Death Note

Rozumím všemu předloženému, chápu, proč chce Wingard přiblížit látku americkému publiku a zjednodušit kulisy, proč je Ryuk jednoznačnější (a tím pádem bohužel i téměř nikdy rafinovaný). Jenže s tím vším přichází i nepochopení celého konceptu souboje dvou mozků. Light zůstává vysoce inteligentním Kirou a L pak mistrem dedukce, neustále na stopě svojí oběti. Střetávají se ale ve smutně polopatickém souboji emocionálně přehrocených jedinců, kdy první jmenovaný vesele prozradí svoje tajemství dívce, které nemá jediný důvod věřit a stává se jejím oddaným nepřemýšlejícím podpantoflákem - a druhý se (snad z nedostatku spánku?) postupně mění v impulzivně jednajícího nerváka. Z výsledného počinu je pak příjemně svižný thriller s výborným soundtrackem a famózním vizuálem, ale s legendární značkou Death Note se i z logiky věci rozchází snad v polovině stopáže. A to je pak zle. Netflix měl vzít rozum do hrsti a místo do střídmého filmu jít rovnou do velkolepé minisérie. Tam už by postavám humor, hloubka či smysl nechyběly. (20.10.2017)

Death Note znám jako anime, které jsem si oblíbil, takže jsem se na novou hranou verzi těšil. Bylo by naivní si myslet, že film z něj obsáhne moje nejoblíbenější momenty, byť třeba z první poloviny seriálu. Ale stejně mě nemálo zaskočila odlišnost oproti tomu, co znám, a týkalo se to i charakterů. Když se na snímek zaměřím jako na samostatné dílo, tak výsledek není o moc méně rozporuplný. Bavil jsem se, Ryuk kraloval, ale kontroloval jsem i, za jak dlouho bude konec a vzpomněl jsem si například i na Nezvratný osud. A poslední střih přišel v pravý čas. (Netflix) (27.08.2017)

Je nutno podotknout, že jsem jako debil (protože mě primárně zajímal tento remake, který všichni nenávidí, ale lidi, co je mám v oblíbených chválí) viděl nejdřív všech asi 37 dílů anime, abych zde nevypadal a nebyl jako totální pozér. No a potom všem jsem zde. Naplněný touhou vidět jak to Amerika zase posrala. Je nutno také říci, že nestojím ani na jedné straně. Anime bylo pro mě obohacující zážitek, který se mi však více než deseti díly prvotními do paměti zřejmě nezapíše. A film si nyní můžeme zhodnotit. Prvně je nutno říct, že to na mě klasicky opět působilo jako komedie. V moment kdy začal Nat Wolff volat o pomoc když viděl boha smrti ve mně vyvolalo záchvat smíchu jako dlouho ne. A nebylo to, to jediné. Hned první sekvence, nebo scéna dejme tomu byla humorná sama o sobě. To jak si předávali postavy mezi sebou peníze bylo asi stejně přirozené jako srát při pohřbu na rakev. To že poté se to točí kolem toho, že hlavní postava prcá, zabíjí, pak zabíjí a zase prcá a pak prcá i když zabíjí je debilní kapitola sama o sobě. Je taky hold těžké vecpat třicet sedm dílů anime do jednoho filmu. Zvlášť s tím, když hlavní ženská hrdinka je stejně otravná jako v anime a navíc tam má mnohem více prostoru než je zdrávo. To, že Light není úplně takový sobecký zmrd vítám, ale zase je pro změnu naivní ťulpas. Ryuk hlavně nepůsobí jako Lightův rádce a něco jako pomocník, ale spíše někdo kdo mu naopak chce zmařit plány. Všechno je naservírováno všem na podnose a vše se řeší samo. Zde moc nechápu prostě jak někdo toto může hodnotit pozitivně. Kamera je v celku dobrá, stejně tak efekty a střih. O to není pochyb. Ale stále to nic nemění na tom, že příběh je naprostá slátanina, která anime tvrdě znásilňuje do análu. A i kdyby ne, tak znásilňuje lepší jiné filmy tím, že jim lehce kazí pověst. Krom toho, já vím a mám i někdy rád otevřené konce. Ale tohle není otevřený konec. Tohle bylo spíš jako kdyby si někdo uvědomil, že jim došli prachy na dotočení posledních asi patnácti minut a tak se na to prostě vysrali. Nicméně bylo hustý vidět v titulcích jak se to vlastně lehce natáčelo. To je nevídané, originální, lehce ještě zbytečně nadčasové, ale dobré. V každém případě, anime jede a tenhle film válcuje. A to ne protože to je anime, ale protože anime od filmu alespoň dává trochu smysl a stupidní. Těch padesát procent je asi nejlépe vystihující číslo, co jsem kdy takto viděl. (03.09.2017)

Nemám problém dát zdařilému remaku stejně hvězd jako originálu, nebo klidně i víc než originálu, ale v tomhle případě fakt není důvod. "Vylepšení" zápletky o rádoby femmefatalistickou a ladymacbethovskou roztleskávačku spolu s nenápaditým standardně hollywoodizovaným zpracováním posunulo film do velké množiny průměrných amerických soft horrorů pro teenagery. Nejmarkantnější je to na konci, který byl sice nakonec taky slušně krkolomně vypointovaný jako ten japonský, ale na rozdíl od toho japonského jaksi nemastný, neslaný, neatmosférický. I infantilní pojetí postavy Rjúka (které jediné mi v původním filmu trochu vadilo) zůstalo zachováno a přitom právě tady jsem si od Amíků sliboval nějakou změnu, přitvrzení, přitemnění... (20.09.2017)

Obrovská škoda, že po úvodnom, doslova dokonalom navnadení, upadla vysoko nastavená latka tak nízko. Fakt som bol neskutočne nadšený. Škoda, že hodená rukavica nebola zdvihnutá, a slová do bitky, boli nahradené akýmsi klišé príbehom, ktorý byť to poriadne okorenení dávkou krvi, mohla to byť ďalšia, odvážna mordovačka. (26.08.2017)