Thriller v Manile
Thriller in Manila
Obsahy(1)
Muhammad Ali a Joe Frazier jsou právem řazeni k nejlepším boxerům všech dob. Kdysi je pojilo přátelství, ovšem pouze do okamžiku, než se ve třech zápasech utkali o titul mistra světa v těžké váze. Poslední ze střetu boxerských velikánů se uskutečnil ve filipínské metropoli v říjnu 1975 a pod označením „Thrilla in Manila“ vstoupil do historie jako nejdramatičtější sportovní klání dvacátého století. Dowerova poutavá rekonstrukce přibližuje zápas i události, které mu předcházely, z Frazierova „rohu ringu“. Stárnoucí majitel zapadlé filadelfské tělocvičny ani po třiceti letech nezapomněl na hořké chvíle verbálního ponižování a rasistických urážek, kterými doprovázel jejich vzájemná utkání bývalý kamarád, posléze stoupenec hnutí Nation of Islam Muhammad Ali. Archivní záběry a svědectví přímých účastníků „souboje na život a na smrt“ ilustrují nejen drama mezi provazy, ale i sociopolitickou realitu Ameriky 60. a 70. let. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (50)
Vynikající sportovní dokument. Box je jedním z mých nejoblíbenějších sportů a právě třetí vzájemný zápas Ali vs. Frazier považuji na nejlepší zápas všech dob. Tento dokument nám prozrazuje vše nejen o dění v ringu, ale celkově o rivalitě těchto dvou borců (z nichž mám raději Fraziera). Mluví sportovní komentátoři, mluví přímí svědkové zápasu, mluví Frazier. Jedním slovem výborné. ()
Jen minimum lidí vědělo tehdy, a jen málo lidí dnes, že Joe Frazier byl téměř celou svou profesionální kariéru prakticky slepý na levé oko (nehoda při tréninku). Při předzápasových lékařských kontrolách si nejdříve zakryl levé oko pravou rukou a přehodil ruce, ale četl znovu pravým okem ...... Stejně tak to, že měl jako malý kluk velmi těžce zlomenou levou ruku a protože rodiče neměli na doktora, tak mu nechali ruku srůst bez dlah. Jeho levá ruka (paradoxně levý hák byl jeho největší zbraní) byla pokřivená a nikdy ji nedokázal rovně natáhnout (jeho dosah byl zkrácen o několik centimetrů). Mlácení do masa v mrazáku, brutální a spartánské tréninkové metody a vyběhnutí slavných schodů ve Filadelfii - to jsou věci z jeho reálného života. Joe Frazier měl největší srdce ze všech boxerů - opravdová legenda ()
Nedávno jsem viděl dokument Cassius Clay z roku 1970, který se mi opravdu moc líbil. Ali v něm vtípkuje a nadává soupeřům což je vážně sranda. Mé dobré mínění o něm se však po shlédnutí Thrilleru hodně změnilo. Ali je označován jako nejlepší boxer všech dob, říkal o Frazierovi opravdu neuvěřitelné, kruté a hnusné věci. Nedal si říct až do konce třetího zápasu, kde se mu konečně otevřeli oči zalepené a zaslepené slávou a vlastním egem. Nevděčnej, namyšlenej frajírek, takový podle mě byl. K tomu ale zároveň tak trošku loutka v rukou muslimů. I to nám dokument ve stručnosti odhaluje. Vždy se mi líbil Aliho styl i prořízlá pusa, ale po dnešku a shlédnutí jeho rivality a soubojů s Frazierem? Jsou rázem fuč. Tohohle boxera jsem vážně přestal uznávat. Kvůli tomu jaký byl, ne proto co uměl. ()
Od Joe Fraziera přebral nápad s jatkama a boxováním do hovězího Sylvester Stallone do Rockyho. Joe Frazier: "To, co dělá šampióna šampiónem je srdce." ()
Jeden z nejlepších sportovních dokumentů co jsem v česku viděl. ()
