Réžia:
Hynek BočanScenár:
Karel ŽaludKamera:
Vladimír HolomekHrajú:
Jiří Mádl, Táňa Pauhofová, Jiřina Bohdalová, Miroslav Táborský, Naďa Konvalinková, Hana Vagnerová, Oldřich Vlach, Pavel Zedníček, Matěj Hádek (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
V jedné zapadlé brdské hospodě, kde odpradávna sídlili čerti, se usadí dva vykutálení podvodníci - Berta (M. Hádek) a Vitouš (P. Zedníček). Spolu s nimi tu tráví čas i čert snad té nejnižší kategorie, čertovský učeň a outsider Záprtek (J. Mádl). Když ale hospodu navštíví pekelná inspekce, vydávají se oba vykutálení podvodníčci za čerty. Ovšem čerti to nejsou, a tak váženou pekelnou institucí důrazně požadovaný úpis ani nemají, ani ho nedokážou sehnat. Pošlou pro něj tedy nešťastného Záprtka. Smůla je, že také Záprtek nevyniká žádnou z pekelných dovedností a s úkolem si neumí poradit. Právě v tom čase v Jílovém jistá velice bohatá milostpaní (N. Konvalinková), která miluje nade vše zlato, zatouží po zlatých očích. Ty ovšem nedokáže vyrobit ani zlatnický mistr, a tak pro oči ze zlata musí jít služebná Anička (T. Pauhofová), tak trochu za trest, protože jí milostpaní neprávem podezřívá z krádeže. Jenže - kde se dají najít oči ze zlata, to nikdo neví. Snad jedině v pekle by mohli něco tušit. A tak se zoufalá Anička ocitá před pekelnou branou. Naštěstí se tu setkává se stejně zoufalým a nešťastným čertem Záprtkem. Jak už to v životě bývá, když se dva, kterým osud zatím nepřál, potkají, nejspíš v sobě najdou zalíbení. A stejné je to i s Aničkou a Záprtkem. A tak si s úkoly poradí společně... (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (351)
Zlá a hodná služebná, nenažraná milostpaní, která si vymýšlí čám dál větší hovadiny (omletá variace na hodnou nevlastní a zlou vlastní dceru) tady už byly aspoň 500x a není to fuk? Hodná jde pro zlatý voči (abych citovala přesně) a jde se poradit do pekla, inu i to už tady bylo vícekrát a není to fuk? Neschopný čert, který vlastně nechce být čert tu už byl milionkrát a není to fuk? Dva vychytralí podvodníčci už tady byli mnohokrát také, a není to fuk? Čertova babička (snad dokonce s jménem Elvíra ale rozhodně v podání paní Bohdalové) tady už taky byla, no a není to fuk? (V tomhle případě mi tedy vadilo, že se pitvoří stejně, jako Nesmrtelná teta a Bída a Fany.) Zlaté oči nejsou na koukání, to je dobrý postřeh. Buďte opatrní na svá přání. A šťastný konec je v každé pohádce a tak to má být. Proboha, lidi, pohádky na klasické náměty byly už zfilmované, Popelky máme dvě, Sůl nad zlato taky, Šípkovou Růženku rovněž. Zkrátka - ze starých ingrediencí se míchají nové variace, ono i prolínání pohádkového a současného světa není žádná novinka, první takové momenty se objevují v Ladových pohádkách. Nemůžeme čekat něco, co tu v žádném ze svých prvků nebylo. Chcete-li novinku, absolutní novinku, hledejte v zápisech patentových úřadů a nekoukejte na televizi, nechoďte do kina a nejezte, protože i jídlo jsou variace ze starých ingrediencí. ()
Tak já už vážně nevím: čím to, že ty dnešní pohádkové holky mají takové zalíbení v mentální retardaci? Nebo že by tvůrci současných českých pohádek věděli něco, co my nevíme? Lidstvo spěje k degeneraci a lidský potěr se musí připravit, že za chvíli nebude už z čeho vybírat. Takže milé děti, radši blbce, jen nezůstat sama, to je poučení téhle pohádky.:-)) ()
Dalo se... u většiny osazenstva se sice jen vzpomíná na staré dávné časy (třeba Bohdalové Závist), Táňa vypadá hodně dobře jako čertice a Táborský jako čert Ouřada v létajících škamnech je docela síla (aneb když mohla baba Jaga lítat ve hmoždíři, že...). PS, hudba Uhlíř, text písně Svěrák, střih Dalibor Lipský, kamera Holomek. Spolu s režisérem - stará garda... co kromě kameramana dělala i S čerty nejsou žerty... ()
Poměrně vtipná vánoční pohádka, na čertovské téma, které je nám divákům asi nejblíž. Herecké obsazení je dobré, ale zase je tu to televizní zpracování, které z toho dělá jen průměr. Pohádka stála dost pěněz tak proč tomu nedat filmový kabát a hned by to bylo o něčem jiném. Mádl jako čert dobrý, ale to jeho šišlání mě docela vadilo. ()
Galéria (31)
Zaujímavosti (4)
