Zanechať Las Vegas

Myslel jsem, že můj velmi oblíbený Requiem for a Dream co se týče depresivního vyznění a samotné temné náplně dlouho nic nepřekoná. Pak ale přišel Mike Figgis (prvně jmenovaný snímek je sice novější než ten zde hodnocený, ovšem Leaving Las vegas jsem viděl až po něm) se svým neskutečným dílem, a všechny pochyby se mi v hlavě rozplynuly. Po tomto filmu jsem byl z Cageova "hrdiny" tak smutný, že jsem nad základním problémem filmu přemítal ještě další dva dny. Miluji napůl ukrytou filosofii v dramatických snímcích! Ti dva se do sebe šíleně zamilují; oba vidí v tom druhém svůj záchytný bod. Křehké články dlouhého řetězu, který je svázaný s trpkou realitou, a na jehož konci je něco jiného, něco, co ústředním postavám pomáhá přežít, se ale pomalu a jistě zpřetrhávají... Ale počkat: jak pomáhá přežít? ON jí přeci "jasně nastínil", že se rozhodl zemřít - ONA, sledujíc každý den jeho utrpení se sice s faktem smířila (?), ale stejně se k němu jako k zářivému majáku, který je z větší poloviny potopený v alkoholovém moři, neustále vrací. ON vidí každé brzké ráno její mrtvolný příchod domů po práci nejstaršího řemesla na světě... ONA první, co po otevření dveří bytu vidí, je nezvladatelně se třesoucí alkáč... Kdo z nich byl kčertu více zamilovaný? - to je zásadní otázka, která se snímku povedla na jedničku s hvězdičkou. Nejistota diváka. Dvě lidské trosky, které mají jeden druhého, naprosto smíření, a přeci s chutí bojovat. Tak proč, když sebezáchrana nakonec malinko převáží na tu správnou stranu, a dvě šíleně zamilované postavičky si konečně uvědomí svoji sobeckost, proč když je jakési řešení na dosah ruky, proč to nemohlo skončit jinak než... Skvělé drama. (21.08.2009)

Už jsem ve své domovině potkal hodně alkoholiků, ale žádnej nebyl jako Nicolas Cage. To dokazuje, že co alkoholik, to tisíc chutí a tisíc pohledů na jasně danou věc. Tím ale nechci Nicolasův výkon nijak znevažovat, jen mám pocit, že porovnání množství vypitého alkoholu a počet minut ve filmu převyšovalo jakoukoliv statistiku přežití po požití chlastu. Nicolas totiž chlastá...a když nechlastá, tak se rozklepe jak osika. A pak chlastá. Já mu to samozřejmě neberu a Elisabeth Shue její zamilování do takové postavy už vůbec ne. Rozhodně to byla hodně působivá romance, od které už předem víte, jak dopadne. Na druhou stranu klobouk dolů, že někdo něco takového natočil za honorář v podobě levné moldavské vodky. Výkony sice hezké, ale já z toho cítil hroznou umělost. (26.11.2015)

Netradičná love story, ktorá sa ubrala úplne iným smerom než vidíme v klasickom Hollywoode. V iných filmoch nás v scenári nič neprekvapí, happy end si vydobijú diváci i štúdiá a partnerská láska je preceňovaná, nadnášaná a prezentovaná ako bod jedinej záchrany. Leaving Las Vegas búra tieto naivné domnienky a stavia príbeh dvoch zblúdilých duší do výšin nekonečnej osamelosti a sebadeštrukcie. Demotivovaný Nicolas Cage hrá s takým oduševnením, že divák má pocit, akoby jeho postava tápala v samotnom pekle, obaja sa spolu s Elisabeth Shue snažia byť vzájomnou oporou a dôvodom k bolestnému životu, no rozpad vlastnej individuality tomu nejasnému cieľu nedáva žiadnu nádej. Môže vôbec existovať človek, ktorý tak nevysloviteľne opovrhuje životom?! Cage je toho žiarivým dôkazom. (01.11.2011)

Tak toto bola herecká báseň. Asi najlepší Cageov výkon, čoby ochmelu a ťažkého melancholika. Krásna sonda do duše človeka, ktorého všetky životné ciele sú ohraničené iba na jedno - smrť. Nie všetko sa dá v živote prekonať, na niečo môže byť už neskoro.... Rozhodne ide o silný, podmanivý príbeh, ktorý z mysle len tak ľahko nevyprchá. 85/100 (16.01.2015)

Dve stratené duše. Ona len nechcela byť sama a chcela niekoho milovať. On len chcel mať všetko rýchlo za sebou. Depresívna a atmosferická záležitosť, Nicolasov bravúrny výkon, tiež skvelá Elisabeth, výborná réžia a ešte lepšia muzika ... to je Leaving Las Vegas. https://www.youtube.com/watch?v=lEkJoMNFPEA 4,5* (07.11.2015)