Pozor, obsahuje spoilery."It will be a killa and a thrilla and a chilla when I get the Gorilla in Manila." Takhle se Ali naparoval před posledním a nejbrutálnějším zápasem se svým největším sokem "Smoking" Joe Frazierem. Do zápasu přišli 2 šampióni v těžké váze a vynikající atleti a odcházeli z něj 2 důchodci na pokraji smrti. Rivalita obou borců se stala legendou a zcela chápu tu upřímnou nenávist Joe Fraziera vůčii sebestřednému naparujícímu se vulgárnímu narcisovi Alimu. Z jeho strany to byl sice marketingový tah, jak zápas vyhypovat, a nemyslel vše vůči svému soupeři tak úplně vážně, ale tentokrát zašel až příliš daleko. A zaplatil za to cenu více než vysokou, počáteční příznaky Parkinsonovy choroby měl právě po tomto zápase. V dnešní době už by podobný zápas nemohl projít, neklimatizovaný stadion a 40 stupňů při 70% vlhkosti vzduchu složilo několik diváků v hledišti a tihle 2 gladiátoři do sebe bušili 14 kol při kterých ze sebe doslova vymlátili život. Joeův trenér Eddie Futch po létech řekl, že jeho svěřenec po 14. kole fyzicky umíral, krvácel z uší a neviděl a pouze jeho nezlomitelná vůle a nenávist vůči soupeři ho držela na nohou, a proto správně zápas ukončil. Ali na tom nebyl o nic lépe a těžko říct, co by se stalo, kdyby se 15. kolo skutečně odehrálo. Skvělá pocta dvěma válečníkům ze staré boxerské školy, kteří nakonec mohou finální kolo dokončit na onom světě. ()
I když nejste příznivci boxu,tak tenhle strhující dokumennt o rivalitě vás dostane a neodtrhnete oči od plátna. ()
Wauu, tohle se mi líbilo.. ()
Původně jsem si tento dokument chtěl nechat puštěný jako kulisu s tím, že si ho nahraju a podívám se na něj pořádně později, ale tento plán mi vydržel jen pár vteřin. Horor v Manile naprosto pohltil veškerou moji pozornost a prožíval jsem ho víc než leckterý celovečerák. S některými lidmi dýcháte, někteří vám jsou protivní, ale tak jako v každém kvalitním filmu, tak i v tomto dokumentu na každém klaďasovi najdete nějakou mušku a na každém záporňákovi nějaký zajímavý názor. Dokumentaristé určitě nahrávají tomu, aby divák fandil Frazierovi. Přiznávám, že jsem na tu hru přistoupil, ale když Aliho doktor, který je po celou dobu jasný záporňák, při jehož promluvách si člověk klepe na čelo, vysvětluje, proč občas někdo při boxu zemře, nezbývá, než s jeho názorem souhlasit. Stejně tak člověk nakonec částečně pochopí na první pohled nepochopitelné rozhodnutí Frazierova trenéra, kterého původně považuje také za idiota. Naopak když sympatický Frazier říká, že by byl ochotný v ringu zemřít, tak se nad tím člověk pozastaví. Je to důkaz jeho cílevědomosti, nebo je to důkaz, že si dostatečně neváží života a rodiny? Dokument, který vystihuje Spojené státy 70. let, boxerské zákulisí, boxerské pozlátko, boxerské dno, boxerský důchod, boxerskou solidárnost, boxerskou zášť, která nevyprchá ani po desítkách let. Obrovská síla tohoto dokumentu je také v době jeho vzniku. Po 33 letech už se na události každý dívá se střízlivým odstupem, což však nemění nic na peprnosti a rozdílnosti jednotlivých názorů. Nejlepší sportovní dokument, jaký jsem kdy viděl. ()
Opravdu jeden z nejlepších sportovních dokumentů vůbec. Zaujme i lidi, co se box, ani o sport nezajímají. Skvěle zachycená atmosféra doby v USA. Když čtu zdejší komenty, tak mě hodně překvapilo, kolik lidí nevědělo, jaká byl Ali osobnost. Byl to arogantní, velkohubej provokatér, ale taky hodně z jeho chování před zápasy byla taktika a marketing, jak přilákat pozornost fanoušků a médií a rozhodit soupeře. Trashtalking je součástí všech bojových sportů, i když mě se to nezamlouvá, tak lidi prostě přitahuje fakt, že se dva boxeři nenávidí a jdou si do ringu vyřídit účty. V 90% případů je to jenom show, ale v případě Aliho a Fraziera to bylo skutečný. Pro Aliho to byla do určitý míry jenom hra, zatímco Frazier si to bral hodně osobně. Ty Aliho útoky byly dost přes čáru, v dnešní době už by to v USA absolutně neprošlo. Pro mě je nejsilnější moment jejich rivality kromě samotnýho zápasu v Manille fakt, že se Ali chtěl s Frazierem mnohokrát spojit a omluvit se mu, ale Frazier to vždycky odmítl, nikdy mu neodpustil a dokonce mu přál, že má Alzheimera... ()