Hra o trůny - Série 8

Spokojená jsem. Naprosto. Závěrečná série mě oslovila více než série 6. a 7., užila jsem si ji maximálně, bavila jsem se královsky u každé epizody, vychutnávala jsem si vše, co mi tvůrci naservírovali a nemám problém. Zajímavé, že? Inu, sto lidí, sto chutí. Zdravím všechny, kteří to vnímají stejně! ;) (20.05.2019)

V životě jsem už více očekával jen letošní vyvrcholení marvelácké ságy, veškeré pozbylé kousky mého filmového/seriálového opojení šlo právě do finále letité Hry o trůny. Nebudu zastírat, že již společně se sedmou sezónou se mírně polevilo, stále se ale budu i za konečnou řadu stavět s názorem, že bude trvat roky, než se objeví takhle velkolepý seriál. Seriál s tak vymazlenou výpravou a tak vydařenými hereckými výkony, s takovým množstvím milovaných i nenáviděných postav. S tak propleteným příběhem, s tak ohromně silným koncem. (01.07.2019)

Anticlimax². O co výpravou, produkcí, měřítkem i epičností rozmáchlejší a (nejen) na obrazovkách doposud ani náznakem nevídané, o to debilnější a s gustem házející i rozmatlávající lejna odkazu úvodní čtveřice sérií; o předloze raději vůbec nemluvě. Martin se musí v hrob... Ehm, posteli obracet. Nedá se popřít, že finální série obsahuje mnohé momenty, scény a pasáže, které jsou perfektně natočené a tají se z nich dech. Škoda že logika v celé sérii ani ne tak absentuje jako spíše páchá rituální harakiri jednu každou vteřinu stopáže. Kdyby osmá série byla vyvrcholením zapomenutelné spotřební tuctové temné fantasy, co jich jsou regály knihoven plné, těžko by šlo mít byť jen jednu jedinou výtku a plesal bych nadšením. Tím že jde o vyvrcholení série stavící na charakterech, vypiplaných břitkých dialozích, zvratech, nekompromisní politické pragmatičnosti, nevyřčeném mezi řádky tak.. Škoda mluvit. Není tu jediný kloudný dialog, vše se říká na plnou hubu, deus ex macina střídá deus ex machinu, žádný opodstatněný zvrat, žádný překvapivý moment, žádné logické postupy, jde o čirý fan servis (paradoxně kašlající na fanoušky) nejhrubšího zrna, prostě nic, co byste nenašli v jakékoli generické "Vyvolená děcka versus Velké Velmi Moc Zlé Zlo a láska k tomu" fantasy sáze pro náctileté. Zatímco minulá série ještě šla přejít guilty pleasure nadhledem, tak tentokrát... Zbývá fenomenální podívaná, která stojí za to vidět. Pokud přejdete skutečnost, že byste si u ní nejraději hlavu rozflákali o konferenční stolek. (20.05.2019)

Naprosto úžasný závěr! Také jste měli ten pocit, když někdo říká, že se mu vybavil jeho život...no, tady se mi vybavily životy těch, co přežili a dokonce i těch, co takové štěstí neměli. Jejich začátky, kdy jsme je poznávali, cestovali s nimi po Západozemí (no a co, že někdy užívali teleporty), radovali se s nimi, ale také jsme s nimi nasazovali svůj krk. Pak je tu poslední díl a vy si říkáte, že cesta Daneris byla zbytečná, ale kdo byl matka draků? Nebo snad byla zbytečná její smrt? Ale co Jon jako právoplatný dědic trůnu? Přesto nyní "pouze" jeden z Freefolks. Jakými útrapami si prošla Sansa poté, co byla tou naivní holčičkou toužící po princi. Tyrion a mnozí další, kteří ze svých rodů zůstali ti jediní přeživší. Ti, kteří se nesmazatelným písmem zapsali do dějin říše. A další a další....když si vybavím cestu, kterou jsme s postavami urazili, jedná se o něco neskutečného. Ale to vám patrně dojde až poté, co se zavřou brány Castle Black, až tehdy si uvědomíte, že vám něco chybí, byť by to bylo jen shledání se svým psem. Ano, je to cesta plná paradoxů, neočekávaných zvratů, ale i magie a draků. Postavy, příběh, emoce...to jsou devizy GOT. Něco podobného se jen tak nevidí a já jsem rád, že jsem mohl být u toho až do konce! (20.05.2019)

Od finální řady Hry o trůny každý zdaleka nedostal to, co očekával (podle posledních statistik je těchto již lidí přes milion, a ohání se na internetu jakousi legrační peticí). Jenže to je holt věčný úděl všech komerčně úspěšných příběhů napříč všemi spektry lidské zábavy a trávení volného času, ať už jde o seriály, filmy, knihy, hry anebo třeba hudbu. Je pak na jednotlivci, jak se s prezentovanými tvůrčími vizemi sám za sebe popere, a nakolik se mu tyto takzvaně trefily do momentální nálady (čti osobních preferencí a psychického rozpoložení). Co už ovšem šestidílnému závěru bezpochyby nejrozmáchlejšího televizního seriálu všech dob (!!) nikdo a nikdy neodpáře, a musí chtě nechtě přiznat, je monumentální příběhová nosnost a její emocionální dopad na generace a generace fanoušků, kteří v epizodickém Západozemí dobrovolně prožili své ať už neveselé, anebo o to šťastnější divácké životy. Protože příběh je ta nejsilnější věc na světě. (20.05.2019)