Zanechať Las Vegas

Z filmu jsem měl pocit, že to snad museli točit abstinenti. Znám hodně opilců, co chlastaj první ligu a tvůrcům filmu bych doporučil se s některym z nich seznámit. Nicolas Cage totiž vůbec nevypadá jako alkoholik. Celou dobu vypadá, že si dal možná pár piv a je tak akorát v dobrý náladě. A když po ránu bez mrknutí oka vychlastá flašku kořalky, tak jedinej efekt je, že se mu přestanou klepat ruce. A potom celej den do sebe láme jednu flašku za druhou a je pořád v pohodě. Při takovym tempu by si přivodil hodně rychle otravu alkoholem. Elisabeth Shue je docela pěkná kurvička, ale její postava je taky poněkud z oblasti sci-fi. Tohle prostě neni film o lidech, ale o mimozemšťanech. Asi to chtělo trochu míň tlačit na pilu a vytvořit trochu uvěřitelný postavy. Pro mě je to dost velký zklamání. (20.03.2010)

Prakticky jedinou chybku vidím v tom, že úvodní expozice není depresivní, jak by mohla být, a tak pokud by na konci náhodou někdo řekl, že ho to dostatečně nezasáhlo, nedalo by se na obranu filmu nijak protiargumentovat. Ono totiž i za sladkou romancí je třeba neustále vnímat depresivní podtext a ponuré vyznení celého filmu... Leaving Las Vegas však není jen studií absolutního ztroskotance rezignujícího na samotný život, je to také film o kontrastu. Kontrastu tvrdého pouličního života prostitutky a ochlasty s jemnou, nehmatatelnou romantikou. Režisérská práce je perfektní, protože tenhle film je hlavně o atmosféře a dojmu, taktéž použití hudby tomu patřičně pomohlo, ale ne tolik jako dva opravdu mimořádné herecké výkony v hlavních rolích. 9/10 (04.02.2009)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Cage v tomto filmu JE alkoholik tělem i duší, a Elisabeth Shue - až nesnesitelně krásná - si zde zahrála svou životní roli (a nikdy později se mi už v jiném filmu tolik nelíbila). Velká srdcovka, kterou bych mohl vidět stokrát, a nikdy by neomrzela. Na opuštěný ostrov bych prosil Natalii Portman a DVD s Leaving Las Vegas a budu zcela spokojen. UPDATE 23.2.2021 - Když jsem si ten film pustil po letech znovu, díval jsem se na něj asi trochu jinýma očima než dřív. Nejsem si třeba jistý, jestli má diváka odrazovat od alkoholu, nebo o to vlastně tvůrcům vůbec nešlo - nepřijde mi to jednoduše jako nějaká laciná agitka, která by omílala stokrát ohrané tvrzení, že pití je špatné, jako třeba Úsměvy smutných mužů - mám spíš tendenci Leaving Las Vegas vnímat jako příběh chlápka, který promarnil svůj život, a kdyby se místo chlastu rozhodl vystřelit si mozek z hlavy, vyšlo by to nastejno. Nechápal jsem také, co vlastně Sera vidí na Benovi - představa, že by si tak atraktivní žena něco začala s takovou alkoholickou troskou, která ji otevřeně přizná, že má v plánu se upít k smrti a která už ani není schopna mít s ní sex, mi prostě přijde nepochopitelná (byť jistou logiku v tom asi přece jen najít lze - Sera může mít coby prostitutka snížené sebevědomí a navíc se jí na Benovi může líbit prostě to, že ji nechce jen opíchat jako všichni ostatní). Vlastně mě přímočarost toho příběhu skoro fascinuje - jednoduchý děj celého filmu by se dal shrnout do jedné věty (neúspěšnému scenáristovi během jeho řízené alkoholické sebedestrukce vstoupí do života krásná prostitutka, ale jeho rozhodnutí vzít si život zvrátit už nedokáže), a tak mi zde skoro důležitější přijde vývoj obou postav (Benova děsivá cesta do záhuby, nahlížená očima Sery, která ho skutečně milovala a která vlastně celý film někomu vypráví - pravděpodobně svému psychologovi) a především pak celková delikátní atmosféra snímku, podpořená krásnou kamerou, světly nočního města a absolutně dokonalým jazzovým soundtrackem, kde zazní mj. výborný Sting. Svým způsobem je to asi dost depresivní film, ale osobně ho tak moc nevnímám, a jsem hlavně okouzlený jeho formální stránkou a feelingem nezávislosti. Pokud jde o samotného Bena, dnes už asi nemám tolik tendenci si to jeho upíjení se k smrti idealizovat jako za mladších let - dnes mám spíš nutkání říct, že v momentě, kdy poznal Seru, měl se na pití vysrat, ale to by pak byl úplně jiný film, kdyby končil happy endem. No co už, tak třeba za pár roků na to budu koukat zase jinak. (18.04.2011)

Scénář: Mike Figgis .. Depkoidní, romanticky nasládlé drama dvou zoufalců a životních ztroskotanců. Nicolas Cage i málo známá (ovšem moc krásná) Elisabeth Shue předvádí excelentní herecké výkony, ale v celku není moc co obdivovat. Snad jen exnutí půllitrovky tvrdého alkoholu by bylo obdivuhodné, kdyby to nebylo ve filmu.. In vino veritas. (02.11.2006)

Alkohol, pokud se k němu nepřistupuje s láskou a zodpovědností, dokáže být svinstvo. Poměrně omezené sdělení, ale nenechme se oklamat, Nicolas Cage nám ho svým výkonem nacpe do hlavy s razancí, které se máloco ve filmovém odvětví komorních psychologických dramat vyrovná. Stačí vidět jednou, ale vidět bychom to měli opravdu všichni... (02.07.2012)