Sociálna sieť

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

Fakticky správný (a snad prvně i po stránce IT!) odkaz příštím generacím. Filmově velmi nadstandardní po všech stránkách, avšak ne plně strhující, vlastně mi bylo po celou dobu jedno, která z těch sv*ní si nakonec urve největší část koláče a jestli si vůbec něco urve. A díky tomu, že Facebook je pořád v plenkách a Zuckerbergovi může ještě během jeho vývoje spadnout hodně cihel na hlavu, tenhle soudní spor možná nakonec bude z celého příběhu o nejmladším miliardáři světa ta nejméně podstatná část. Možná bylo ještě příliš brzo na to tenhle film točit, protože ten dramatický oblouk, ač scenáristicky vyšťavený do poslední kapky, se nijak přesvědčivě neuzavřel. Těším se na dvojku za třicet let :-) (16.10.2010)

Film o Pomovi a vzniku CSFD. ____ Pět důvodů k radosti: 1, Pravičák by z toho udělal zdrženlivou moralitu o podezřelým individuu, který podemílá tradice judaisticko-křesťanské kultury, levičák zas trapně ohraný střet zlého systému a krásného jedince. Fincher, respektive Sorkin taková klišé odmítá. Zajišťují dostatek kyslíku v bahnitém kalu, jímž se uvažování filmařů obvykle ubíhá, a nechávají na divákovi, aby si udělal vlastní názor. 2, Stejně neutrálně vyznívá střet Zuckerberg, Saverin a Winklevossovi. Ve filmu není postav kladných, ani záporných (faktem ovšem je, že vyvážit tři a více postav je lehčí než dvě, kde jedna nutně dominuje). Obrovské pozitivum. 3, Digitální kamera. Spolu s Miami Vice je Social Network asi největším triumfem digitálu, potažmo světlocitlivých čipů, které se obejdou bez předimenzovaného osvětlovacího parku. Tvrdí-li Fincher ve slavným citátu, že nikdy nechodil na filmovou školu, protože to nepotřeboval, a co je režie, zjistil, když se stmívalo a on potřeboval stihnout ještě tři scény, je to vlastně přesně obráceně – Finchera nestraší východ měsíce, nýbrž jeho západ. Fincher je prostě jeden z těch, který by do Ceckatýho tornáda, baru z Rodriguezova rozvernýho grindhouseu, který má otevřeno od soumraku do úsvitu, nikdy chodit nemohl, páč tehdy dělá. 4, Trent Reznor. Atticus Ross. 5, Social Network drží historický rekord za největší počet dialogů, který se kdy objevil v jednom filmu, což souvisí s největší inovativností Finchera, rozvedenou už u Zodiaca, kterou je skutečnost, že své filmy nedělí na jednotlivé scény, ale na obrovský kontinuální dvouhodinový pásmo bez ostrých přechodů. Díky tomu, že neztrácí čas uvozováním a ukončováním každé scény a že na rozdíl od stylisticky příbuzného Scott Pilgrima na rafinovaný přechody a audiovizuální můstky nijak neupozorňuje, jsou jeho filmy čílý a neklidný jako tykadla hmyzu, jak černá díra, v níž je obrovské množství hmoty stlačeno gravitací do velmi malého objemu. Ale takový už Fincher je. Bůh ví, od koho má tu nepokojnou krev. ____ Smím-li porovnat Avatara, Počátek a Social Network, tak Avatar i Počátek jsou progresivnější filmy, první technologicky, druhý scenáristicky. Spíš než filmy bychom mohli mluvit o osobních projektech za velké peníze, které odrážejí povahu svých tvůrců – Cameronovu inklinaci k technice a Nolanův „doktorát" z literatury. Ovšem divácky stavím nejvýše Social Network. Jednak Fincher nestaví technické a mediální aspekty kinematografie tak na odiv, respektive je rozpouští v příběhu, druhak dosáhnout mety filmař-vypravěč je více než být filmař-technik či filmař-literát, je to ta největší meta, která ční nad oběmi předešlými, neboť být vypravěč znamená být zároveň-inherentně technik a literát, ale obráceně to už neplatí. (26.12.2010)

Fejsbúk, horký fenomén současnosti. Ať se nám to líbí nebo ne, ovládl během několika let životy nás všech. Nejenom těch pěti set miliónů připojených (pro srovnání: zhruba tolik obyvatel má celá Evropská unie), ale právě že i těch nepřipojených. Platí, že kdo není na Facebooku, jako by ani nežil. Technologicky a komunikačně vyspělá současnost stvořila Facebook a ten na oplátku onu současnost tak silně ovlivnil, že výsledky ani následky odstartovaného vývoje nejsme nyní schopni dohlédnout. Nedivím se Davidu Fincherovi, že jej tato modrá ikona zaujala natolik, že o ní točí film sotva pár let po jejím vzniku. Jiní se něčeho podobného dočkají až desítky let po své smrti, Marku Zuckerbergovi se to povedlo v šestadvaceti (a s pár miliardami dolarů na kontě). Zápletka filmu se víceméně drží známých faktů kauzy Zuckerberg - Saverin - bratři Winklevossovi. Nicméně interpretace motivů a vztahů postav či psychologická kresba jednotlivých charakterů jsou již čistě autorskou spekulací. Je tedy možné pouze se dohadovat, nakolik ztvárnění situace odpovídá skutečnosti. K filmařskému řemeslu samotnému není v případě zkušeného Finchera třeba cokoli dodávat. Scénář, režie, hudba, výběr herců - to vše je vynikající; přičemž zejména Justin Timberlake mě svým solidním výkonem velmi mile překvapil. Na relevantní hodnocení vlivu a dopadu Facebooku na svět je ještě brzo, nicméně biografie jeho vzniku se povedla velice dobře. (29.03.2011)