252: Signál života
252: Seizonsha ari
252: Signal of Life
Réžia:
Nobuo MizutaKamera:
Džun'ičiró HajašiHudba:
Taró IwaširoHrajú:
Hideaki Itó, Seijó Učino, Takajuki Jamada, Jú Kašii, Taró Jamamoto, Satoši Macuda, Hidžiri Sakurai, Júiči Kimura, Šinsuke HiracukaObsahy(2)
Tokio, jedno z najväčších a najmodernejších miest na svete, sa spamätáva z obrovského zemetrasenia. Teplota Tichého oceánu nebezpečne vystúpila. Prílivová vlna vyvolaná tajfúnom sa valí na Tokio a pokryje celé prímestské oblasť. Vďaka skúsenostiam bývalého záchranára Yujiho Shinoharu sa malá skupina ľudí zachráni v starej stanici metra a usiluje sa privolať záchranný tím. Elitná záchranná jednotka zachytí kód 252 a púšťa do práce, ale pre preživších sa strasti nekončia a je možné, že záchranári prídu príliš neskoro... (TV JOJ)
(viac)Videá (3)
Recenzie (23)
Katastrofa obrovských rozměrů se jako mávnutím kouzelného proutku promění v komorní drama maličké skupinky těch, kteří přežili. Každý z nich (kromě malé hluchoněmé holčičky) vězí až po krk v osobních problémech, ale v podstatě mají štěstí: Na jejich záchranu se soustředí veškeré síly tokijské elitní záchranné jednotky - takže všichni ostatní mají naopak smůlu. Jelikož se nenaučili vyslat ten správný záchranářský signál ani nemají příbuzného na těch správných záchranářských místech, vypadá to, že se budou muset trochu snažit a z trosek se vyhrabat svépomocí. P.S.: 1) Nechutně natahovaný dojemný závěr mě svými vyděračskými metodami přiměl poopravit hodnocení - ale docela jinak, než by mu bylo po chuti. Vždycky se snažím akceptovat asijský pohled na svět a na naše evropské poměry přepjaté emotivní scény - ale čeho je moc, toho je příliš … a výsledek je nechtěně směšný. 2) ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nevím, jak by se vám líbilo, kdybyste byli k smrti vyčerpaní, ranění, na zádech byste táhli zachráněného záchranáře, dav profesionálů (i amatérů) by dojatě postával všude kolem - a přitom by se mezi přihlížejícími nenašel nikdo natolik duchapřítomný, aby vám bez okolků přispěchal na pomoc ... ;-) ... 1,5* ()
Jak bych to jenom řekla ... už vím ... ševče, drž se svého kopyta... Celou dobu jsem si myslela, že dám čtyři hvězdičky, i když některé scény byly na můj vkus zbytečně moc natahované a kratší stopáž by filmu slušela. Jenže ten konec to totálně zazdil. Já jsem sice ráda, když film dobře dopadne (kdo taky ne, že jo?), ale tohle bylo moc i na mě. Že holčička - nebudu psát spoiler - to bych ještě rozdejchala, ale že - detto - povstane jako Fénix z popela, to už ani omylem. ()
Proboha, tento katastrofák má stejně průběžné hodnocení jako včerejší MegaFault? To snad ne..Dlouhý film a dlouhé předlouhé dojemné scény na naprosté možné hranici únosnosti a často i za ní - chápu, že toto většině místních diváků nesedne, ale zase chápu, že Japonci jsou naprosto jiná mentalita a pro ně to třeba až takový kýč není. Já byl spokojený. Sice obří tsunami, snad několik desítek metrů vysoká, byla na začátku a další snad hodinu a třičtvrtě autoři vsadili na toto, pro někoho možná až citové vydírání, ale já jsem jako s celkem spokojen. 80% ()
Ach běda, třikrát běda! Holywoodský kýčovitý happyend právě dorazil do Japonska. Všichni jsou zachráněni, byť se matka příroda snaží o jejich destrukci sebevíc; slepí prohlédnou, němí promluví. Nicméně má tento film určitě za cíl zvýšení turistického ruchu v Tokiu. Při řádění přívalových mořských vln , kdy se voda prožene polovinou města a vyplaví stanice metra, je stále v takové čistotě a průzračnosti, že by leckterý majitel luxusního bazénu záviděl. Takže pozorte! V Tokiu mají čisto i v podzemí! ()
Kód 252 je v podstatě to samé co SOS, jen je pro zavalené lidi potřebující pomoc v rámci tlouknutí do čehokoliv daleko jednodušší. Snímek je tedy o záchranné práci a to po ničivém hurikánu, kdy příběh převážně sleduje skupinku zavalených lidí po prudkém vniknutí vody do prostorů metra. A tak tu máme něco podobného, jako je třeba snímek z roku 1996 ´Denní světlo´. Japonští tvůrci ale na to šli poněkud jinak. Vše podstatné tu je. Krátké počáteční seznámení s hlavními postavami, hurikán a následky a pak už jen záchranné práce. Na nějakou efektní nabubřelost či rozsáhlou dramatizaci tu však divák bude čekat marně. Stopáž je něco málo přes dvě hodiny, ale je to především způsobeno předlouhými citovými scénami, kdy se na samém konci vyprávění vůbec značně tlačí na pilu, aby nejedno oko nezůstalo suché. Je to však spíše na škodu. Víc jak katastrofální film se tak více jedná o melodrama, kde bohužel vše podstatné ztrácí na významu. Odvaha záchranářů a jejich vůle něco dělat sice k jejich poctě vynechána nebyla, ale po divácké stránce to těžko s někým hne. Speciální efekty také nevypadají zrovna velkolepě. Snímek zkrátka více vyznívá jako obyčejný televizní film, jen se zbytečně přemrštěnou stopáží. Chtělo by to ještě jednou použít střihačské nůžky, aby dějství dostalo více energie. ()
Reklama