Réžia:
Petr ZelenkaScenár:
Petr ZelenkaKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Matouš HejlHrajú:
Martin Myšička, Marek Taclík, Jana Plodková, Jitka Schneiderová, Tomáš Bambušek, Vladimír Škultéty, Stanislas Pierret, Marcial Di Fonzo Bo, Jiří Rendl (viac)Obsahy(1)
Sir „P", deväťdesiatročný papagáj šedý, ktorý kedysi patril Eduardovi Daladierovi, sa na pozvanie riaditeľa Francúzskeho kultúrneho inštitútu ocitne v roku 2008 v Prahe ako živá relikvia z dôb Mníchovskej dohody. Sir „P" po Daladierovi jeho hlasom dodnes opakuje niektoré dôležité vety a prehlásenia. Papagája za dramatických okolností unesie český novinár Pavel a na základe papagájových kontroverzných citácií Daladiera rozpútava medzinárodný politický škandál. (Continental Film)
(viac)Videá (2)
Recenzie (496)
V poslední době mám pocit, že Zelenka a jeho melody boys z Dejvického divadla (kdoví proč filmově i televizně protěžovaná partička) si točí pro sebe, že to jsou filmy pro jejich večírky, kde se sami skutečně hodně pobaví a nasmějí. Žel, točí to za peníze daňových poplatníků, a navíc to ani pořádně neumí. Ona ta hranice mezi uměním a blábolem je občas hodně tenká. Nestačí vzít alternativní pohled na historii a udělat z toho údajně vícevrstevnaté drama, je potřeba to umět naservírovat i divákům - tím nemyslím kamarády a spolupracovníky a jejich rodiny, kteří mi to olajkují a nasázejí tomu pět hvězdiček, ani ty rádoby mladistvé intelektuály, jež vrní blahem, když je cokoliv jinak a nedodržuje to zavedené kameramanské/herecké/scenáristické postupy. Jinak nějaké srovnání s Americkou nocí těžce pokulhává - tam je natáčení filmu od začátku přiznané a celou dobu se to hraje o vtazích a příbězích mezi lidmi na place - a ty příběhy se nějak vyvíjejí a někam směřují, až do závěrečné katarze. Tahle podoba je taková intelektuální hříčka pro kamarády a kamarády od fochu, které pobaví, jak se musí točit slunce v dešti, jak se vymýšlejí nejrůznější ptákoviny, třeba ptačí trus, jak se využívají kulisy, jak vypadá čtená zkouška, jak se pracuje v kostymérně. Ha ha. Mimochodem, pak mi sem moc nesedí ty zcela vulgární vtípky, jež asi mají být směšné (kunda na obloze, padající vousy dvojníka, "Plodková je kurva") - to by nepoužil ve filmu ani Troška, jak to zní pubertálně. A co se týče samotného mnichovského tématu, podstatné napsal uživatel VictorMartel. Mně zas tak převratná ta konspirační historka nepřijde, dost možná to tak bylo, ale možná by stálo za to porovnat se současností, zda neexistují nějaké paralely - třeba co se EU týče. Ale na to asi tvůrci neměli koule, nebo jim to možná příliš nabourávalo jejich poklidný sluníčkový světonázor, a místo toho natočili tu nejpitomější paralelu s filmařinou. ()
KINO Scala-předpremiéra/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Scénář 10/10/// PLUS: pozitivní dojem z filmu, zážitek o to větší že bylo promítání za účasti tvůrců, profesně od A do Z skvěle zvládnuté a bravurně natočené MÍNUS: po projekci jsem se chtěl zeptat na tolik otázek, že by to vydalo na rozhovor./// Shrnutí: Velice příjemné překvapení, skvělý zážitek a zkušenost, že vám film může něco dát a ne jen brát./// Celkem 90%/// ()
