Odcházení

Čím níže v seznamu hodnocení půjdete, tím větší koncentraci odpadů v něm naleznete. Odpůrci Havlovy politiky zkrátka dorazili i na ČSFD a bez velkého přehánění se dá předpokládat, že bez nich by se Odcházení pohybovalo minimálně kolem šedesáti procent. Ano, pro každého Havlův režisérský debut nebude, ale věřím, že jiná (a snad i větší skupina diváků) z něj bude odcházet spokojená. Osobně jsem na něj šla s jistou skepsí (Jenže na co jiného než na český film do kina zavítat, když jednou za několik měsíců navštívím ČR?), a za hodinu a půl se tato nedůvěra proměnila v čisté nadšení. Bavilo mě, jak si Havel hrál s jednotlivými detaily (nápis "dost bylo Havla" mezi graffiti na zdi), jak odchod každé postavy získal díky obyčejné louži na zajímavosti a jak sympaticky vše prolínala hudba v čele s netradičním podáním Rusalky. Bavila mě absurdní kamera, která se nakláněla ze strany na stranu a která se od herce často oddálila jen proto, aby se k němu v následujících vteřinách začala znovu přibližovat. Bavila mě hravost veršů (věta: "Byl jsem na koktejlu s Molotovem," je krásně paradoxní hned dvojím způsobem: zaprvé z hlediska doby, kdy Molotov žil, a zadruhé kvůli spojení koktejl & Molotov) a vzhledem k tomu, že jsem jen před necelými třemi týdny viděla v divadle Krále Leara s Derekem Jacobim, mě bavila i ta krásná duševní a vzhledová podoba mezi Jacobiho Learem a Abrhámovým Vilémem v jedné bouřlivé scéně (schválně si zkuste na internetu vyhledat fotky). A Havel samotný rozhodně není špatný režisér; jeho styl vymykající se škatulce tradičního tvůrce ala "mám diplom z FAMU" mi byl svou originalitou sympatický a divadelnost z něj zdaleka netryská tolik, jak všichni tvrdí. (Mnoho britských divadelních režisérů bylo při přechodu na filmové médium obrazově mnohem "statičtějších".) Tím však rozhodně netvrdím, že jsem Odcházení plně pochopila, to ani náhodou. Dokonce ani nedoufám, že jsem si ho třeba jen z části přebrala tak, jak chtěl jeho autor. Ale to nic nemění na tom, že mě velmi bavilo, že jsem si přála, abych podobně uměla psát taky, a že ho už teď chci vidět znovu, abych odhalila další zajímavé detaily. A pak možná zvýším hodnocení i na pět hvězdiček. (29.03.2011)

Otrasný film. Tematizuje totiž politiku a jej reflexiu optikou odchádzajúceho týpka. Jeho sebairónia a nadhľad je len tupá obhajoba vlastného fungovania v politike. Výsledkom je poznanie, že po ňom prichádzajú ešte horší následníci. Pripomína to dokument o Gorbačovovi, komentujúcom vlastné zlyhania. Na Jeľcinovi nenechal suchú niť, hodnotiac ho ako lúpežníka, ožrana a mamonára aj s jeho súputníkmi. Gorbačov tam pôsobil ako boľševický chuj. Odchádzanie je hraný film, no vyjadruje zhruba to isté. Zaoberanie sa ega samým sebou. Hóch intelektuálske a nadnesené. Bez skutočnej témy - ak za tému nerátame pojem "osobnosť politika". To je ale oxymoron (= prívlastok v rozpore s významom podst. mena; príklad: živá mŕtvola). Avšak nik z tých, kto patril kedysi medzi skvelých umelcov (a Václav Havel bol počas socialisticej ČSSR dobrým dramatikom) po prijatí reálnej politickej funkcie už nebol schopný umeleckej tvorby. Úroveň umeleckých pokusov expolitikov klesá vždy pod bod mrazu. Rovnako to platí o Vaškovi, jeho divadelnej hre aj filme. Hovnový smrad politiky sa vyvetrať nijako nedá a zasmrádza aj to, čo kedysi bolo možné nazývať umením. (20.12.2013)

