Čert vie prečo

Hned zkraje chci vyjasnit jednu věc - tohle dílko považuju sice za těžce průměrné, ale spolu se Svěrákovým Lotrandem a Zubejdou za jedinou obstojnou porevoluční filmovou pohádku. A řadím ji ještě krapet výš než Svěrákův flák, protože narozdíl od něj si Roman Vávra neurčil jako cílové publikum děti od 5 do 10 let, ale myslel "globálněji" a pokusil se jít vlastní, poměrně originální a vcelku sympatickou cestou. Jistě, výsledek má do dokonalosti nezměrně daleko, hlavně scénář by potřeboval když už ne schopnějšího scénáristu, tak alespoň zkušeného dramaturga. Ale jak říkám, za originalitu, sympatický feel, Csongora Kassaie, Jirku Lábuse a Ivu Janžurovou zasloužené čtyři hvězdy. (13.12.2004)

Čert patrně ví PROČ, ale já ne. Co se dá dělat, moje IQ patrně nedosahuje hodnot IQ čertovského. Jinak by mi bylo zcela jasné, proč milá princezna prozřela zrovinka v den králova návratu. Jakoby se nikdy předtím ani na vteřinu nepozastavila nad průměrnou životní úrovní v podhradí ani nad žalostným stavem tatíčkovy pokladnice. Patrně ji daleko víc zajímaly recepty na bramboráky neboli vošouchy - to aby mohla pohledným mládencům radit, co mají z dostupných surovin v královské kuchyni ukuchtit. Co se pak samotné pohádky týká, hraje si na komedii, ale ve skutečnosti se zhlédla v temné stránce ďáblovy duše - a přizpůsobila jí i kulisy a styl svého vyprávění, takže není úplně nejvhodnější pro batolata a dítka školkou povinná. Nicméně - něco za něco: Mohla tím pádem získat interesantní, přiměřeně strašidelný pohádkový nádech. Jenomže NEZÍSKALA ... bohužel. Jednorozměrné postavy jsou vesměs nedůvěryhodné, když si počínají zmateně až dětinsky (v čemž vyniká zejména královský otec s manýry typizovaného královského otčíma), a pohádka se tak stává prazvláštním mixem poněkud nemotorné komedie a infantilního dětského hororu. Bídné 2* (09.07.2019)

Původně jsem tuto pohádku komentovat nechtěl, ale po nejrůznějších vyjádřeních Romana Vávry mi to nedá. Takže něco málo k její genezi: Někdy v roce 1998 kdosi v ČT přišel na nápad spojit starého pohádkového barda s mladou krví a objednal si u Miloše Macourka scénář celovečerní pohádky. Macourek měl po českoněmecké trilogii Kouzelný měšec-Pták Ohnivák-Jezerní královna pohádek až po krk a radši by zase napsal něco komediálního, ale po ujištění, že nepůjde o žádnou koprodukci, která by ho nutila pihádku zachmuřovat jako ty předchozí, scénář napsal. Jmenoval se O princezně, která se nebála pekla a byly v něm komediální postavy, šité na tělo Lábusovi, Janžurové či Polívkovi (původně zamýšlený Lucifer). Obrat nastal, když text dostal do ruky Roman Vávra. Ten se sice nadchnul spoluprací s Macourkem, ale paradoxně ho nutil vyházet z textu všechny macourkovské fantaskní rekvizity a do značné míry i humor. Scénář procházel změnami v obsahu i názvu (Luciferův kuchař) a jasně si vzpomínám, že když jsem s Macourkem někdy v létě 2000 mluvil, říkal "Moc se netěšte, Vávra to chce lyričtější." Krátce na to se rozhodl na filmu dál nepodílet, popřál režisérovi hodně štěstí a pustil se do něčeho jiného. Ne z důvodu nemoci, jak dnes rozhlašuje Vávra. Ta přišla až později a M.M. do té doby (a dokonce i během ní) stačil napsat ještě Macha, Šebestovou a kouzelné sluchátko, další knížku a scénář crazy komedie Rošáda (ta se dodnes nerealizovala) a s F.A.Brabcem rozpracovat Broučky. V pohádce Čert ví proč zůstalo z původního scénáře velmi málo, jméno Macourek nakonec najdete jen pod titulkem námět, další verze scénáře napsal Ondrej Šulaj. No a výsledek vykazuje celou řadu nelogičností, děr v příběhu a žánrový posun z fantaskní komedie do zmateně romanticko-dobrodružného filmu. Vedení ČT se během těch pěti let několikrát změnilo, několik klíčových lidí zemřelo, jiní z projektu odstoupili, protože se zvrhl v něco docela jiného, než čím měl být na začátku. Proto mě zvedají ze židle režisérovy operetní nářky nad problémy, za které si z větší části může sám. 50% (04.11.2005)

-"To se nestydíte, okrádat chudáky ?!" -"Nekaž zábavu, usmrkanče !" Jedna z mála možných princezen, akční chytrý princ, vytunelované království. Scénáristicky ojedinělé záblesky invence v koncepci i jednotlivých scénách (story: Miloš Macourek), snaha o vizuální kvalitu v lokacích i výpravě, nepříliš častá kameramanská snaha o obrazovou hloubku. Škoda nesjednocené stylizace a herecky i režijně nevypracovaných výkonů. "-Kolik máme našetřeno ? - Mám nápad na novou hymnu. - Kde jsou zlaťáky ? - Poslední jsem dala cikánce, aby mi věštila." - dialog vládnoucí elity. (26.12.2012)

Smažený kapr s výborným bramborovým salátem slehl, chlebíčky jsou taky fuč a divák musí zpátky nohama na zem. Už několik dlouhých let tu visí nepříjemné varování pro generace dětí, protože z pořádné české pohádky se stalo velmi nedostatkové zboží. Tahle je nicméně příjemně výpravná, má fajn záporné postavy, krapet originality i uhrančivou Táňu Pauhofovou. (16.05.2023)