Vyprávěj

Napřed jsem si říkal, že šedivé socialistické Československo nebylo tak pestrobarevné, aby měl každej v rodině a mezi přáteli zároveň legionáře, emigranty, disidenty, estébáky, restituenty atd. Pak jsem se ale zamyslel… můj pradědeček byl legionář, tátův nejlepší kamarád utekl v 68. roce do Mnichova, máma má slovenskou národnost, osobně znám ostatně i dva spolupracovníky StB. Ale tyhle fakta jsem vždycky vnímal tak nějak odděleně a teprve seriál Vyprávěj mě přiměl uvědomit si to všechno v souvislostech. Největší romány píše život a Vyprávěj se toho zhostilo velmi slušně. Cestou na tenký led je samozřejmě široké časové rozpětí a stárnutí hrdinů. Zatímco u Svatopluka Skopala a Romana Vojtka aspoň přibývají šediny, dámy Kerestešová, Freimanová nebo Adamovská stárnou jen drobnými obměnami účesů. Alžbeta Stanková, ta se nesrala ani změnama účesů. Naopak, Jana Šulcová, kdysi vyhlášená elegantní kráska, je od druhé do páté řady furt stejně stará bába. Nemluvě o postavě Honzy Dvořáka, na níž se sice vystřídalo několik herců, ale v době, kdy měl nejvíc růst, vypadal několik let stejně. Vyprávěj jako celek má přestřelenej počet dílů a časem přestane bavit. Klidně mohl seriál skončit úmrtím babičky (Nina Divíšková), která je jako výborná glosátorka půvabnou nití celým dějem a pak už evidentně chybí. Je to znát i v původně pečlivé výpravě, kdy si kamera užívá detailní záběry na vycizelované dobové vybavení kuchyní a kanceláří. Léta po roce 1989 jsou už ztvárněna překotně a narychlo, navíc se zbytečně vypíchnutými dobovými reáliemi (díl Skořápkáři). Tady tvůrci zjevně došli k závěru, že 90. léta se v reáliích ode dneška už moc neliší, což je samozřejmě omyl. Devadesátá léta v módě, oděvních doplňcích i předmětech každodenní potřeby byla naprosto strašná, což je tady nedobře zamaskováno cvrkotem doby, kdy lidi žili hodně politikou a podnikáním. Vyprávěj jako celek snese přísná měřítka, má silnej rodinnej příběh s přesahem do řady výbornejch vedlejších postav (člověk snese i tu obehranou Žilkovou). Emocema našlapaný scény i dobře napsaný vtipný dialogy plus nenásilné dějové zvraty stále dokazující, že svět je malej. Ale když už má něco 115 dílů, čekal bych pompézní a efektní závěr. A tady mladej Matěj Dvořák sedí u komplu a pronáší úplně hovadskou větu. Tak jo. (17.01.2014)

trošku kýč (popisovat šedesátý léta takhle je přeci jen trochu romantizující), zápletky nejsou zrovna originální, ALE jednak to vypadá jako televizní seriál (a ne jako amatersky video, co se v ceskych televizich bezne prezenzuji jako serialy) a navic to ma celkem solidni spad - porad se neco deje.. mel jsem prvni tri dily a mit televizi, koukal bych i na ostatni.. cca 65 % (29.08.2009)

Pokaždé, když začne seriálu docházet dech, tak se dokáže opět nadechnout, ať už tragickou událostí nebo naopak něčím radostnějším. Díky tomu se seriál nikdy na delší dobu nemotá v kruhu vyprávění je plynulé. Těšily mě i vztahy mezi jednotlivými postavami, které se vyvíjely a nepřipadaly mi přitažené za vlasy. Osudy byly zajímavým a vítaným zpestřením. Ale hlavně seriál obsahu hlášku, za kterou by se nemusel stydět žádný sitcomový a ,,geekovský" seriál:,, A babi, nepřipomíná Vám Františka?" (12.03.2016)

Představy tvůrců o době jsou značně mlhavě černobílé (když se už tedy snaží o "historický" seriál). Snad nejvíc mě zdeptaly scény z fabriky, je holt vidět, že jsou hodně vzdálení dělnické třídě a nepotkala je ani krátká praxe v tom drsném prostředí. A to pomíjím to, že nechápu, proč toto někdo vůbec tvoří. (05.02.2014)

Kdyby to nebylo tak černobílé (charakterově) a předvídatelné, líbilo by se mi to víc. Kladem jsou herci a příjemná atmosféra, záporem právě nedostatek originality. Samozřejmě se to může ještě zlepšit, ale po 4 dílech jsem byl na vážkách mezi 2 a 3 *. A po díle pátém jsem seriál přestal sledovat, protože když už budu sedět u TV, případně u počítače - existuje tolik věcí, které mě pobaví víc, tohle za to nestojí. (22.09.2009)