Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Aleš BřezinaHrajú:
Lenka Vlasáková, Milan Mikulčík, Martin Huba, Daniela Kolářová, Antonín Kratochvíl, Anna Šimonová, Petra Hřebíčková, Martin Schulz, Ladislav Chudík (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Kdo může posuzovat minulé viny? Kdo je může odpouštět? Může jim čas obrousit hrany? Nebo pokání, jímž se viníci posléze pokusí spasit? Drama Jana Hřebejka podle Cenou Sazky oceněného scénáře Petra Jarchovského vytváří spletitý řetězec podobných otázek a nabízí celou škálu často protichůdných odpovědí. Středobod příběhu tvoří postava renomovaného psychiatra (Martin Huba), morální autority, který má u příležitosti výročí založení republiky získat významné státní ocenění. Právě připravovaný slavnostní akt se stane katalyzátorem událostí, které na povrch vyplaví hříchy minulosti, jež mu můžou zlomit vaz. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (746)
Že Hřebejk Chudíkovu roli původně chtěl dát jistému českému režisérovi, je jen nicotná perlička ze zákulisí. Že jsem u Kawasakiho růže pořád myslela na Svědomí, už by mohlo něco znamenat. Když se diskuse po projekci okamžitě stočila k Vyššímu principu, nebylo pochyb o tom, že česká kinematografie je jeden velký Krejčík. Ale k věci: Postava Luďka je vážně geniální dramaturgický manévr. ()
A máme tu další variaci na choulostivé téma naší historie. Tentokrát pod záštitou předního českého režiséra Jana Hřebejka a vynikajícího scénaristy Petra Jarchovského. Musím přiznat, že film si mě získal především díky velmi rozumné metráži, již naznačenému skvělému scénáři, velmi vkusně zvolené hudbě a famóznímu výkonu Daniely Kovářové. Ta snad jakoby s přibývajícím věkem rozkvétala, její hra očí mi nejednou přivodila mrazení v zádech. Nenalezl jsem větších slabin, přeji Janu Hřebejkovi pokračující režisérský růst. ()
Mimořádně dobrý námět na téma viny má hrany obroušeny scénářem, který chvílemi marně popadá dech. A k tomu ještě "herecký" projev pánů Mikulčíka a Kratochvíla. Dlužno podotknout, že fotograf Kratochvíl v roli herce není tak strašlivý, jako "profesionál" Mikulčík. Ale i přes tyto nedostatky je to film s velkým nábojem a obrovským poselstvím. ()
Nadprůměrnou vypravěčskou i řemeslnou stránku téhle autorské dvojici nikdo neodpáře. Také na dramatickém poli jsou Jarchovský s Hřebejkem na české poměry suverénní. Tohle rozkrývání historie jedné rodiny má svou sílu, vrstevnatost i ambice. Pořádnou zásluhu na tom mají herci, kteří jsou jednoduše velmi dobří, jen Milan Mikulčík v roli zetě trochu ztrácí. Navíc Martin Šácha je moc šikovný kameraman, to samé platí o skladateli Aleši Březinovi. Snaha mluvit o vážném společenském tématu je v české kotlině docela vzácností, jakékoliv vyrovnávání se s minulostí mimo dokumentární tvorbu je tak v mých očích fajn. ()
Nejlepší Hřebejk za posledních pět let. Zatímco s komediema poslední dobou bezúspěšně zápasil hlava nehlava, jeho nový počin ukazuje, kterou cestu umí lépe vyšlapávat. Ano, je to ta dramatická, u které jsem jeho režijní styl nepoznal a právě ten je tady docela kvalitní, nejméně o třídu lepší od dob jeho posledních komedií. Hřebejk vždy uměl herce vést a nejinak je tomu i zde. Martin Huba mě herecky nejvíce potěšil, zbytek jen standart. Stejně se ale dostavila spokojenost v porovnání s jinými kinematografickými kousky z našich končin. ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (16)
- Režisér Hřebejk řekl o postavě vyšetřovatele Kafky, že hlavním předobrazem postavy byl Kamil Pixa, což byla zvláštní postava. Byl zakládající člen Státní bezpečnosti, sám se stává brutálním vyšetřovatelem, ale ještě v 50. letech 20. století dobrovolně odchází od policie a stává se ředitel Krátkého filmu. Více je o něm v dokumentu Uvnitř vnitra (2008). (sator)
- Při natáčení Kawasakiho růže používá Hřebejkův filmový štáb poprvé digitální technologii a snímá na 2 kamery. Odpadá tak tradiční omezení filmovou surovinou a lze tak točit i scény, které nejsou nezbytné, vznikají varianty, ke kterým by režisér nepřistupoval, pokud by byl limitován materiálem. [Bontonfilm] (POMO)
- Ve scéně, kdy psychiatr Josek (Martin Huba) čte báseň Jana Skácela „Píseň o nejbližší vině“, zazní árie „Scherza infida“ z opery „Ariodante“ – zpívá ji Markéta Cukrová. Obsah operetního libreta má souvislost s obsahem filmu. Tato árie je považována za jednu z nejkrásnějších a nejtěžších, kterou George Frideric Händel zkomponoval. (sator)
Reklama