Hra o trůny

Po desítkách doporučení jsem se konečně koukla na pilotní díl. Musím říct, že mě to chytlo hned od samého počátku a tak jsem celou sérii zhlédla za pouhé tři dny. Podle mě jde o perfektní scénář plný kvalitních intrik a lehce erotických scén. Některé zápletky i zrady mi berou dech. Fantastická je také hudba, při které mi šel často mráz po zádech. Hodně povedený seriál po všech stránkách. HBO opět válí. U mě je to 99%. (08.07.2011)

Noční poluce fanoušků fantasy dostaly reálné kontury, a tak tu teď všichni můžeme sborově masturbovat a ulepenou rukou chrlit superlativy, jak se povedlo tu Martinovu Dunu skvěle vizualizovat. No, bylo už načase, aby někdo ukázal paní Rohlíkové, že nezletilý dement v lenonkách není to pravé ořechové, a že by měla okamžitě odinstalovat Word a nadále se věnovat výhradně charitě! A nám nezbývá, než se modlit ke Starým bohům, ať to Džordž po téhle injekci konečně dopíše, a ať HBO neustálým opakováním deset let starých sraček do té doby nekrachne. Ale abych nebyl zas až tak pozitivní, jako zbytek stáda, dovolím si na závěr poukázat na celou řadu negativ a nedostatků tohoto seriálu, kterou ve své tuposti a nesečtělosti tak velkoryse přehlížíte. Takže: . (25.07.2011)

Hra o trůny je natočena podle kultovní knižní ságy, jež je v současnosti považovaná za základní dílo subžánru historizující fantasy. Fanoušci často padají do pasti mechanického srovnávání obou médií, kritizují chybějící motivy, postavy a děje či odklon filmových postav od jejich románových předloh. Tenhle druh konfliktu mě míjí. Knižní sérií jsem nepolíbený, ani se do její četby nehodlám pouštět, takže traumat pověřování obou verzí jsem ušetřený. Hra o trůny představuje komplexní alternativní funkční svět, který je vymodelovaný po vzoru evropského vrcholného středověku s propracovanou mytologií. Seriál vlastně nemá konkurenci a patrně ještě dlouho mít nebude. Stačí vzpomenout na Vláčilovu Markétu Lazarovou s několika desítkami postav, která celé studio finančně vyčerpala a jasně ukázala meze regionální kinematografie. Imitace středověku je zkrátka ošemetně nákladná záležitost, kterou si v tomto rozsahu může dovolit jen hrstka producentů. Příznivci Tolkiena se nejspíš naštvou, ale vedle Hry o trůny vypadá Pán prstenů jako pohádka pro odrostlejší děti s plochými černobílými postavami. Hra o trůny páchne krví, spálenými lidskými těly, potem a močí. Nabízí mnohem větší škálu emocí a je mnohem špinavější. Její slabinou je přílišná ambicióznost a rozkošatělost. Některé linie vám zkrátka přijdou méně zajímavé a s některými postavami se nedokážete tak ztotožnit. Pokud děj paralelně sleduje několik postav v odlišném prostředí, na tu, která je vám nejblíž, se můžete slušně načekat. V každém případě je ale zajímavé sledovat spleť intrik a mocenského zápolení, kde hledal autor často inspiraci ve skutečném soupeření mocných feudálních rodů středověké Anglie a Francie. Nadpřirozených motivů tady moc nenajdete, hybateli děje nejsou mágové, nýbrž lidé se svou přízemní touhou po moci, slávě a majetku. Osobně mi to neschází, klidně bych se bez těch dráčků a ghůlů jakožto i dalších oblíbených rekvizit žánru obešel. Celkový dojem: 90 %. (03.10.2013)

Po výborném úvodu docela zklamání, plné nezajímavé výplně a sem tam zajímavých dějových zvratů a odstřelování postav ze šachovnice. Snad druhou sezónu trochu víc přitáhnou a zahustí, protože 600 minut hustě vyšlehané atmosféry k úplnému nadšení prozatím nestačí. A bez S...B... to musí být zákonitě poloviční. (14.11.2011)

Chápu to propojení - vzít Pána prstenů, mixnout ho stylem Říma a do toho dát ingredience z Živí mrtví, to je recept na stoprocentní úspěch. A na rozdíl od jiných podobných vychytralých slepenců nemá Hra o trůny papírem šustící základ, ale hutnou knižní předlohu. Výsledek ale neohromil. Možná je chybou to, že jsem do rozjetého vlaku naskočil až po odvysílání sedmi sérií a vše dal "na jeden zátah" během dvou měsíců. Chyběl mi tak potřebný časový prostor a díky tomu mi jednotlivé série přišly hodně podobné. Řada postav přešlapuje po celou dobu na místě a má minimální vývoj. Story s matkou draků je akcentovaná od začátku, k jejímu propojení se zbytkem ale dojde až v šesté sérii (a postava rozhodně není tak zajímavá, aby musela mít tolik prostoru). Nejlépe napsaný charakter (Tyrion Lannister) je od svého uvěznění ve čtvrté sérii hrozně pasivní a Peter Dinklage, jakkoli se snaží, najednou nemá co hrát. Styl vyprávění se opakuje - konflikt, hledání řešení, katarze, zrada vedoucí k novému konfliktu. A ani ta úmrtí vlastně nejsou zas tak překvapivá, protože hrdinové jsou brzy poměrně jasní a až do sedmé řady na ně tvůrci nemají odvahu šáhnout. Nemluvě o tom otravném opouštění linií, kdy se k něčemu seriál vrací třeba až o dvě sezóny později. Měl jsem reálný problém si pamatovat, kde vlastně některé postavy právě jsou a to jsem jel v kuse (například jsem dlouho váhal, kdy jsem viděl naposledy jednoho z mladých Starků a jestli už náhodou neumřel). Neumím si představit, jak bych se orientoval, kdybych to měl dávat s ročními mezerami. Současně je ale třeba uznat, že to má fantastické měřítko, evidentně se plánuje dopředu (často možná až moc, neboť jednotlivé série málokdy něco konkrétního vyřeší), některé příběhy jsou skvěle zvládnuté (Arya Stark, Jamie Lanniser), sem tam potěší nápaditý dějový vývoj (Hold the Door!) a rozhodně nechybí prvek překvapení. Celek by ale snesl výrazné prokrácení, protože to, co se stalo během sedmi sezón, mohli autoři stihnout za podstatně kratší dobu. (21.09.2017)