Sociálna sieť

Ač trpím nevyléčitelnou averzí ke klakovitému stavění pomníčků "absque memoriam" těm ubohým, chudým harwardským lúzrům, co s fotříkovými miliardami v zádech upletli ve svých garážích 25+1 v Beverly Hills z hovna bič, musím konstatovat, že se téhle pohádky zhostil pan Fincher řemeslně dokonale a v rámci možností i poutavě! Jak moc je zasloužilý miliardář ten, co vymyslel Sociálního Networa a splnil sen dnešní mládeže, která mezi smažením "Volání Dutých" a civěním na Tvajlajt, se už díky němu prakticky nemusí odlepit od kompu? A to už pomalu ani v případě, chce li si zašukat! Původně jsem si myslel, že si to Zukrouš cvaknul v rámci své PR kampaně, ale pochybuju, že sledovat se jako divného, lehce ovlivnitelného, bezpáteřního kokotka, se mu zrovna líbilo a mě to docela příjemně vyvedlo z omylu. A navíc mě to konečně rozhoupalo založit v mé plesnivé garáži v Ostravě-Vítkovicích Assbook, kde si teenageři budou konečně moci ukazovat svou pravou tvář a já degraduji své konto v ČSOB o pár židovsky úročených kontokorentních úvěrů. To bude sequel jedna báseň, Dejvide!! (08.11.2010)

Unesený nejsem, ale jedna věc se mi na filmu líbila - svým pojetím je totálně "anti-facebook", když klade důraz na "hmotnost" filmového jazyka, na precizní výstavbu dialogů a i rychlé kombinování časoprostorových rovin. Díky tomu působí jako zaujatá, ale s odstupem činěná výpověď o jednom sociálním fenoménu, o skupině lidí, kteří dnes utváří společnost stejně výrazně jako státní aparáty. Časté srovnání s "There Will Be Blood" beru, i když tady Fincher na celé čáře prohrává. Zuckerberg a Plainview jsou postavy společné svou vášní pro prchavou esenci, ale v tomto ohledu dokázal PTA sestoupit mnohem hlouběji než David, který jako by byl občas okouzlený povrchním kouzlení (např. závody veslic, esteticky strhující, ale jaksi mimo koncept) a především limitovaný tím, že Sorkin z pochopitelných důvodů nemůže být v Markově psychologii až tak kontroverzní. Chtě nechtě tak motivace pro celý sociální experiment vyznívá přeci jen dost konstruovaně. Jinak ale všechna čest - na to, že jsem dvě hodiny sledoval lidi, jimž nerozumím a jimiž svým způsobem pohrdám, jsem se výtečně bavil a mnohé pochopil. A bez skrupulí říkám: Zuckerberg je možná podivný hajzlík, ale rozhodně velký frajer. Svou asociálností vystihl něco, co je v lidské psýché a společnosti přítomné od pradávna. (30.10.2010)

Je to snadné. Když harvardskému nerdovi nejde sport, začne si honit místo něčeho jiného jedničky a nuly, aby připoutal mládež po celém světě k počítači a udělal z některých podobné sociopaty, jako je on. A máme tu pohnutou true story vizionáře nové generace. Nebo snad říci degenerace..? Lehce přikrášlené drama o zparchantěném zplození, prvních dětských nemocech, rodičovských půtkách a právních přích ohledně určení otcovství v případě jednoho dolary čím dál tím víc vyměšujícího Sociálního Netvora. Monstra, které se přes původní úmysl snadněji si vrznout změnilo v žrouta času, jenž izoluje lidi od nevirtuálního života, ba co navíc, žere už i malé děti.. V Columbia Pictures chytře vycítili velký zisk za poměrně nízkou investici a vsadili na jistou kartu. Eso Fincher se v "Praxi velkého třesku" drží narativního stylu Zodiaca, leč kulometné konverzace, nevýrazné herecké výkony (ten veslař - Terminátor s hlasem boha Ra z Hvězdné brány, co má digitálně přidanou hlavu na druhém dvojčeti, to bylo proboha co?) a až příliš velká režisérská rutina, kterou jen občas rozčísl T.Reznor, mě nechaly zcela lhostejným a jak si tak ti hoši přerozdělovali akcie, napadlo mě, jakpak je asi placený chirurg za transplantaci srdce, nebo hasič, co vynese dítě z hořícího domu. Asi hůř, ale můžete si ho přidat do Přátel, že jo.. (11.03.2011)

Jak mi Fincher přijde preciznější, tak mi přijde prázdnější. Už brzy bude nejspíš úplně nejpreciznější a zároveň nejprázdnější. On odchod z kina s pocitem: "Hm, tak mistr vzal zakázku a zpracoval ji poctivě," nesvědčí moc ani o poskytnuté zábavě, natož případné transcendenci. Nejde o filmovou exhibici, ale exhibicionismus. Social Network představuje geniální lidi od počítačů jako dokonale naplňující prototyp nerda, tedy člověka s nulovou sociální inteligencí, kterého nic od počítače nedostane, s tou výjimkou, že mnohem více chlastají a šukají. Mohou sebevědomě a nabubřele žvanit (zdejší Zuckerbeg) nebo být zajíkavě plyšoví (zdejší Saverin - a je jedno, že neprogramuje). Na Harvardu vůbec, zdá se, studuje pouze banda fetujících, mrdajících, chlastajících géniů, kteří pohrdají obyčejným člověkem, leč vymetou každý komín s pěkným okolím - ovšem ta necitlivá banda v mžiku i přes přeplněný společenský život podlehne kouzlu fejsbůku. Obzvláště zrůdným způsobem jsou tu zobrazeny ženy, jež nejsou než kurvy provlhlé od toho, jak si do vagíny neustále strkají jeho "peníze" a "úspěch". S výjimkou Eriky, která má nadzjevně ztělesňovat tu zdravou, nám normálním vlastní opravdovost. Tak se pěkně poplácejme po ramenou a řekněme si: "No jóó, oni jsou možná geniální a mají prachy, ale my jsme stejně lepší jako lidi. Taky šťastnější." Když se to pěkně ozvučí, ohudbí, jezdí se kamerou semhletámhle, hlavně svižně, což se řekne i v střižně a: "Staccatózně žvaň a mel, Zuckereisenbergu!" toto letí, jéje, viďte? Tohle nepovažuji za generační ani žádnou jinou výpověď, ale za podbízivost. *** hvězdy, páč jsem to Fincherovi první půlku filmu žral i s navijákem a teprv pak se udice přetrhla. (02.11.2010)

Mistrovské dílo, které zraje s každým opakovaným shlédnutím. Geniálně zrežírováno, Reznorem invenčně ohudebněno, perfektně nastříháno, s bezchybným castingem. Především - pro mě do této doby neznámý - Andrew Garfield mě nadchnul svým mistrovským herectvím (velká naděje pro příštího Spider-Mana), ale lehce autistický talentovaný asociál Jesse Eisenberg za ním nijak nezaostává, tady věřím v obou případech, že minimálně oscarové nominace jsou jisté. Každá doba měl svůj významný film, který jí charakterizoval, šel na dřeň její podstaty a stal se nadčasovým. Fincherovo dílo takovým filmem - v dnešní době rozmachu informačních technologií a nebojácného podnikání mladé generace - je také. (15.01.2011)