Modrý tiger

Dětský snímek připomíná svým námětem a vizualizací 60. léta, kdy podobných počinů vzniklo vcelku hodně. Dětská fantazie je kouzelná a se světem dokáže divy. Svojí jednoduchostí a jemným stylem vyprávění předznamenává, že je určen především pro dětské diváky, takže je pochopitelné, že ten dospělý jen nechápavě kroutí hlavou, cože je to zase za výtvor. Jistá naivita a nelogičnosti jsou zcela na místě. Všichni jsme byli děti a vzpomeňme si na svoje fantazírování. Casting na dětské role se povedl, což jejich herecké výkony potvrzují. Linda Votrubová a Jakub Wünsch byli velice přesvědčiví. Jan Hartl, coby legenda děckých filmů, si roli víceméně zasloužil. A Barbora Hrzánová už jen skvěle sekunduje. Po dětském filmu je až neuvěřitelný hlad, takže DÍKY alespoň za tento, který, jak jsem psal výše, připomíná šťastné období tzv. nové vlny. (27.12.2013)

Český dětský film žije na přístrojích, podle tvůrců má barvu modrého tygra, a až ho vaše představivost z přístrojů odpojí, z milého tygříka zbudou jen chlupy. Od počátku se film vzpírá vizuální fádnosti. Se záživností příběhu o kouzelném a zatoulaném modrém tygříkovi, jehož existenci v podstatě podněcuje a živí dětská fantazie, už je to podstatně horší. Debutující režisér Petr Oukropec k divákům všech věkových kategorií postupně vysílá stále intenzívnější signály, aby spolu se sledováním filmu zapojili i svoji představivost, ale úspěšnost této snahy o jakousi vnitřní komunikaci režiséra s divákem je mizivá, zvláště když film jen a pouze nudí. Produkce vychází vstříc, že nesází na rušivý product placement a v hereckém obsazení se neobjevují profláklé tváře. Pokud jde o role dospělých, lze hovořit o kvalitním, i když divácky méně atraktivním obsazení (Hrzánová, Hartl) a dětských rolí se zhostili nováčci nevyvolávající dojem naučeného odříkání textu. Se syžetem vyprávění s až surrealistickými prvky bude mít nejeden divák nakloněný jasným zásadám filmové řeči potíž. Bude nějakou dobu trvat, než si zvykne na neobvyklé režijní postupy a konfrontaci reálného světa se světem fantazijním nevstřebá na první dobrou a pokud vůbec. Tvůrcům nestačila stěžejní zápletka o modrém tygrovi pohybujícím se volně městem a každá snaha rozpohybovat film nějakou fantaskní scénou jim vycházela poměrně rozpačitě, zvláště když na scénu vypustili žalostnou a nevkusnou trikovou animaci. Film si pak ještě zasadil ránu, respektive si zkomplikoval "jepičí" život, když ve snaze udržet pozornost dospělého diváka, sáhl v ději k nekalým zákulisním praktikám místního starosti a lidí kolem něj, což určitě odvádělo pozornost nejednoho dětského diváka, který určité rozptýlení nalezl pouze ve scénách s malým tygrem, kterého si dětští hrdinové vezmou do své péče. Scén s tygrem je tady ale hodně málo a téměř nepřinášejí do vyprávění žádný vzruch. Jiskra chybí ostatně celému filmu. Žádný zážeh se nekonal. Právě naopak. Je to pěkná chcíplotina. Tygřík si nezařval. Režisér Oukropec s divákem neuměl komunikovat. 40% (27.12.2013)

"Lucinko, počkej. Až ho chytim, dostanu ödměnu a mužeme třeba jít do Áfriki." - tak běžte. Zábavný dabing německého herce, který nevypadal strašně, ale otřesně. Modrý tygr má netradiční, takovou poetickou atmosféru. Je ekologicky zaměřen a karikaturně vykresluje všechny postavy, které se o ochranu přírody nezajímají. No jo, ale pro koho je určen? Děti se unudí, dospělí se nemají čeho chytnout. Animované pasáže jsou sice krásné, ale je jich příliš málo. Připomíná mi to severské filmy pro děti, které dávali na ČT1 v ranních hodinách o víkendech, když jsem býval malý. Vydržel jsem u nich zhruba půl hodiny, poté jsem musel přepnout na Pokémony, abych neusnul. (08.09.2018)

Režisér Petr Oukropec si pro svůj režijní debut vybral knihu Terezy Horváthové a natočil podle ní klasický rodinný film,kterých je tak málo,že když už se objeví,je to skoro událost(kde jsou ty doby,kdy takových filmů vznikalo v tehdejším Československu jako hub po dešti).Film,který je opravdu rodinný v pravém smyslu slova si užijí kromě dětí a rodičů,snad i zvířata.Je to lehce dobrodružný příběh,plný fantazie a lehkého humoru.Reálie filmu,hlavně zahrada a skleník jsou zachyceny opravdu velmi dobře a zajímavě.Všechny postavy jsou lehce uvěřitelné,snad jen starosta-záporák,je ne moc dobře napsán a jeho postava mi dělala problémy s uvěřením,neb jí chyběla nějaká motivace.Vyzdvihl bych zejména animované pasáže,které jsou skutečně brilantní,zajímavé a vtipné.Trochu nemotorně byl napsán scénář a trošku mu chybí spád a gradace děje.Na začátku se příběh velmi dlouho rozjíždí a poměrně dlouho se skoro nic neděje,což mi trochu připadlo jako plýtvání časem.Dětští i dospělí herci sem skvěle zapadají a hlavně díky nim je spousta nudnějších pasáží vcelku příjemně koukatelná.U režie to chtělo trochu více nápadů a místy malinko přitlačit na pilu a nedržet se při zemi.Petr Oukropec se zřejmě bál,aby nic nepřehnal a vše bylo podle řádné šablony-rodinný film.Je to trochu škoda,protože měl film našlápnuto určitě navíc.I tak jde ale o velmi příjemný snímek ,který nikoho neurazí a hezky pohladí.Chvíli jsem s hodnocením váhal,ale myslím,že si úplně vpohodě zaslouží 65% a kdo má rád mluvící papoušky,klidně ať si ještě něco přidá. (03.05.2012)

Přijde Pepíček ze školy domů a dává rodičům podepsat žákovskou knížku, ve který je od učitele vzkaz „Váš syn ve škole neustále vyrušuje a znemožňuje tak mou výuku. Žádám o co nejdůraznější potrestání.“ Maminka s tatínkem se na sebe kouknou a řeknou „Nedá se nic dělat, Pepíčku, musíme tě opravdu tvrdě potrestat. Jdi do obýváku a dvakrát za sebou si pusť pohádku Modrý tygr.“ Pepíček začne brečet a prosit „Mami, tati já už se polepším, slibuju, zabavte mě iphone, ipod, tablet, kupony na McDonalda, zbijte mě, ale prosím Modrý tygra néé, já už budu hodnej, přísáhám.“ (26.12.2013)