Sociálna sieť

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

Můj první Fincher v kině a teprve třetí celkově (po třetím Vetřelci a Klubu rváčů, které jsou oba VELMI SUPER!!).. A hrozné zklamání... Po nadšených ohlasech snad ze všech stran se dostavilo těžké rozčarování nad filmem, který nejenom, že je těžce nedokonalý, ale především není ani tak elegantní, jak by se od Finchera čekalo. Hrozná spousta scén, které nemají z hlediska vyprávěcí struktury logiku, vytrhává z jinak poměrně intenzivního filmu a to velmi fest. Příkladem za všechny budiž expozice pro Justina Timberlakea, který je nám představen polopaticky ve scéně, která nemá nic společného ani s jedním z hrdinů, ani se soudním procesem, jehož záznam se zdá býti filmově vyprávěn. Na druhou stranu se ovšem výtečně podařilo nastínit tu NERDskou mašinérii a velmi dobře se zde pracuje s charaktery. Konec měl mít však výrazně vyšší emoční dopad, což beru jako další Fincherovo selhání. Social Network není vůbec špatný, ale pocit zklamání je tentokrát až příliš silný... 7/10... (16.11.2010)

Social Network není pouze film o vzniku Facebooku, není to ani film o tom, jak se Mark Zuckerberg stal nejmladším miliardářem všech dob. Bohužel ale ani o tom, jak nás sociální sítě v dnešní době odcizují. Je to vyprávění o osobě Marka Zuckerberga mapující pár let kolem vzniku Facebooku, nezaujatě ukazující na to, jak je dnes snadné přijít o soukromí a o také tom, že lidi jsou svině. Nabité třeskutými dialogy, které proletují takovou rychlostí, že je napoprvé nemáte šanci pobrat ani z poloviny a pokud nemluvíte opravdu hodně dobře anglicky, titulky rozhodně přečíst nestihnete. Žádná z replik nešustí papírem, jsou vtipné, přesné a trefné. Mezi postavami bohužel ale těžko najdete někoho, s kým byste mohli sympatizovat. Zpočátku film trochu svádí oblíbit si geniálního Marka, jenže to je v podstatě hajzlík a ani mezi jeho kamarády nenajdete nikoho alespoň trochu víc sympatického. Nejlepší postavou, nečekaně výborně zahranou Justinem Timberlakem (chlapec by se měl vykašlat na zpívání a začít hrát), je zakladatel Napsteru Sean Parker, z něhož jediného srší emoce na všechny strany. Přes veškerou technickou dokonalost (kamera, hudba, perfektní střih) ale filmu něco chybí k tomu, aby se vyrovnal starším Fincherovým věcem a navíc se nemůžu zbavit dojmu, že to prostě za pár let bude jen "ten film o fejsbůku", na který si moc lidí nevzpomene a kterému hlavně tak trochu chybí srdce. (03.11.2010)

Je to snadné. Když harvardskému nerdovi nejde sport, začne si honit místo něčeho jiného jedničky a nuly, aby připoutal mládež po celém světě k počítači a udělal z některých podobné sociopaty, jako je on. A máme tu pohnutou true story vizionáře nové generace. Nebo snad říci degenerace..? Lehce přikrášlené drama o zparchantěném zplození, prvních dětských nemocech, rodičovských půtkách a právních přích ohledně určení otcovství v případě jednoho dolary čím dál tím víc vyměšujícího Sociálního Netvora. Monstra, které se přes původní úmysl snadněji si vrznout změnilo v žrouta času, jenž izoluje lidi od nevirtuálního života, ba co navíc, žere už i malé děti.. V Columbia Pictures chytře vycítili velký zisk za poměrně nízkou investici a vsadili na jistou kartu. Eso Fincher se v "Praxi velkého třesku" drží narativního stylu Zodiaca, leč kulometné konverzace, nevýrazné herecké výkony (ten veslař - Terminátor s hlasem boha Ra z Hvězdné brány, co má digitálně přidanou hlavu na druhém dvojčeti, to bylo proboha co?) a až příliš velká režisérská rutina, kterou jen občas rozčísl T.Reznor, mě nechaly zcela lhostejným a jak si tak ti hoši přerozdělovali akcie, napadlo mě, jakpak je asi placený chirurg za transplantaci srdce, nebo hasič, co vynese dítě z hořícího domu. Asi hůř, ale můžete si ho přidat do Přátel, že jo.. (11.03.2011)

Rozmach ksichtovníku je živoucím důkazem, že občas z hovna bič upleteš a ještě s ním pořádně zapráskáš. Když se to dokáže prodat, jde kritika stranou. Totéž ovšem platí i o člověku, který takovým bičem mrská. Když už tu užívám tento příměr, neodolám to říct na plnou hubu. Z hovna jsi a v hovno se obrátíš, bez ohledu na miliardy. Koukám, že koncentrace trusového výrazu příliš narostla, rozředíme to proto novou emisí, kde se vyjádříme k filmu jako takovému. Sevřené vyprávění, důraz na herectví a naprostá jistota výrazu. Fincherův perfekcionismus opět sklízí úspěch, po poměrně slabém (ne filmařsky) Benjaminu Buttonovi tak divák dostává další filmovou lahůdku. Film je přesvědčivá studie charakteru, netroufám si ovšem říct, jestli je Zuckberg prototypem uživatele, který sice neumí jednat s lidmi tváří v tvář, ale svůj profil updatuje. Během filmu mě napadlo srovnání Zuckberga s jiným výrazným jedincem, Larry Flyntem. Oba se výrazně zapsali do svého oboru, ale kde je Larry Flynt až překvapivě sympatickým člověkem neodtrženým od reality, je Zuckberg výrazně inteligentní, leč uzavřená a nepříjemná entita (byť občas vyplodí dokonalý postřeh). (02.11.2010)