Dažďová víla

Nelíbí se mi myšlenka příběhu. Že když se člověk z lásky vydá na pomoc lakomým lidem, je postaven před rozhodnutí obětovat život svůj anebo nejmilovanější osoby. A nůž na krk přitom položí hodná víla, která zprvu sama nabídla pomocnou ruku. A také nerozumím tomu, proč si někdo dá tu práci získat do vedlejších rolí špičky Donutila, Stašovou, či Nárožného, a do úlohy hlavního krasoně obsadí bambulu, co vypadá, že neumí do pěti počítat. Naopak k pochválení budiž příjemná atmosféra ve vesnici, již zmíněná vedlejší herecká esa, hezké vykreslení božstva, a pěkné dosazení do české kotliny. Byť s trochou Islandu nebo co to bylo... (27.12.2011)

"Mám práci !! Nevidíš ?!" - "No, proto mě taky poslali, abyste se nepředřel.." ;) Až neuvěřitelně pozoruhodná filmová pohádka, bohužel zejména v tom negativním smyslu slova, Milana Cieslara, jehož rukopis, jakkoli pochybuji, že by mainstreamový divák dokázal jmenovat alespoň dva jeho bijáky, se omezuje na naprostou chladnost a neživotnost snímku, která dokáže promrhat i exteriérní záběry islandské přírody.. Jen další narativně vyprázdněná báchorka s rozbředlými hodnotami, která však nedostojí ani základním žánrovým schématům a vzorcům a jen drze cituje klasiku zoufale zatíženou nostalgií.. (20.12.2016)

Nemám rád, když někdo tvrdí, že je nějaký žánr v hudbě, filmu nebo čemkoliv jiném, mrtvý. Vždyť je to kravina. To by se pak mohlo říct, že většina žánrů je mrtvých. Pohádky tu vždycky byly, jsou a v dalších letech stejně budou, tak proč to takhle řešit. Jinak Dešťová víla sama o sobě vůbec není špatnou pohádkou. Jen je taková nezáživná. Herci jako Donutil, Dulava, Dejdar nebo Nárožný byli suproví, ale pořád tam chybělo něco, co by mě v té pohádce opravdu bavilo. Kulisy byly nádherné, Island mě neskutečně překvapil, ani fekty nebyly špatné a samotný příběh mě také určitě zaujmul. Ale když to porovnám například s Peklem s princeznou, přijde mi, že se tahle pohádka bere hodně vážně. Vždyť to bylo právě to, co se v pohádkách nikdy neřešilo. Vážnost. Tak se v padesátých letech natočil třeba Dařbuján s Pandrholou a taky nikdo neřešil, že se v pohádce chlastá. Já v pohádkách potřebuju upřímnost a ta mi tady trošku chyběla. (29.12.2011)

Prapodivná vyprávěnka. Kulisy má správně pohádkové, o to víc zarážející je poněkud neobratné zápolení, které provádí dějová linie sama se sebou, když průběžně popírá a mění, co už mezitím stihla divákovi předhodit. Jakoby měla jen ledabyle načrtnutý výchozí a cílový bod a teprve během natáčení se ve spěchu pokoušela nějak smysluplně vyplnit vakuum, nacházející se mezi nimi. Nadpřirozené bytosti i hrdinové a antihrdinové z lidského světa tak trochu roztržitě těkají z místa na místo a přeskakují z repliky do repliky v rozporu s logikou a vesměs působí jako poněkud tragické postavy mdlého rozumu. Krom toho - pro mě osobně je na pováženou, že příběh se zpronevěřuje základním stavebním kamenům všech pohádek: Dojde sice ke klasickému střetu dobra ze slem, ovšem ve finále si veškeré zlo v podstatě v klídku vegetuje dál, aniž by bylo jakkoli potrestáno či okolnostmi přivedeno k nápravě. (21.12.2016)

V kontexte českej filmovej rozprávky posledného štvrťstoročia v podstate skvost, čo znamená, že sa človek k smrti nenudí, film z neho vyžmýka nejaký ten kus emócie a obsahuje istú dávku napätia, nápadu, originality v tradičnej schéme filmovej rozprávky ľudového typu. Zaujme osvieženie exteriérov nepozemskou islandskou krajinou a špeciálne efekty úmyselne balansujúce na hrane klasických kostýmov stvárňujúcich živly a modernej digitálnej podoby európskej úrovne - v pamäti utkvejú hlavne dažďové schody do nebies a prekvapivo nakrátko a jediný krát ukázaná živlami zalievaná a snehom zasypávaná zemeguľa. (13.09.2014)