Rozhnevaný muž

Reziser Claude Pynoteau /Muz, ktery se mi libi, le Silencieux/ natocil sympaticky, ale stale len priemerny film o tom, ako ustarosteny papa ide hladat syna kamsi do Kanady. Okrem otecka sa o syna zaujima aj policia, ktory vysetruje pripad, do ktoreho je synator zapleteny. Okrem hlavneho Vina Lenturu /The medusa Touch, Le Ruffian, Touchez pas au Grisbi/ sa tuna objavil aj Donald Pleasence /Jestli se rozzlobime, budeme zli, The Great Escape, Halloween/. Nejdem tu vypisovat chvaly na Vina Lenturu a nemyslim si, ze cas straveny s nim je ako vecerne posedenie s priatelom u kavy. Lebo ja priatela som nemal, nemam a vlastne ani mat nechcem. Kamarady, to jo, ale priatela ani omylom. No ale s5 k filmu. Atmosfera kanadskych montrealskych ulic potesia nejedneho diviaka a hudba tiez na urovni, to iste plati aj o dialogoch. Ovsem furt tvrdim, ze po kultovej The Medusa Touch mal Vino Lentura na konte len Le Ruffian, vsetky ostatne filmy boli len priemer. Ako je aj tento L´Homme en Colere stale len taky znesitelny priemer : 60 % (28.11.2015)

4//10 Cekal jsem od hrece, co vypada jako muj stryc o neco vic. Nebylo to jako spatne a ve sve dobe urcite dobre, ale kapku mi to chybelo, aby to slo jeste vic do extremu a vic mrtvol nebo zlomenych rukou, jak to mam ve francouzskych filmech rad. Film bohuzel negraduje ani hudebne ani pribehem. A propos - co bylo krome penez v te kabeli? (10.08.2011)

Rozhnevaný taťka zachraňuje syna v Kanade. Ako sa postupne ukazuje, ten synáčik je trochu problémový, dokonca veľmi a vlastnou vinou. To ale rodičovsku lásku nezmenšuje, ale od objavenia syna sa napätie z filmu vytráca a nastupuje očakávaný vývoj vrátane neschopnej polície, ktorú svojimi schopnosťami prekonáva civilista z Francúzska. (16.07.2019)

Ten krapet sentimentální závěr mi dojmy sice trochu zkazil, ale naštěstí ne tak, abych tomu ten plný počet nedal. Hodně mile mě to totiž překvapilo. Není to sice nic moc náročného, ale v rámci svého žánru to podle mě funguje skoro až dokonale. Má to skvělou a neskutečně působivou atmosféru, napínavý příběh, dobře a inteligentně gradující děj, skvělého Lino Venturu i ostatní herce a jestli mě na tom něco oslovilo nejvíc, tak to, že zde hlavní postava neustále pátrá po svém synovi a přitom chodí po všech čertech a na všemožná místa, kde se ho snaží dopátrat. Je to totiž trochu podobně vedené jako Collateral, akorát tady se nejezdí, ale spíš chodí a taky tu rozhodně nejde tolik o život, ale napínavé to je skoro stejně a ten motiv putování tu v jisté formě je taky. Takže ano, tohle si ode mě ten plný počet opravdu zaslouží. Slabých 5* (15.10.2022)

Což o to, Lino Ventura tradičně svým charismatem zachraňuje mnohé, otázkou ale je, jestli by film obstál i bez jeho přítomnosti. Osobně bych se v takovém případě přikláněl k pouhým dvěma hvězdičkám, protože kvalita scénáře je problematická. Ventura nemá protihráče, který by stál za zmínku, na zločinecké straně působí výhradně anonymní figurky. Snímek je nasáklý sentimentem, což mu škodí především v přehnaně optimistickém závěru. Vztah Karen a Romaina, klíčový pro rozvíjení příběhu, se vyvíjí překotně, jejich seznámení je přitom scénáristicky ošetřené krkolomně. Na filmu je hodně znát vliv kanadské koprodukce, protože snímek má výrazně americkou vizáž a je v podstatě zaměnitelný s řadou průměrných amerických kriminálek oné éry. Celkový dojem: 55 %. (16.10.2017)