Indiana Jones a Nástroj osudu

Poslední rozloučení s mužem, kterému žádná poušť nebyla moc žhavá, žádná džungle moc hluboká a žádná hrobka neproniknutelná. Kritický i finanční neúspěch značí, že vzpomínání na staré časy se už nosí v úplně jiné podobě než dříve a nekonečná nostalgie nemůže fungovat. Na mě ano, protože každá narážka na předchozí díly ve mně zavibrovala na správném místě a opravdu vážné momenty, které Forda nechávají hrát minimalisticky a přitom až tíživě dokonale, zaklínají dějové i divácké oblouky trvající několik dekád. Netvrdím, že jde o bezchybný díl, protože po brilantním úvodu se děj kolem průvodu povážlivě zastaví a naplno odbrzdí až v poslední třetině. Tam je nám ale darováno tolik překvapení kombinovaných s klasickým hollywoodským spektáklem, že se mi na výtky k předchozím minutám ani vzpomínat nechce. Pocit loučení s nejprvotnější podobou Indiana Jonese je tak hořký, protože mám najednou pocit, že pět dobrodružství je málo a vědomí, že jde o konec úmyslný, mi příliš nepomáhá. Zůstávají zavřená vrátka a kvalitní dobrodružný film, jakých v takhle upřímné podobě nezbývá mnoho. (07.07.2023)

Kdo minule rozdýchával létající talíř, tomu může na konci pátého Indyho nepěkně zaskočit, ovšem pro mě byl právě konec možná tou nejzajímavější částí. Film rozhodně není špatný, ale citelně, zásadně mu chybí tvůrčí vklad Stevena Spielberga. Nechci říct, že by Indianu Jonese nemohl točit nikdo jiný než on, ale nemůže ho nejspíš točit někdo, kdo to neumí udělat zábavně. Spielbergova vize, nápaditost, smysl pro napětí i pro humor, schopnost promyslet scény do nejmenších detailů a podat je přehledně... Nic z toho James Mangold bohužel asi (tak dobře) nedovede. Spielbergovskou atmosféru se snažil navodit hlavně ve výborné úvodní scéně (v níž digitální Indy, ročník 1944, vypadá takřka bezvadně, ovšem hovoří o desítky let starším hlasem a když se v jednom záběru rozběhne po střeše vagonu, je animovaný skoro jako Woody z Toy Story), a pak už spíš ne. Ne že by se na to nedalo dívat, ale nedívá se na to s tím úsměvem. A odlišný přístup je znát i na práci s výbornou hudbou Johna Williamse, která je u Spielberga obrazu rovnocenným partnerem, zatímco tady ho spíš podpírá. Celou dobu jsem si zkrátka říkal, jak by to asi vypadalo, kdyby tenhle film režíroval Steven Spielberg. Vzpomínáte si na tu ani ne pětiminutovou scénu z Království křišťálové lebky, která začíná rvačkou v baru a změní se v auto/moto honičku na silnici a v kampusu? Vlastně ani jedna scéna z Nástroje osudu není tak dobrá, a to je děsná škoda, protože jinak je tu všechno, co tu být má. Harrison Ford pořád hravě prodá každý pohled, každou suchou hlášku, každou emoci, Phoebe Waller-Bridge je kouzelná, Mads Mikkelsen je sice asi nejslabší záporák ze série, ale když ona ta laťka byla tak vysoko... Nakonec nejdůležitější myslím je, že chci Indianu Jonese a nástroj osudu vidět znovu.____P.S. Napodruhé, když už člověk víc, co (ne)čekat, to bylo ještě lepší. Pořád ne skvělé, ale už bez velkých rozpaků. (29.06.2023)

Jedna z nejlegendárnějších sérií vůbec, kterou jsem jako malý nesčetněkrát točil na VHS konečně došla ke svému finálnímu zakončení. Už u 4 byly velké obavy o to, jestli na to Ford již není příliš starý, u pětky už ten zřetel není, slavnému herci již je 80, ovšem filmaři s tím umí celkem dobře pracovat a on má zkrátka výborné charisma, v tom problém není. James Mangold plně chápe tuto frančízu a ví, kde zabrnkat na nostalgickou strunu, ovšem buď je již tento koncept přežitý, nebo už zkrátka nestačí to, co před 30-40 lety. Mangold je výborný režisér, ovšem tento film se po cca 2 hodinkách vyčerpal, akce bylo stále dost, ale už moc na jedno brdo a nebýt skvěle vymyšleného finále, které mě opravdu zajímalo, šel bych na 3*. Vlastně to stačí, jen to prostě není pecka, která by se zásadně zapsala do dějin kinematografie jako původní trilogie. Sbohem Indy. (01.07.2023)

