Prepadnutie v Paname

Opravdu byl zpočátku problém se orientovat, ale vliv na to mají i francouzská jména a méně známé tváře. Překvapila mě účast Mireille Darc, kterou jsem, myslím, ještě tak mladou neviděl. Potěší retro gangsterka, nádech špionážního filmu, stará francouzská tvrdost. Neobvyklý byl i výlet do Tokia. Francouzi si u kriminálek většinou vystačili doma. Není žádným klenotem, ale dobrý výlet do minulosti. (06.10.2015)

• Du rififi à Paname sa väčšinou ksichtilo, ako povedzme taký (a)typický, gangsterský film, keďže to medzi dvomi konkurenčnými skupinami zakaždým maximálne vrelo, a tak si medzi sebou neustále vybavovali svoje účty, no zároveň tiež malo pomerne blízko i k takému Jamesovi Bondovi, a to nielen iba kvôli tomu, že jednu z vedľajších postáv stelesnil práve nemecký herec Gert Fröbe, ktorý sa mimochodom voľakedy zaskvel v asi podľa mňa úplne najlepšej "bondovke" s titulom Goldfinger, kde si vtedy zahral hlavného zlosyna Aurica Goldfingera, keď by som v tomto prípade súčasne nadviazal i na tajného agenta, ktorý sa vskutku votrel do priazne "diamantovému Paulovi", zatiaľ čo druhý gang reprezentovala postava menom Charlesa Binnaggioa, pričom na margo celej tejto veci rovnako doplním i to, že jeho predstaviteľ, t.j. americký herec s európskymi koreňmi (veď ako inak), George Raft, mal mimoriadne bohaté skúsenosti s "gangsterkami" v klasickom Hollywoode, ako je trebárs Hawksov Scarface: The Shame of the Nation z roku 1932, čiže by sa najskôr mohlo zdať, že sa tentoraz zišlo celkom vydarené obsadenie, ktoré ešte doplnil i nestor francúzskeho filmu JEAN GABIN, pritom všetkých priamo koordinoval nikto iný, než zrovna trochu diskutabilný Denys de La Patellière, francúzsky režisér, s ktorým to mávam, ako na hojdačke, kedy som raz hore, inokedy zas dole, teda čo sa týka celkovej spokojnosti s jeho režijným vedením. • Následne musím danú vec skonštatovať asi v takom zmysle, že výsledné dojmy sú zväčša ledva priemernými a k tomu aj mierne chaotickými, čo mi nakoniec obstojne vynahradila záverečná konfrontácia dvoch znepriatelených strán, ktorú síce nebudem bližšie charakterizovať, ináč by som tým pádom vyzradil to, na čo by sa mohol potenciálny divák začať tešiť, ak teda vydrží až do konca? • Nevravím, že mne osobne to robilo veľký problém, ale vôbec som sa nenahneval tomu, že sa každou uplynutou minútou čoraz viac schyľovalo k samotnému finále, vďaka ktorému som sa aspoň priklonil k trom hviezdičkám, ak som nechcel byť zbytočne kritickým. • Skrátka, dianie na plátne bolo nabité všelijakými plaveckými disciplínami, a to hneď od kraula, ďalej cez motýlika, až vari po prsia (doslovne), no akonáhle som sa do nich intenzívnejšie zapojil, tak som automaticky zistil, že chcem len akýmsi, naprosto zázračným štýlom, čo najrýchlejšie preplávať skrz všetky tieto prekážky, a to konkrétne až do cieľa, aby som si mohol konečne poriadne vydýchnuť, vrátane protagonistu Paula Bergera, ktorý bol na tom podobne! : PS : Ak chcete vidieť skutočné "RIFIFI", tak si jednoznačne zvoľte toto: Du rififi chez les hommes (20.11.2022)

Připravené na profesionální úrovni a z kvalitních surovin, pěkně naservírované i správně dochucené, se všemi přísadami, které máte rádi - ale STUDENÉ jako ... jako psí čumák - to je asi to nejvýstižnější, co mě napadá. V podstatě se jedná o stav ne nepodobný setkání Jeana Gabina a jeho čtyřnohého filmového partnera hned v úvodu snímku. Protože sebetalentovanější psí hvězdu nepřimějěte k nadšenému vítání, pokud k němu nevidí žádný důvod. (05.10.2015)

Jak mám rád Gabina, tak tohle se nepovedlo. Film je do tří čtvrtin zmatený, nikdo pořádně neví kdo je policajt a kdo gangster, a pakliže gangster, tak ke které partě patří. Gabin je sice výtečný jako vždycky v těchto jeho letech, jenže je ho na plátně pomálu, jinak se tam motají průměrní herci, jejichž tváře jsou jedna jako druhá. Docela slušný závěr už to stěží může rehabilitovat. (26.09.2014)

Vlastně docela slušná gangsterka. Trochu naivní režie, to když si ohrožení profíci podsvětí nevšimnou ani jednou nenápadně stojících mužů na ulici, trochu pitomý scénář, to když poněkud kulhá motiv chování hlavních záporáků. Ale Jean je výborný, má to spád a především (!) - voní to nostalgií let šedesátých, kdy každý pořádný chlap kouřil a ženský se nepraly (to neznamená, že neumělý být nebezpečné). Sexuální revoluce je cítit ve vyvedení interiérů bordelu, francouzský příklon k levičáctví zase v uchopení politického motivu příběhu. Jako studijní retro oddechovka na nedělní večer to ujde. Co zarazí je spojlerování v obsahu oficiálního textu distributora. Kdybych to byl četl před filmem, mohl bych si to pustit od půlky. (14.10.2015)