Rím

Řím je pocitovou básní. Federico Fellini odhalil část vlastního nitra, ponořil se do zájmů i dojmů a zazpíval báseň, nakreslil intimní odezvu na zvuk se jménem Řím. Smíchal vzpomínky, představy, prožitky, asociace, sny, sarkasmus, sebepoznání, traumata, vášně, lyriku a provokování. S vůní poezie se prožívá nesmrtelná krása života, koláž pocitů prostupuje v rytmech kontrastů, živelného temperamentu, neurvalosti, úkroků zlehčování a mumraje barevného hemžení. Hravost představivosti a niterných impulsů má obsedantní potřebu popichovat, zlehčovat, tančit a zažívat. Hlavním nástrojem pohybu celé básně vpřed je sám Federico Fellini (v mladické ztřeštěnosti Stefano Mayore, v prvních zkušenostech s městem Peter Gonzales Falcon s hlasem Renata Cortesiho). Vzpomínka se střídá s úštěpkem budování fiktivního dokumentu, koláž lehce křepčí a vzdychá, úsměšek se raduje životem, lačně ukrajuje sousta a vrtošivě dotírá. Z postaviček odrazu vnitřního světa: opojné okouzlení vášní romantického prožitku života Dolores (Fiona Florence s hlasem Cinzie Abbenante), v halucinační nostalgii utíkající osamělá zestárlá aristokratka Domitilla (Pia De Doses), zkušený průvodce římským podzemím (Marne Maitland s hlasem Oresteho Lionella), laskavý kardinál Ottaviani (Renato Giovannoli s hlasem Franca Latiniho), divadelní herec v roli Julia Caesara (Feodor Chaliapin Jr.), provozovatelka ubytovacího labyrintu (Maria De Sisti), vytrvalý stepař (Alvaro Vitali), vznětlivě výbušná karikatura katolické prudérie a přepjatě autoritářský ředitel školy (Franco Magno), či nedůvěřivě plachý pohled herečky (Anna Magnani). Řím je básní vnitřního světa Federica Felliniho, z nerovnoměrně souznějících rýmů a not sestavil koláž z autenticity, pudů, mámení, rozvernosti a sarkastického sebepoznání. Řím je odrazem mumraje nitra, vnitřní svět je je formován místem. Osobité vyjádření pocitu jménem Řím! (13.09.2019)

Velkolepé vyznání lásky jednomu městu, VELMI VOLNĚ svázaný s Amarcordem (jen ve scénách vzpomínek, které později Felliny rozvinul do celovečerního formátu)... Vizuálně opět působivé, i když oproti Felliniho nejlepším dílům (8 1/2, Sladký život, Amarcord...) o něco málo slabší... Věřím ale, že kdybych byl rodilý říman, užiju si film beze zbytku... pořád je film ale kvalita, která nemá v kinematografii obdoby! PS. : Mastroianniho jsem také ve filmu neviděl... :) (12.06.2006)

Můžu to být způsobeno několika promilemi alkoholu, který koloval onoho večera v mé krvi, ale přiznávám se, že Mastroianniho jsem v tomto filmu vůbec neviděl (!) a pokud si vzpomínám, tak Fellini je v záběru asi dvě vteřiny z celé stopáže. Jinak Řím je snímek velmi zvláštní a nejlépe popsatelný asi slovy typu filmová anarchistická koláž či svérázná filmová esej prosycená italským temperamentem. - Není zde žádná ucelená narace, ale pouze řada vzájemně se střídajících a prolínajích výjevů, které (prosyceny typicky felliniovským magickým realismem) představují Věčné město zhruba v rozmezí 30. - 70. let, kdy zjišťujeme, že výjevy masových fašistických přehlídek vystřídaly pláně plné hippies apod. - Inu, pozoruhodný film. (24.11.2005)

Felliniho vzpomínkové filmy mě nikdy moc nebraly, je to shluk tu více, tu méně zábavných scének a postřehů, které však po čase z paměti vymizí. Na druhou stranu z toho vyplývá výhoda, že pokud s vám snímek líbí, není problém se na něj dívat častěji dokola... Jako pocta svému městu je Roma určitě skvělá - kdybych byl Ital, chodil bych jak páv - ale Federico by měl přidat ještě něco pro své diváky. P.S. Mastroianniho jsem za celou dobu nespatřil :-( (22.05.2006)

Film je prirovnávaný k Amarcordu, takže som neočakával nič dobré. A ani som sa nedočkal. Opäť to bol film o Fellinim a nie o Ríme a Rimanoch. A keďže je to Fellini, stačí mu zobrať so sebou kameramana a iba mu ukazovať, čo má nakrútiť. Doplní to scénami s prsnatými škratami a inými pitoresknými postavičkami, na ktoré je tak zaťažený, nakrútené zostrihá a s veľkou slávou uvedie na niektorom z festivalov. Nechápem, prečo je film zaraďovaný medzi drámy, keď ide o čiastočne hraný dokument. Zaujímavé, že Fellini a ďalší režiséri, na ktorých som v mladosti nedal dopustiť postupne v mojej mysli strácajú pôdu pod nohami. (27.05.2011)