Modlitby za Bobbyho

Je li vaše matka ortodoxní kudlanka mající na všechno v rukávu nějaký ten veršík z evangelia, můžete na trochu té teplé, živočišné kolonoskopie rychle zapomenout. Svěříte se jí, že jste mladistvý gay a ona okamžitě vytáhne na kruciátu za vaše odbuznění. Když se jí však tu bukvici z vaší makovice nepodaří vyrecitovat ani sáhodlouhým seznamem mrtvých apoštolů, následovaným házenkářskými výsledky, pošle vás tam, kam jste vždy toužil. Do prdele. Teda vlastně do Portlandu. K sestřenici. Konečně můžete volně píchat. Teda vlastně dýchat. Nový, fešný kolík z liberální rodiny kontra katechistická výchova a ztráta maminky jako mentálního guru vám však v hlavě způsobí hormonální moulinex, až si z toho zaplachtíte z mostu. Mamá je zdrcená! Homosebevrah!! Noční můra všech katolíků, permanentka to hell!! I já jsem zdrcen! Ripleyová - Neripleyová, začíná pravá televizní, nízkorozpočtová nuda (ale čtyřkám asi kapesník zvlhne). Jak správná kudlanka vyřeší morální dilema? No snaží se přece najít nějaký ten ospravedlňující házenkářský výsledek. Prudí místní flanďáky tak dlouho, až jí z toho "hrábne" a nalezne evangelium všech evangelií: Selský rozum 1.1! Ten jí řekne, že vlastně vždycky toužila podporovat homokarnevaly. Čert vem Bibli... (05.03.2010)

Jak snadno se hlava nehlava bojuje se světem za štěstí nejbližších či za svoje vlastní... Ale největší a nejtěžší boj se vždycky odehrává na vlastním bitevním poli- v boji sama se sebou. Tak výborná Sigurney, celoživotní to bojovnice tělem i duší, nejdříve bojovala za rodinu, za pověst, za syna, až se skrze obrovský smutek a zmatek mohla utkat sama se sebou, aby se poté opět pustila do dalšího boje, tentorkát za pochopení a práva pro homosexuály. Krásně vylíčená psychologie postav, ačkoli možná někdo namítne, že jsou to klišé. Já si o klišé v podobných filmech o lásce a vztazích a celkově o životě myslím, že prakticky všechno, co prožíváme, se dá nazvat klišé a nemá smysl si na to nějak dvakrát stěžovat, má-li film být ze života. Je to ke konci dojemný, což mi nevadí, protože to má jakýsi smysl (a už dlouho jsem u filmu neslzela, tak to projednou vydržím :)) (05.01.2014)

„I know now, why God didn´t heal Bobby. He didn´t heal him, because…there was nothing wrong with him. I did this, I killed my son.“ Mezi queer filmy se semtam mihne dílko koketující s kontrastem náboženství a homosexuality, ale zatím jsem měl tu smůlu zhlédnout z tohoto rance kousky, které nakonec zůstaly jen červenou knihovnou, nebo…červenou knihovnou. Prayers for Bobby je konečně film, který se lidským způsobem vyrovnal s touto ožehavou látkou. V centru dění není samotný Bobby, nýbrž jeho slepě věřící matka, která není schopna akceptovat jeho orientaci, což vede k tragédii a následnému vyrovnávání se s ní. Ač se jedná o televizní film se všemi jeho klasickými neduhy, herecké výkony byly na výborné úrovni, což bylo hlavně znát v emočně vypjatých momentech filmu. A nutno podotknout, že jich bylo nemálo. Zejména pak zazářila ústřední dvojice Sigourney Weaver, jež byla po zásluze za svůj výkon nominována na Zlatý Globus, a Ryan Kelley. No a výpovědní hodnota snímku, jehož téma je aktuální i dnes? K nezaplacení. 90% (13.02.2010)

Mulcahyho neoriginálny až necitlivý pohľad na vec devalvuje povodne silný leitmotív založený na smutnom "based on a true story". Výsledok je tak mixom autorského gýču presne podľa tých najhorších hollywoodských pravidiel s vycizelovaným herectvom Mrs. Ripley + Ryana Kelleyho a to všetko v tak tragických tónoch, až sa jednému chce zaplakať. Škoda nevyužitého potenciálu. (09.02.2010)

Bezkonkurenčně nejsilnější Televizní film, co jsem viděl. Škoda, že se to nedostalo do kin, protože Sigourney by si za tenhle výkon zasloužila Oskara. Její řeč před porotou mi téměř vehnala slzy do očí.... “Before you echo 'Amen' in your home or place of worship, think and remember...a child is listening.” (04.01.2014)