Zúfalci

Takoví civilnější a méně vystajlovaní Samotáři, což však v žádném případě neznamená, že by mě to sralo o něco méně. Spíš naopak. I když natočené i zahrané je to na zdejší poměry nadstandardně, nějak se nemůžu s tímhle analyzováním asociálních buzniček a neperspektivních samiček mimo hlavní kolej sžít. Nevím, co je na takových lidech natolik zajímavého, abych 102 minut sledoval jejich neschopnost a směšnost bez jakékoli katarze. Ale jen opakuju, na současný český film slušné. (28.10.2010)

Na Zoufalce jsem se chystal v době jejich premiéry do kina, nalákán trailerem, který sliboval po dlouhé době film s ambicemi generační výpovědi o vzorku současných třicátníků, ke kterým mám velmi blízko. K filmu jsem se však dostal až po dvou letech na obrazovce České televize, a možná je tomu tak dobře, protože televize milosrdně zakryje některé nedostatky, na které bych byl v kině citlivější. Zoufalce hodnotím velmi kladně - s přihlédnutím k faktu, že je to absolventský film. Je to snímek, který funguje překvapivě dobře jako formálně originální komedie i jako jistá sociologická sonda. Druzí Samotáři to sice nejsou (a asi ani být neměli), ale u mě spokojenost. Respekt k Simoně Babčákové, je to opravdu skvělá herečka a hlavní hvězda tohoto filmu. Věřím tomu, že řada vlastností postav je odpozorovaná z reálu a že by se ve filmu našly i nějaké ty autobiografické motivy ze života režisérky (Jitka Rudolfová pochází z Jablonce nad Nisou, stejně jako všechny postavy Zoufalců). Film je to místy až nepříjemně realistický, místy velmi vtipný, sem tam i žinantní a sem tam něco zaskřípe, ale celkově spokojené 4*. Těším se, s čím přijde Jitka Rudolfová příště - držím palce ;) (19.06.2011)

Zoufalci.... No, jo Zoufalci, příběh 6ti lidských kousků odkusi z kdekusi, v tomto případě z Jablonce... Klišé? Póza? Nikoli, takový je de facto život a představy osob z "perifrerního města" (nic ve zlém a hanlivém, vím o tom své)... JItka Rudolfová uchopila téma v tom nejlepším absolventském slova smyslu a udělala své umělecké dílko ve svěžím hláškovém stylu.... bohužel nedoceněném.... 90% (24.02.2013)

2007 - PUSINKY, r. Karin Babinská. 2008 - KULIČKY, r. Olga Dabrowská, 2009 - ZOUFALCI, r. Jitka Rudolfová. Zdá se, že vedle mladé generace filmových tvůrců, u nichž je styl nositelem významu a výpovědní hodnoty (Najbrt, Sláma, Ševčík), se v české polistopadové kinematografii objevuje linie mladých tvůrkyň, které dokončily či dokončují studium na FAMU a jde jim především o postihnutí mentality různých generací. Zatímco Babinská a Dabrowská ve svých debutech hledaly suverénní formální výraz, což na druhou stranu ale korespondovalo s tématy jejích snímků, Rudolfová se představila formálně svébytnou prvotinou, u níž je ale problém někde jinde. Stylistická preciznost, kdy vyniká především práce se zvukem, jeho zdroji a "asociativní" montáž, spolu s vyprávěním s nespolehlivými flashforwardy pro mnohé diváky zastře vykonstruovanost, diváckou podbízivost a lživost toho, o čem se vypráví. ZOUFALCI nemají trojrozměrné, živoucí a skutečně dýchající postavy, nýbrž několik sociologických typů a karikatur (existuje český film, který mj. tematizuje homosexualitu a přitom postava gaye NEodpovídá pouze heteronormativní představě?), na nichž se demonstruje jednoduchá teze vyjádřena již na plakátech věnovaných konkrétním figurkám. Na místo toho, aby se o mentalitě lidí v určitém věku něco sdělilo, zde máme sled divácky vděčných scének na určitá témata - tloustnutí, alkohol, přiznání homosexuality rodiči, výlety s bývalým přítelem ad. Film tak neříká něco o generaci třicátníků, ale spíš prozrazuje mnohé o divácích, kteří se s takovými chcípáčky cestujícími z města ztotožní. A postavit jeden polistopadový trend v české kinematografii, tj. cestu z města, na hlavu tím, že posílím jiný, tj. chcípáčkovství, mi přijde jako vytloukání klínu klínem. Přestože je Rudolfová žačkou Věry Chytilové a v ZOUFALCÍCH odkazuje na DĚDICTVÍ a HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, má bohužel blíž k pozérskosti jednoho z představitelů některými novináři vykonstruované "nové nové vlny 90. let" - Davidu Ondříčkovi. 5/10 (14.11.2009)

..Dobře zahrané. Chytlavě napsané (některé hlášky fakt sedly). V celku trochu chaotické.. V celku je to ale poměrně matoucí. Dost tam skáčou místa a čas a poměrně dlouho divákovi trvá než pochopí o kterých lidech, že to vlastně je a co spolu mají společného (odkud se znají, jaké jsou mezi nimi vztahy atd). Překousnout se tahle zmatečnost dá a divák se nakonec přecejen chytne, ale v hodnocení se to promítnout musí. (11.06.2015)