Sociálna sieť

Ze začátku filmu mě dost štvaly ultrarychlé dialogy a z nich vyplívající zrychlené titulky, které jsem skoro nestíhal číst. Pak si na ně moje oči zvykly a já si mohl plně vychutnat kvalitně natočený snímek o vůbec nejaktuálnějším fenoménu, ačkoliv pozornost byla soustředěna hlavně na soudní spor. Jinak překvapil mě Justin Timberlake vůči kterému jsem měl před zhlédnutím předsudky jako vůči herci a pak se mi moc líbil výmluvný konec, jenž krásně uzavřel toto velmi zajímavé životopisné drama. Po průměrném Zodiacovi a Podivuhodném případu Benjamina Buttona to vidím konečně zase na 4*, dobrá práce Davide. (31.03.2011)

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

„Celú stránku vytvoril za jednu noc. Ožratý.“ Od prvých minút snímka z produkcie Kevina Spaceyho - vďaka miestami až brutálne svištiacim dialógom - svižne ubieha. K vysokému hodnoteniu ju ťahajú tiež kvalitne zrežírovaní herci (najväčší dojem na mňa urobili dvojičky) a napínavý príbeh, ktorý miestami pripomína skôr mafiánsky triler (bez toho, aby niekomu vybuchol čo i len trápny sporák). Na strane druhej, ak necháme bokom, že scenár je zrejme inšpirovaný skutočnými udalosťami (ťažko povedať, čo sú si tieto druhy ľudí schopné povymýšľať si aj pod prísahou), je hrozne priemerný a plný klišé (ústredný hrdina sa nechá ovplyvniť evidentnou sviňou, čestného rovesníka vyšachuje z hry a potom sa čuduje, do akých svinstiev ho sviňa namočila). I tak mi to ale rýchlo ubehlo. Aj keď sa neviem zbaviť dojmu, že najpekelnejšie je zrežírované veslovanie regát. 70% (23.02.2011)

Davida Finchera si jako filmaře moc cením. Z jeho filmů mě žádný nezklamal (a takových tvůrců vážně mnoho není), ale od Fight Clubu mě také žádný úplně nenadchnul. Proto jsem se už před začátkem filmu smířil s tím, že tentokrát to bude spíš zklamání. Hlavně kvůli tématu, protože Facebook na rozdíl od mnoha nepovažuju za něco extra přínosného (spíš naopak) .... Ale Fincher mě dostal. Vtáhnul mě do dění kolem pře o tom koho co napadlo dřív výborně zvoleným způsobem vyprávění a nenápadnou, ale o to preciznější režií. To, jestli je Facebook prospěšný nebo naopak bylo na dvě hodiny nepodstatné ... Po druhé projekci musím hodnocení ještě vylepšit. Skvělá režie u skvělého filmu se pozná právě tím, že vás v průběhu filmu ani nenapadne, jak je skvělá. Fincher se nepředvádí, a i tím je pro mě favoritem na letošního Oscara. (03.11.2010)

"Celý život si budeš myslet, že tě ženy nemají rády, protože jsi šprt. Ale z celého srdce ti říkám, že to nebude pravda. Nebudou tě mít rády, protože jsi debil." Stačí jeden cool nápad, řádně naostřené lokty, vidle pro házení kamarádů přes palubu a finanční zajištění pro několik tisíc průměrných životů spěchá na konto arogantního jedince. Ač mne fenomén Facebooku míjí o několik světelných let, tak sledování jeho vzniku, na pozadí otázek elitních právníků, rozhodně není nezajímavé. (16.07.2011)