K Václavu Havlovi jsem nikdy nechoval nijak zvlášť vyhraněný vztah, jako politik měl svá pro i proti, nicméně coby dramatik byl vždycky mnohem zajímavější. Odcházení jsem v plzeňském divadle viděl dvakrát a ačkoliv mi ze všech symbolů, dvoj a trojsmyslů, které v něm jsou, zůstala spousta utajena, považuji ho pořád za Havlovu nejsrozumitelnější věc. Na film jsem se tedy těšil. Děj nemá příliš cenu rozebírat - pokud máte rádi (nejen) Havlovy absurdní kusy, osobitou poetiku a ještě o něco osobitější humor, který nutí k zamyšlení, přijdete si na své. Pokud ne, nejspíš vás Odcházení zklame až naštve. Těžko říct, jestli kromě těchto dvou táborů utvoří diváci ještě nějaký třetí, střední. Všechno kromě děje už ale vyžaduje pozornost větší. Tak v první řadě to jsou herci, herečky a jejich role i roličky. Nemůžu si pomoct, ale úplně každý člověk, který se na plátně objevil, byl výborný a měl své místo. Obzvlášť jsem ocenil nápad - zaplaťpámbu za to - obsadit herce typu Holubové, Duška, Vilhelmové nebo Budaře do úplně jiných postav, než jaké od nich známe (tj. neksichtících se, nevulgárních... atd.). Josef Abrhám byl jednoduše výborný, Dagmar Havlová úžasně chladná, pánové "klausovský" Kaiser a Lábus dokazují, že malé role vážně neexistují... A tak bych mohl jmenovat dál. Dost výrazně Odcházení přispěly i Pavlíčkova hudba (variace na Rusalku nemá chybu) a Malířova kamera. Co se týče režie, ta už je... Horší. Neříkám špatná, vůbec ne (například Bouře je naprosto strhující scéna), ale nepřesvědčila mě o tom, že se dívám na film. Pořád to zkrátka bylo divadlo natočené za velké peníze filmovou kamerou a promítané v kině. Za tuhle nepříliš dokonalou iluzi ubírám hvězdu, ale i tak Odcházení zůstávají čtyři čistočisté, na poměry českého filmu poslední dobou stále vzácnější. (18.03.2011)

Odpad za kvalitu celého díla, za kvalitu provedení a hlavně za odporný patos, který protáhl celou republiku po skonu autora. Vlastní názor je základní věc demokracie a zesnulý, jako modla všech "demokratů", vždy trval na tom, aby lidé vlastní názor měli. A to, co po jeho smrti předvedli všichni uctívači a falešní smutnilové a pokrytecké plačky, to by samotného VH asi pěkně nasralo. Zvlášť kdyby si přečetl ty sprosté výlevy, které mi překvapiví pisatelé nazvraceli do pošty. (16.12.2011)

Jeden velký absurdistán, ve kterém figurky přicházejí a odcházejí. Často se kopne do věcí našeho státu a často se zmíní Havlova osobnost, ale devizou této adaptace je symbolika. Bohužel obsah natřískaný jinotaji a lehčí satirou (někdy až dětinsky okatou - Fuj) útočí svou absurdností v plné síle již od začátku. Půl hodiny tedy může bavit, ale až do konce jede po stále stejné přímce. Chybí dramatický oblouk, chybí gradace. Jako jediný pak káru až do konce táhne hvězdný herecký ansámbl tvořící zasloužilé umělce (Abrhám, Chramostová) i nové hvězdy (Budař, Steidlová). Jako adaptace divadelní inscenace však Odcházení nefunguje špatně. Aspekty filmového stylu jsou do vyprávění vloženy s jasným tvůrčím záměrem (střih, zvuk, kamera) a jako Havlův splněný sen a první režijní počin zaslouží uznání. 12 nominací samozřejmě podezřele smrdí, ale nyní můžu s klidným svědomím říct, že taková polovina je zasloužená, byť si mohl Havel na svou prvotinu vybrat filmovější látku. Sichr je sichr. [Přesná stopáž: 90 min] (08.02.2012)