Zbav nás od zlého

Parafrázujúc postavu "rozprávačky" zo záveru tohto filmu: "To bolo ozaj všetko??!!" Áno, Straw Dogs na dánsky spôsob sa konajú, film je v istých momentoch značne intenzívny, casting fajn. Ale "psychologická štúdia dvoch sociálnych vrstiev a pod."...? Ak áno, tak poriadne zrýchlená, rovnako to platí aj o postavách, ktoré sú "jednorozmerné". Práve to je najväčšou slabinou tohto snímku a tým čo výrazne brzdí môj pozitívny pohľad na celý film a jeho "logický koncept". (07.10.2012)

Severská chladnost mě poněkud ubíjela (asi budu muset dát po dlouhé době nějakého Bergmana), čekal jsem svižnější příběh. Vyprávěnkové drama, připomínající nahodilé zápisy v kronice, se změní v momentě, kdy dojde k nešťastné události. Ta spustí doslova řetězec dalších, které vrcholí výbuchem kolektivního násilí. Hlavní aktér neštěstí není schopen zastavit lavinu, co svým následným jednáním strhnul. Problém jsem měl s jednotlivými postavami (kde vzali tolik ošklivých herců...), jelikož si žádná nenašla ke mně cestu, se žádnou jsem nesympatizoval. Předpokládám, že šlo nejspíš o tvůrčí záměr - v každém je nějaká špatnost, dřímající démon, zlo... a každý si trest zaslouží. Snímek má základní rysy balady, snad proto zamrzí, že nebyla více zapojena lyrická složka - severská příroda si o to doslova říkala. Nejsem zklamán, ale Strašáci mě brali více. p.s. díky za tip EvilPhoEniX (20.10.2015)

Seveřané útočí. A nebojí se ničeho. Místy velmi těžko odhadnutelný snímek je nekompromisní, nápaditý, trpělivý, kontroverzní, osobitý a jak známo vychází z Peckinpahových Strašáků (jeho verze byla syrovější a chladnější, další americký remake od Roda Lurieho – 2011 – zase nabídl dle mého šťavnatější balení). Studie odlišných sociálních vrstev vygraduje finální konfrontací, která má rovněž jako Lurieho americká verze několik ne úplně šťastně vyřešených situací a logických zavrávorání, přesto je tím pravým satirickým vyvrcholením předešlého dění na plátně. Moc v rukou ožralých vesnických balíků je uvěřitelná a lákavá zároveň i díky pestré galerii postav, mezi kterou lze překvapivě najít i třeba zpěvačku kdysi populárního dánského uskupení Aqua, nevyzpytatelného otce od rodiny Lasse Rimmera nebo výborně zahraného magora Jensem Andersenem. (12.08.2012)

Je to jen pár dní, kdy jsem na adresu Tak trochu jiné love story, tedy předchozího titulu z tvůrčí díly Ole Bornedala, napsal, že by neměl mít konec a byl bych spokojený. Druhé setkání s jeho tvorbou přineslo stejnou zkušenost. Tři čtvrtiny stopáže jsem se vznášel v oblacích z vysoce nadstandardní podívané, kochal se skvělou kamerou, vnímal stoupající napětí a znepokojivé signály blížící se krize, oceňoval scény emocionální síly úderu blesku - a pak jde všechno během několika minut do háje, protože režisér příliš tlačí na pilu, nechápe psychologii davu ani jednotlivce a díky tomu se obnažuje typický filmový konstrukt. Bezpochyby je skvěle natočený, jenže zároveň nedůvěryhodný. Z takové látky se dalo vytěžit mnohem víc, kdyby Bornedal zkrotil fantazii, nehonil moc zajíců najednou a vychytal logické nedodělky. Film nápadně připomíná Peckinpahovy Strašáky, nemluvil bych přímo o plagiátu, ale o silné inspiraci určitě. Jenže ti mi přijdou uvěřitelnější a ve svém důsledku působivější. Navíc v nich absentuje ten podivně smířlivý závěr. Přesto se třemi silnými hvězdičkami nemám ani ten nejmenší problém. Celkový dojem: 65 %. (20.03.2015)

První, co jsem nepochopila je ten zesvětlený efekt, ale dobrá, to se dá přehlédnout. Opravdu mě dostalo to, že jsem si po celou dobu myslela, že vím pravdu, ovšem ke konci se ukázala nová, jiná, lepší a překvapivější pravda, která mě celkem dostala. Miluji severské filmy, jejich atmosféru a herce, je v nich něco tajemného a nepředvídatelného. Bylo to opravdu napínavé. I když pár chyb to má, je to hodně dobrý snímek. (12.01.2013)