Kód 252 - Katastrofa v Japonsku

Jak bych to jenom řekla ... už vím ... ševče, drž se svého kopyta... Celou dobu jsem si myslela, že dám čtyři hvězdičky, i když některé scény byly na můj vkus zbytečně moc natahované a kratší stopáž by filmu slušela. Jenže ten konec to totálně zazdil. Já jsem sice ráda, když film dobře dopadne (kdo taky ne, že jo?), ale tohle bylo moc i na mě. Že holčička - nebudu psát spoiler - to bych ještě rozdejchala, ale že - detto - povstane jako Fénix z popela, to už ani omylem. (18.05.2012)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 7/10 Atmosféra 7/10 Prostředí 8/10/// +katastrofa působí uvěřitelně, rozsáhle, atmosféra je hodně podobná jako z filmu Dobrodružství Poseidonu, postavy jsou velmi dobře napsané, mají co hrát a hrají přesvědčivě -snad mi jen vadil dojemný patos ke konci, kdy jim jde o minuty a přesto mají čas ukázat jací to jsou hrdinové/// Možná vůbec první japonský katastrofický film který jsem viděl. A rozhodně za to stál. Vyrovná se mnohým americkým, akorát je bez zbytečného patriotismu a typického amerického happyendu. Daleko pak předčí ty německé, které jsou katastrofou sami pro sebe navíc křížené s romantickou tele novelou. Tu tady rovněž nehledejte. Co tady však najdete je několik hrdinských záchranářů a složitější minulost několika postav. Film klade velký důraz na příběh a na lidskost. Přesto že mě na konci emocionálně nezasáhl, vedl si po celou dobu dobře a upoutal mou pozornost./// Celkem 72%/// (22.01.2012)

Kód 252 je v podstatě to samé co SOS, jen je pro zavalené lidi potřebující pomoc v rámci tlouknutí do čehokoliv daleko jednodušší. Snímek je tedy o záchranné práci a to po ničivém hurikánu, kdy příběh převážně sleduje skupinku zavalených lidí po prudkém vniknutí vody do prostorů metra. A tak tu máme něco podobného, jako je třeba snímek z roku 1996 ´Denní světlo´. Japonští tvůrci ale na to šli poněkud jinak. Vše podstatné tu je. Krátké počáteční seznámení s hlavními postavami, hurikán a následky a pak už jen záchranné práce. Na nějakou efektní nabubřelost či rozsáhlou dramatizaci tu však divák bude čekat marně. Stopáž je něco málo přes dvě hodiny, ale je to především způsobeno předlouhými citovými scénami, kdy se na samém konci vyprávění vůbec značně tlačí na pilu, aby nejedno oko nezůstalo suché. Je to však spíše na škodu. Víc jak katastrofální film se tak více jedná o melodrama, kde bohužel vše podstatné ztrácí na významu. Odvaha záchranářů a jejich vůle něco dělat sice k jejich poctě vynechána nebyla, ale po divácké stránce to těžko s někým hne. Speciální efekty také nevypadají zrovna velkolepě. Snímek zkrátka více vyznívá jako obyčejný televizní film, jen se zbytečně přemrštěnou stopáží. Chtělo by to ještě jednou použít střihačské nůžky, aby dějství dostalo více energie. (08.09.2018)

Katastrofická dráma so všetkými klišé, ktoré sa v japonskej kinematografii dajú nájsť, v tomto prípade tiež doplnené o vykrádačku amerických filmov. Niečo fungovalo, napr. masové scény či niektoré špeciálne efekty, ale celok to zachrániť nemohlo. Totálne ma dostávalo to salutovanie požiarnikov, ako všetky zborovo prijímali rozkazy, alebo tie naivno-patetické reči o potrebnosti záchrany života a kvázi-minivzbury voči rozkazom. O kŕčovito pôsobiacich flashbackoch ani nehovorím. Záver aj citovým vydieraním, ktorý sa Japoncom dokonca ani nepodarilo okopčiť od Amíkov, rovnako veľmi nevyšiel. Stopáž je naviac riadne prepísknutá. (28.02.2016)

Za normálních okolností bych hodnotil rozhodně hůř - nemám rád prvoplánovitě dojemné scény a přílišné přehrávání emocí. Tady se to ale snažím vnímat trochu jinak. Jedná se o japonský film a k východní Asii jakási emoční teatrálnost patří. Když ale nasčítám bolestné životní osudy všech postav uvězněných v podzemí, k tomu ještě ta hluchoněmá holčička s kouzelným úsměvem... to už je fakt trochu moc. (25.12.2011)