neb jedna nápaditá scéna s výtahy je na celovečerní film žalostně málo. 40% (24.11.2020)

Typická francouzská gangsterka střihu 60. let, snad ale až příliš ideologicky podbarvená, kdy jeden z nejvyšších mafiánů kromě klasických mezinárodních "kšeftů" podporuje především ze svého přesvědčení kubánskou revoluci pašovanými dodávkami amerických zbraní s pomocí socialistických zemí. Tedy mafie obchoduje se zbraněmi s kýmkoliv na světě napříč politickými systémy i dnes, jen to dělá z ryze zištného důvodu  a kašle přitom na ideologii. Naštěstí je tu americký agent, který se umí vetřít až do špiček  francouzského podsvětí a všechno potřebné zjistí a zařídí...  Celkově průměrné a snadno zapomenutelné dílko. (12.07.2022)

Připravené na profesionální úrovni a z kvalitních surovin, pěkně naservírované i správně dochucené, se všemi přísadami, které máte rádi - ale STUDENÉ jako ... jako psí čumák - to je asi to nejvýstižnější, co mě napadá. V podstatě se jedná o stav ne nepodobný setkání Jeana Gabina a jeho čtyřnohého filmového partnera hned v úvodu snímku. Protože sebetalentovanější psí hvězdu nepřimějěte k nadšenému vítání, pokud k němu nevidí žádný důvod. (05.10.2015)