Solidní dobrodružný blockbuster? Ale jo. Důstojná rozlučka s největším dobrodruhem, který kdy brázdil po filmových plátnech? Určitě ne.... Kdyby se skutečně jednalo o plnohodnotnou rozlučku se vší parádou, konala by se za účasti Ke Huy Quana, Shii LaBeoufa a Karen Allen. Namísto toho tak děj sleduje deprimovanýho osamocenýho dědu, kterej se shodou náhod zamotává do kolotoče intrik a rádoby zběsilé honby za (hihahohahi) strojem času. Ačkoliv se režie chopil pardál James Mangold, který prakticky ještě nenatočil žádný špatný film [Logan a Ford vs. Ferrari budiž důkazem], absence onoho Spielbergovského kouzla je zde dost tristně znatelná, tudíž je vše [a to zcela paradoxně] natočeno až skoro bezduchým způsobem. Fakt nemám sebemenší ponětí čím to je, ale po celou dobu sledování mě neustále doprovázel dost nepříjemný pocit toho, že zde chybí jakákoliv atraktivita a poutavost, a že vše působí strašně uměle a prázdně. Hra na nostalgii taky nefunguje, no a scénář obsahuje dost děr v narativní kauzalitě a logických chyb, který degradují celý příběh na hloupoučkou blbinku. Jenže hlavní problém Dial of Destiny spočívá v tom, že zde výrazně chybí signifikantní rysy předchozích filmů: energický drive, nápaditost, hravost, exotický lokace [takřka polovina děje se odehrává ve vlaku a pak v New Yorku], praktický efekty a dechberoucí kaskadérský triky, ale dokonce i strhující hudební doprovod Johna Williamse není tak strhující. Zkrátka, chybí tomu osobnost. Dokonce tomu chybí i to, v čem spočívalo to nezaměnitelný kouzlo předchozích filmů – tedy inovativní využívání klišé, tropů a motivů dobrodružného žánru [honička v Maroku budiž světlou výjimkou] – takže z celý zápletky vůbec nejde cítit ten eskapistický pocit dobrodružství, díky němuž je celá tetralogie natolik milovaná.... Je tedy dost smutný se loučit s touto filmovou legendou s vědomím, že svého pomyslného vrcholu se dočkala už v roce 2008 s Královstvím křišťálové lebky, čímž se měla rozloučit už tehdy. Hodně tak zamrzí, že franšíza, která v podstatě etablovala žánr dobrodružných filmů na piedestal hollywoodské zábavy, a s níž vyrůstala valná většina cinefilů a filmových fanoušků, končí bez svého tatíčka Spielberga, na relativně průměrný notě, a prakticky bez happy endu. A to mi dost láme srdíčko. (28.07.2023)

Přece jen trochu moc rutinní dobrodružství, kterému chybí Spielbergova sofistikovanost a hravost (o analogově fyzickém kouzlu původní trilogie nemluvě), i víc humoru. Přes dvě hodiny to ve svižném tempu a za spousty pomrkávání hustí do diváka obvyklé atrakce v podobě honiček, odhalování archeologických stop a prolézání jeskyní a hrobek a emocionálně to s ním nic moc nedělá, až ve finále to vyloudí trochu dojetí. Bál jsem se, že Phoebe a klučina budou otravní, což nebyli (klučina jen úplně zbytečný), ale kdo to táhne dolů je Mikkelsenův nevýrazný záporák i Fordův unavený Indy. Omlazený Ford vypadá dobře a celkově tu digitální triky netahají za oči jako u jiných blockbusterů poslední doby. Jo, je to zbytečný díl, ale i neurážející dobrodružství, jakých je v kinech smutně málo. (02.07.2023)