- Když je Anička (Tatiana Pauhofová) u brány do pekla, tak ve skutečnosti stojí před jeskyní U ještěra, která je součástí Harfenice. Dveře do pekla (jeskyně) museli tvůrci přidělat digitálně. (JT19)
- Pohádka se natáčela v lesích 2 km od Želíz . Reliéfy lidských hlav a zdobená jeskyně v pískovcovém bloku,tam kde se chtěla Anička (Tatiana Pauhofová) dostat do pekla, je práce sochaře V. Levého a nazývá se "Harfenice". (aknelkax)
- Jiřina Bohdalová, která zde hrála čertovu babičku Elvíru, si zahrála čertici i v jiných pohádkách. Například v pohádce Jak se peče štěstí (1981) nebo čertici Floxínu v seriálu O ztracené lásce (od r. 2002). (Nick321)
Tahle pohádka má rohy i kozy a klidně by se dala přejmenovat na "Láska kozatá", kdyby se Pauhofová více vyprsila. Mladý čert Záprtek je takový truhlík, trumbera a popleta, no dalo by se říct takové čertovské "ucho", který mezi lidmi zkysl na dlouhá léta a z letargie ho může vytrhnout jen nenadálá čertovská inspekce z nejvyšších pekelných míst, případně dva pobudové Vitouš a Berta, a hlavně láska k Aničce, kterou zlá zlatnice dala vyhnat. Záprtek svojí nešikovností přijde o dlužní úpis a nesmlouvavý pekelný inspektor mu dá ultimátum sehnat nový, jinak se nebude moci vrátit do pekla, a pro tu příležitost se spojí s hodnou Aničkou, která zase musí řešit hloupý rozmar hamižné klenotnice u níž pracuje. Když se ten kluk jeden pekelná, zatrolená zamiluje do skoro kozaté holky chodící po světě, je s ním veta. On ten čert to nemá vůbec lehké. Pořád je umouněný od mouru, lidí se spíše straní, anebo je v tom lepším případě odnese do pekla, i když tenhle to dotáhl na čerta nejnižší kategorie, ale i na čerta jednou sedne ten nebeský (tfuj, kdo to tady mluví o nebi) pocit zvaný láska a jde o to, jak se s tak nerovnoměrným vztahem s holkou vyrovná a jak se k tomu postaví samotné peklo, do kterého kupodivu ani jednou nenahlédneme. Celkem milá a originální pohádka natočená ve větší míře filmovými prostředky, se může opřít o své herecké obsazení. Jiřímu Mádlovi a Táně Pauhofové v hlavních rolích to jde spolu všelijak a právě ten jejich osobnostní rozkol je určitým hnacím motorem a i jistou podstatou téhle pohádky. Příběh těží z jejich sbližování a trochu hřeší (pamatujte, čert nikdy nespí, a jakmile je řeč o hříchu, tak víte, co bude následovat) na silnější strukturu vyprávění a tím se stává rozvleklejším, a v poslední třetině vlivem nepříliš citlivé televizní dramaturgie zkušeného Jiřího Chalupy, i rozkouskovaným. Tahle frekventovaná útržkovitost dost zničila řadu nápadů, kterými scénář Karla Žaluda hýřil, a proto šel závěr tak nějak do ztracena a nedozvíme se, jak se zachovaly napravené hříšnice, protože například u napravené Markéty se to odbylo mimo záběr a reakce napravené zlatnice je k vidění jen v kouzelné kouli. Velezkušený režisér Hynek Bočan si před léty na sebe nevědomky upletl bič, když natočil mimořádně zdařilé "S čerty nejsou žerty", a k pohádce s "pekelným" námětem se vrátil až po mnoha letech, a to jen v televizní podobě. Tady nejde o nějaké srovnání nesrovnatelného, a to i přes fakt, že proslulá autorská hudební dvojice Svěrák/Uhlíř opět dodala chytlavé hudební melodie. Jde o to, že záměrem bylo neoprašovat nic z minulosti, ale vykročit v rozverném duchu do pohádkové budoucnosti. Nejedná se o žádný žánrový ani generační průlom, ale film si dělá legraci hlavně sám ze sebe, a to dost sympaticky. Oproti Troškově pohádkové tvorbě, je Bočan více úsporný a méně vyumělkovaný i afektovaný, i když žvatlající Mádlův čert nemusí nutně vyvolat vtipný dojem a spíše dává vzpomenout na Troškovo pojetí čertů. Televizní dramaturgie navíc pohádce upilovala rohy zvláště v závěrečné fázi, takže nenabydete překvapivý pocit, jako při vyskočení čertíka z krabičky, a ani si po jejím skončení neřeknete, že to byla po čertech dobrá pohádka, ale nějaký ten čertovský žert s ní byl, i když s čerty se žertovat nemá, a navíc tenhle "mádlovský" by ani mouše neublížil, zvláště když to na čerta přijde a začnou se mu zapalovat lejtka, a to nejen od pekelného žáru. Pro mě pekelně dobře hráli Hana Vagnerová a Miroslav Táborský, a jak už pan Neumann neodolatelně říkal "malá dává", tak to já dávám pekelně velké hodnocení, aby si mě čert neodnesl do pekla. Mé hodnocení: 60% () (menej) (viac)