Dažďová víla

"Mám práci !! Nevidíš ?!" - "No, proto mě taky poslali, abyste se nepředřel.." ;) Až neuvěřitelně pozoruhodná filmová pohádka, bohužel zejména v tom negativním smyslu slova, Milana Cieslara, jehož rukopis, jakkoli pochybuji, že by mainstreamový divák dokázal jmenovat alespoň dva jeho bijáky, se omezuje na naprostou chladnost a neživotnost snímku, která dokáže promrhat i exteriérní záběry islandské přírody.. Jen další narativně vyprázdněná báchorka s rozbředlými hodnotami, která však nedostojí ani základním žánrovým schématům a vzorcům a jen drze cituje klasiku zoufale zatíženou nostalgií.. (20.12.2016)

V kontexte českej filmovej rozprávky posledného štvrťstoročia v podstate skvost, čo znamená, že sa človek k smrti nenudí, film z neho vyžmýka nejaký ten kus emócie a obsahuje istú dávku napätia, nápadu, originality v tradičnej schéme filmovej rozprávky ľudového typu. Zaujme osvieženie exteriérov nepozemskou islandskou krajinou a špeciálne efekty úmyselne balansujúce na hrane klasických kostýmov stvárňujúcich živly a modernej digitálnej podoby európskej úrovne - v pamäti utkvejú hlavne dažďové schody do nebies a prekvapivo nakrátko a jediný krát ukázaná živlami zalievaná a snehom zasypávaná zemeguľa. (13.09.2014)

Jan Míka zřejmě vůbec nerozlišuje, pro jakou cílovou skupinu píše, neb i pohádky cejchuje stejným patosem, jako když vyrábí svůj x-tý nekonečný seriál pro Českou televizi, ale v nich alespoň sentiment vyvažuje občasným vtipem, který ovšem v této pohádce naprosto schází (a nezachrání to ani epizodní role Petra Nárožného). Dešťová víla má sice většinou pěkný vizuál (třeba takové dešťové schody do nebe se skutečně povedly), ale je nepřiměřeně patetická a na zvolenou stopáž se v ní skoro nic neděje. Hudba Petra Hapky sama opravdu všechno nezachrání... (27.12.2011)

Další z variací o ztrátě vody, jde znát, že voda se stává opět vzácností. Chlapec Ondra miluje krásnou chudou Květušku, čímž dosvědčuje, že láska je slepá. Dialog s mým otcem u pohádky vypadal následovně: "Tati, připadá ti tahle holka hezká?" "No, je mladá, má jí a třeba, když se umeje, tak by to šlo." "Hm, takže jak?" "No, jsou hezčí, co se nemejou a to by nešlo." Inu, voda je zkrátka důležitá pro ledacos. (24.12.2012)

Tato pohádka víc než jiné zpočátku vypadá velmi schopně, záhy ale i ona umírá na tvůrčí impotenci. Třeba to Ondrovo vycouvání od živlů a s ním spojený návrat k předešlé lapálii s lupiči, čímž jeho výprava končí - co to jako má být za extempóre? Ano, hlavní hrdinkou, s níž celá záležitost stojí a padá, je tady ženská postava. To snad ale ještě neopravňuje jejího charakterního milovníka k tomu, aby půlku filmu prospal doma, a když po probuzení skočí na koně a srdnatě se ji vydá hledat, zacouval přímo před cílem, sotva na něj nějaký ohnivák Dejdar udělá bububu, pak se oloupený vrátil do vsi a nechal se jako volek odvést k oltáři. Naštěstí láska je mocná a tak si rychtářovic Ondra přece jen na poslední chvíli vysomnambuluje svou ne právě hezkou kropenatou chalupnici místo ucházející blonďaté dědičky pivovaru. Ostatně ve finále jsou spokojeni i jeho bezcharakterní lakotní rodiče, když vidí, že nová nevěsta je oblečena celá ve zlatě - inu, konec dobrý, všechno dobré. Z hereckých výkonů nejvíce zaujme žízní umdlévající Květuška potácející se stylem otrávené puberťačky. (Opavdu nechápu tu módu blbě vypadajících, slabě hrajících a ty vole předabovaných představitelů hlavních postav). Samozřejmě nejdůležitější je morální poselství a to je velmi silné - všem těm pozemským sviním je odpuštěno, potrestána je jediná dobrá duše mezi nimi, to asi z protekce, co měla u dešťové víly. Což sice připomíná oběť našeho Pána Ježíše Krista, ale tady to přece jen tak přesvědčivě nevyzní. Ještěže na poslední chvíli autoři couvli a z obětování se ve formě kapky vody byla nakonec celkem slušná nadpozemská kariéra. Naštěstí asi tím jediným, co si z pohádky zapamatuju, bude přísný Oheň Dejdar a samozřejmě o kozu připravený prof. Vondruška. (04.01.2015)