Rozhnevaný muž

Typický Lino Ventura - sám proti všetkým za záchranu svojho syna. Žiadne americké kudrlinky, len priamočiara krimi dráma a zaujímavá cesta za hľadaním pravdy. Tiež tu je niekoľko scén, ktoré v spojitosti s Venturom veľmi dobre zafungovali, napríklad tá v reštike. Veľká dávka charizmy v každom momente sa vám vyleje na obrazovku. Naproti tomu je tu i zopár nudnejších miest, bez ktorých by sa príbeh ľahko obišiel. Celkovo však veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (20.10.2020)

Maličko nostalgický příběh z minulého věku, který byl v mnohém vyváženější, rovnější, zemitější ... PRAVDIVĚJŠÍ ... ve svých slovech i ve svých činech - bez ohledu na přezíravé úšklebky samolibého věku současného. Protože mu vládli opravdoví chlapi. Nebyli nepřemožitelní, mnohdy dokonce nedisponovali ani palnými či sečnými zbraněmi, kterými by mohli své protivníky rozstřílet či rozsekat na cimprcampr. Leč měli své zásady a uměli se rvát se životem a se vším, co jim postavil do cesty - pokud usoudili, že je to nezbytné. Počínali si s těžko uvěřitelnou houževnatostí a svým jednámím vzbuzovali respekt. Kde je jim konec ? Vnášeli do příběhu mužnost ... a ženy - jakožto jejich protipól - zase ženskost ... se vším, co obnáší ... neboť v těch idylických pokrokových časech ještě neexistoval pavědecký pojem "genderová vyváženost", reprezentující postmoderní ideologii, která popírající genetiku a nemá pranic společného s rovnoprávností. (02.10.2017)

Reziser Claude Pynoteau /Muz, ktery se mi libi, le Silencieux/ natocil sympaticky, ale stale len priemerny film o tom, ako ustarosteny papa ide hladat syna kamsi do Kanady. Okrem otecka sa o syna zaujima aj policia, ktory vysetruje pripad, do ktoreho je synator zapleteny. Okrem hlavneho Vina Lenturu /The medusa Touch, Le Ruffian, Touchez pas au Grisbi/ sa tuna objavil aj Donald Pleasence /Jestli se rozzlobime, budeme zli, The Great Escape, Halloween/. Nejdem tu vypisovat chvaly na Vina Lenturu a nemyslim si, ze cas straveny s nim je ako vecerne posedenie s priatelom u kavy. Lebo ja priatela som nemal, nemam a vlastne ani mat nechcem. Kamarady, to jo, ale priatela ani omylom. No ale s5 k filmu. Atmosfera kanadskych montrealskych ulic potesia nejedneho diviaka a hudba tiez na urovni, to iste plati aj o dialogoch. Ovsem furt tvrdim, ze po kultovej The Medusa Touch mal Vino Lentura na konte len Le Ruffian, vsetky ostatne filmy boli len priemer. Ako je aj tento L´Homme en Colere stale len taky znesitelny priemer : 60 % (28.11.2015)

Lino Ventura nerozdáva a hlavne nedostáva rany v Paríži alebo v iných francúzskych mestách, ale musí odcestovať za oceán do aspoň rovnako frankofónneho Montrealu. A tam rozbieha paralelne s políciou a mafiou a súčasne proti nim pátranie po synovi. A to prebieha klasicky, od jedného zatĺkajúceho svedka k ďalšiemu. Film je to ale skôr o rozpadnutej rodine, postihnutej tragédiou a zúfalej snahe po jej aspoň čiastočnej reinkarnácii a hľadaní nového zmyslu života. Očakával som trochu precíznejšie prekreslenie tamojšieho prostredia, ale keďže je v popredí najmä osobná dráma, tak sa na výpravu nikto príliš nesústredil. (25.09.2017)

Ten krapet sentimentální závěr mi dojmy sice trochu zkazil, ale naštěstí ne tak, abych tomu ten plný počet nedal. Hodně mile mě to totiž překvapilo. Není to sice nic moc náročného, ale v rámci svého žánru to podle mě funguje skoro až dokonale. Má to skvělou a neskutečně působivou atmosféru, napínavý příběh, dobře a inteligentně gradující děj, skvělého Lino Venturu i ostatní herce a jestli mě na tom něco oslovilo nejvíc, tak to, že zde hlavní postava neustále pátrá po svém synovi a přitom chodí po všech čertech a na všemožná místa, kde se ho snaží dopátrat. Je to totiž trochu podobně vedené jako Collateral, akorát tady se nejezdí, ale spíš chodí a taky tu rozhodně nejde tolik o život, ale napínavé to je skoro stejně a ten motiv putování tu v jisté formě je taky. Takže ano, tohle si ode mě ten plný počet opravdu zaslouží. Slabých 5* (15.10.2022)