Lupiči tiel

Po názvu tohoto horroru, který jsem viděla cca. v pěti letech, pátrám už několik let. A nyní jsem (úplnou náhodou) konečně zjistila, čemu vděčím za své - nyní již zcela vyléčené - dětské trauma. Díky tomuto filmu jsem se totiž bála podívat na maminku pokaždé, když spala. Ostatně... Co kdybych ji náhodou viděla "splasknout" a zároveň vejít z vedlejšího pokoje?XD (08.05.2010)

Izolovanosť a stiesnenosť. Čím viac sa nákaza rozširuje, tým viac máte pocit, že pre hlavné postavy nakoniec nebude východiska (čo ešte utužuje nervózna hudba). Film má pomerne krátku stopáž a tak pekne ubehne až k záverečnej polhodinke, kde beznádej ešte stúpa, aby to nakoniec všetko zle dopadlo. Výborné béčko. Super spravené nechutnosti, hustá atmosféra, anjelsky krásna Gabrielle Anwar. 85% (17.03.2012)

Výrazně slabší remake, kde pokulhává zejména první třetina. Dění je tentokrát přesunuto na vojenskou základnu. Příběh se rozbíhá pomalu, důraz je položen na problémy neúplné rodiny doktora Maloneho. Film je vyprávěn z pohledu jeho dcery Marti, která si příliš nerozumí nejen s macechou, ale i s ním. Problémy má však také její nevlastní bratříček Andy, který už první den v nové školce nezapadne do kolektivu a uteče. Je otázkou krátké chvíle, kdy se místo vojáků a příslušníků jejich rodin začnou objevovat vetřelčí kopie. Nu a pak už se jen hlavní postavy snaží čelit mimozemské agresi, což postupně vypadá jako boj s větrnými mlýny. Pro diváka znalého předlohy nebo předchozích filmů se nic nového a převratného nekoná. Očekávat lze tedy především napětí, toho se však dostane až v poslední třetině. Vcelku vydařeným efektům vévodí scéna v koupelně. Zatímco se Marti koupe ve vaně, nad ní nad stropem začne nachystaný kokon spouštět skrz drobné otvory smrtonosná vlákna, aby mohl vytvořit její kopii. Solidní hudba (během záběrů na kokony zní stejná jako u předchozího remaku), obstojné herecké výkony hl. postav a potěšující závěr. Přesto jednu hvězdu z předešlého hodnocení ubírám, jelikož mě tentokrát Lupiči příliš nenadchli. (31.08.2019)

Původně jsem klasifikoval film jedinou hvězdičkou, když jsem si ho srovnal s vynikající Invazí zlodějů těl z roku 1978. Pak jsem si řekl, že to není úplně fér a přidal ještě jednu, byť nerad. Lupiči těl totiž na plné čáře neprohrávají jen s literární předlohou, což se koneckonců dá pochopit, neprohrávají jen se svým výše uvedeným předchůdcem, který patří do zlatého fondu filmů žánru sci fi. Na body totiž jednoznačně vítězí i původní filmová verze Invaze lupičů těl z poloviny 50. let, což bylo mimochodem béčko jako vyšité - nicméně sympatické béčko, které dokázalo atmosféru studené války úspěšně převést na filmové plátno. Právě atmosféra Lupičům těl zoufale schází, a přitom v ní spočívá přitažlivost tohoto příběhu. Problém je jednak ve scénáři, který situuje děj na vojenskou základnu, kde se ale vojáci už z podstaty tváří pořád stejně, a tím znemožňují divákovi vychutnat si tu proměnu po napadení a transformaci. Druhým průšvihem je rutinní řemeslník Ferrara, který má na svém kontě řadu průměrných snímků a Lupiči těl z nich nijak nevybočují. Režijně je to nenápadité a unylé. Celkový dojem: 45 %. (17.11.2007)

Je to matné. Má to niečo z hororu, sci-fi, trileru i psychologickej drámy. Nakoniec to ale ani poriadne nevystraší, sci-fi prvky sa obmedzili na dve naivné vety a pokusy o psychológiu postáv radšej ani komentovať nebudem (spravidla sa obmedzila na „dvaja krásni mladí ľudia opačného pohlavia po sebe hádžu dlhé, detailné a mlčanlivé zaľúbené pohľady"). Zopár v dobrom nechutných scén, pomerne originálne zasadenie tuctového deja do netuctovej vojenskej základne, traja štyria dobrí herci (bohužiaľ v podporných rolách) a stopové stopy po zlovestnej, napínavej atmosfére ohrozenia. Iné spriaznené kúsky ma bavili oveľa viac (Vec, Invázia lupičov tiel s Donaldom Suterhaldnom, Fakulta). Dokonca aj matní Vládcovia bábok (tiež so Sutherladom). (12.08.2017)