Vyprávěj

První série by se dala považovat za mou malou guilty pleasure, ale od těch 70. let nahoru to ztrácí drive a z Vyprávěj se stává Vyprávění v Růžové zahradě. Jednotlivé linie jsou prudce nedějové, nenosné a existují jenom proto, aby se se stylem předváděly dobové reálie. Takže po nevím, kolika epizodách mě zajímá už jenom linie Tondy a Zuzky, která je ale stejně upozadněna, přednost totiž dostávají nezajímavé manželské trable Karla a Evy. (10.03.2012)

Zatím můžu s klidem říct, že je to pohodovej seriál, u kterýho nevynechám díl. Je dobře, že vzniklo něco, co zobrazuje, jaký jsme byli. Je ovšem třeba si uvědomit, že jeden seriál nemůže popisovat, jak žili všichni - myslím, že spousta lidí si v něm něco ze své minulosti najde, ale taky věřím tomu, že někdo na to kouká s vyvalenýma očima a nechápe to. (02.12.2009)

Neviděl jsem seriál, kde by propad kvality jednotlivých sérií byl tak rapidní a strmý, jako předvedlo Vyprávěj. První až třetí série jsou skutečně vynikající, a patří mezi to nejlepší, co česká seriálová tvorba nabídla. Drobné nedostatky a černo-bíle podávadá minulost v malých dávkách, to vše se dalo opomenout. Ale se 4. sérií šel seriál tak rychle dolů, až je to něuvěřitelné. Z kvalitního seriálu se stal jednohvězdičkový brak. Poslední, 5. série, bylo čiré utpení. Naprosto nelogické jednání postav, přeskakování důležitých dějových momentů, nelogické zvraty a vykreslování současnosti přes několikero růžových brýlí. Ukázkový odpad... Doporučuji poslední dvě série vynechat, a dostanete nadprůměrný seriál, který by snesl i hodnocení v červených číslech. Při existenci 4. a 5. řady se však musí spokojit s průměrem, a to ještě může být rád... (31.12.2013)

Napřed jsem si říkal, že šedivé socialistické Československo nebylo tak pestrobarevné, aby měl každej v rodině a mezi přáteli zároveň legionáře, emigranty, disidenty, estébáky, restituenty atd. Pak jsem se ale zamyslel… můj pradědeček byl legionář, tátův nejlepší kamarád utekl v 68. roce do Mnichova, máma má slovenskou národnost, osobně znám ostatně i dva spolupracovníky StB. Ale tyhle fakta jsem vždycky vnímal tak nějak odděleně a teprve seriál Vyprávěj mě přiměl uvědomit si to všechno v souvislostech. Největší romány píše život a Vyprávěj se toho zhostilo velmi slušně. Cestou na tenký led je samozřejmě široké časové rozpětí a stárnutí hrdinů. Zatímco u Svatopluka Skopala a Romana Vojtka aspoň přibývají šediny, dámy Kerestešová, Freimanová nebo Adamovská stárnou jen drobnými obměnami účesů. Alžbeta Stanková, ta se nesrala ani změnama účesů. Naopak, Jana Šulcová, kdysi vyhlášená elegantní kráska, je od druhé do páté řady furt stejně stará bába. Nemluvě o postavě Honzy Dvořáka, na níž se sice vystřídalo několik herců, ale v době, kdy měl nejvíc růst, vypadal několik let stejně. Vyprávěj jako celek má přestřelenej počet dílů a časem přestane bavit. Klidně mohl seriál skončit úmrtím babičky (Nina Divíšková), která je jako výborná glosátorka půvabnou nití celým dějem a pak už evidentně chybí. Je to znát i v původně pečlivé výpravě, kdy si kamera užívá detailní záběry na vycizelované dobové vybavení kuchyní a kanceláří. Léta po roce 1989 jsou už ztvárněna překotně a narychlo, navíc se zbytečně vypíchnutými dobovými reáliemi (díl Skořápkáři). Tady tvůrci zjevně došli k závěru, že 90. léta se v reáliích ode dneška už moc neliší, což je samozřejmě omyl. Devadesátá léta v módě, oděvních doplňcích i předmětech každodenní potřeby byla naprosto strašná, což je tady nedobře zamaskováno cvrkotem doby, kdy lidi žili hodně politikou a podnikáním. Vyprávěj jako celek snese přísná měřítka, má silnej rodinnej příběh s přesahem do řady výbornejch vedlejších postav (člověk snese i tu obehranou Žilkovou). Emocema našlapaný scény i dobře napsaný vtipný dialogy plus nenásilné dějové zvraty stále dokazující, že svět je malej. Ale když už má něco 115 dílů, čekal bych pompézní a efektní závěr. A tady mladej Matěj Dvořák sedí u komplu a pronáší úplně hovadskou větu. Tak jo. (17.01.2014)

Moc pěkný seriál z produkce české televize mapující doby dávno minulé. To hezké i ošklivé co na nich bylo. Možná, že kdyby se ty samé příběhy odehrávaly v nynější době, považoval bych to jen za další "Rodinná pouta". Líbí se mi však, že tam vídám výrobky, které jsem neviděl už spousty let a přesto si je pamatuji. Je to fakt taková vzpomínka... A pěkná.... (01.02.2011)