Žánrově nezařaditelný film postavený na zcizujících efektech a jemné hře s filmovými odkazy. V neposlední řadě bytostně aktuální a štiplavá sonda do nitra české národní povahy. Téma mnichovské zrady proto může sloužit jako modelová situace, která rozkrývá náš repetitivní postoj k vnímání velkých evropských událostí a nedůvěře vůči zbytku Evropy. Ztraceni v Mnichově je i přes neoddělitelný politický komentář vyznáním lásky k filmu, neodbytné touze sdělovat prostřednictvím filmového média své myšlenky a bojovat za ně až do úplného konce. Hladké spojení hraných a pseudodokumentárních prostředků tmelí absurdní humor i neotřelý výklad „mnichovského komplexu“. Výsledek je zábavný, v mnoha ohledech inspirativní a v půvabně poetickém finále velmi silný. ()
V mnoha ohledech musím souhlasit s Radkem 99. Úroveň zpracování MNICHOVA je v českých poměrech jistě nadprůměrná a základní nápad o spojitých nádobách natáčení filmu ve filmu je nesporně dobře zvládnutý. Co drhne, až pláče, je však historický exkurz provázený nemístnými urážkami našeho národa. Shrneme-li meritum historizujících postřehů, o něž se Petr Zelenka snaží obohatit naše dosavadní vědomosti o Mnichovu, neubráníme se žasnoucímu údivu. Mnichovský komplex je záležitostí nikoliv r. 1938, ale věcí poválečnou. Když na podzim 1939 Beneš, vůdce druhého odboje, obnovil boj s nacisty, těšil se celonárodní úctě a obdivu (podle sociologických průzkumů z let třetí republiky jeho popularita oscilovala mezi 80-85% preferencí). Myšlenka, že Francouzi byli dotčeni tím, že na Paříž útočily československé tanky, protože zločinní Češi pokračovali v jejich výrobě i po září 1938 (kupodivu i po březnu 1939), je zralá do duchovního kovošrotu. Stejně tak jako idea, že v květnu 1938 si Beneš u čerstvého premiéra objednal scénář mnichovské popravy československé demokracie nebo že poslední měsíce prvorepublikové demokracie byly nedemokratické (parlament nahrazovala jiná fóra, což bylo dáno stupňující se dramatičností situace na v létě a na podzim 1938). Tento kvazipostup, který ze všeho nejvíce připomíná objev horečky omladnic u mužů v Klapkově románu TŘI MUŽI VE ČLUNU, zbytečně znehodnocuje projekt, který by jinak patřil k nepočetným ozdobám polistopadové historie českého hraného filmu. ()
Nesmírně originální film. Vtipný, hravý, propracovaný, k zamyšlení, perfektně natočený... A navíc potěší všechny zaryté obdivovatele Edvarda Beneše, k nimž patřím i já. Čím méně o ději Ztracených v Mnichově předem víte, tím lépe. První zvrat je totiž opravdu TAK nečekaný, že bych byl strašně nerad, kdyby mě o něj předem něco připravilo. Petr Zelenka si s divákem překrásně hraje, ale přitom mu nejde o to, aby ho škodolibě napálil. Kdepak, on diváka naopak odmění příjemným pocitem "Říkal jsem si, že tam něco není tak úplně... Ale tohle by mě opravdu nenapadlo, bravo!" Zkrátka v České republice zase po nějaké době vznikl snímek, kterému nechci a ani nemůžu vytknout vůbec nic. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (15)
- Pavel (Martin Myšička) si ve filmu projde kurzem holotropního dýchání. Tím si v rámci natáčení prošel i tento herec. (JardaBauer)
- Ve filmu si zahráli reportéři České televize Daniela Písařovicová a Jakub Železný. (M.B)
- Snímek se natáčel 35 dní v červenci a v srpnu 2014 v České republice z největší části v Praze. Rozpočet snímku vyšel producenty na 37 milionů korun. (Zdroj: lidovky.cz) (VášaVF)
Reklama