Vo štvorici po opici 2

Co se nám tu vlastně odehrává před očima? Na nějaké elementární úrovni se tu očividně vypráví příběh o třech kamarádech, kteří se dost drsně skalejí v Bangkoku, jenže co když je ten film o něčem jiným? Co když ten film není ve skutečnosti o dentistovi Stuovi, který vroucně miluje svoji budoucí manželku a vede celkem normální život, ale příběh démona, který má slabost pro prostitutky, souloží s muži, libuje si v tetováních a chová se jako šílenec? Stu sám poznamená, že v sobě skrývá démona, nějakou temnou stránku, která ho stahuje do pekla a která asi není náhodná, když se dva roky stará situace z minulého dílu zase opakuje. Stu je tak názorným příkladem člověka, který přijímá falešnou identitu stydlivého a plachého muže, jíž drží v šachu své pravé já, tvrdé jádro chlíváka (možná právě proto potřebujeme filmy, aby nám toto pravé jádro nás samých občas připomněly). Odtud je i zřejmý důvod přechodu z Las Vegas do Bangkoku, za nímž nestojí ani tak vzestup východoasijských zemí v čele s Indií a Čínou a módní přesun filmových příběhů do tamních lokací (Sex ve městě 2, MI-4, TDK), jako spíš starý čínský paradox od taoisty Čuanga-c´, který se probouzí potom, co měl sen, že je motýlem, a ptá se: Jak vím, že nejsem motýl, který nyní sní o tom, že je člověkem? Neplatí totéž pro našeho Stua z druhé Pařby - není ve skutečnosti šíleným démonem, jemuž se zdá o tom, že je ostýchavým lékařem? (30.12.2011)

Jako všichni diváci jsem byl po fenomenálním Phillipsově úspěchu s Pařbou v Las Vegas natěšen na další díl. Bohužel pravidlo dvakrát nevstoupíš do téže řeky, zafungovalo i tady. Originalita prvního dílu byla nahrazena tupým kopírováním všeho, co už známe, pouze kulisa neony zalitého Vegas byla nahrazena kulisou zapáchajícího Bangkoku. Stejně jako kouřící a dealující opička nemohla nahradit tygříka Mika Tysona, nemohly nostalgické vzpomínky starých kaličů nahradit nedostatek invence ve scénáři. Problém nastává i ze strany diváka, který v momentě, kdy už je připraven na jakýkoli extrém nebo absurdní příhodu, může být stěží něčím zaskočen. Chtělo to tedy přidat nějaký nový prvek. Namísto toho se spíš všude něco ubralo. Film měl i lepší momenty, ale celkově jsme minimálně o třídu níž za prvním dílem. 53% (01.07.2011)

Vlastně na chlup stejnej film jako jednička, včetně fotek na konci, který všecko, pro mě, zase zachraňujou. Koukat se na to sice dalo a bylo to fajn, ale bylo to jako kdybych koukal na ten samej film, ale akorát z Bangkoku. Nic víc, nic míň. Ještě štěstí, že autoři našli Zacha Galifianakise, bez něj by to ani nestálo za to, to vidět. (19.06.2011)

Na prvom dieli ma najviac pobavila koláž fotografií v závere, zvyšok filmu ma veľmi neoslovil. Druhý diel je na tom presne rovnako - odhaľujúce fotografie vyvolali úsmev a pobavenie, film predtým je toporným znásilňovaním konceptu a štruktúry prvého dielu. Silenosť a snaha predať vtip srší takmer z každého záberu, ta-tam je uvoľnenosť a nenútenosť, ktorou jednotka disponovala. Hangover II tak neprekvapivo trpí neduhmi väčšiny pokračovaní filmových sérií - je slabým odvarom svojho predchodcu. (26.05.2011)

ale nie, to fakt? vy ste ale hrozne prisni... uz si fakt neviem predstavit, co od komedie cakate :) ano, mate pravdu, je to ako cez kopirak, ale ruku na srdce, nesmiali ste sa snad 90% filmu? no my v kine vsetci do jedneho ano, takze maximalna spokojnost. Je pravda, ze panbickarom v Amikove sa musia jezit chlpy na kazdom mieste tela, pretoze dvojka je ovela zvrhlejsia ako jednotka, ale cert to vem, my s manzelom prudasi nie sme, takze fuck it, bitches :D (04.06.2011)