Cabiriine noci

V krátké době je to třetí italský film, který jsem viděl. Tentokráte jsem byl obzvlášť zvědavý jelikož na režisérskou seslí u tohoto filmu usedl sám velký Federico Fellini. Proč velký? Víra. Musím totiž přiznat, že jsem od něho předtím žádný film neviděl ale věřil jsem filmovým odborníkům, kteří ho tak nazývají. A věřil jsem správně. Na plný počet to sice není, ale přesto ve mě Cabiriiny noci zanechaly velký dojem. Nemalý podíl na tom nese G. Masina v hlavní roli. Přál jsem ji úspěch. Chtěl jsem aby ji Madona dala milost. Ty sociální filmy o bídě, o krutých životních osudech se mi začínají opravdu líbit. Těším se na Sladký život. 80% (04.01.2012)

Fellini se vydal podruhé po stejné silnici, opět obsadil (svou) ženu sta tváří, aby diváky ze všech koutů země dojal těžkým údělem prostého člověka. Není to žádný zázrak (na který marně čeká i Cabiria), ale ten smutně krásný konec byl omračující. Pro mne i po filmařské stránce nepatrně stravitelnější než Silnice. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, mortak, SeanLSD, tomtomtoma, elgreco (03.09.2011)

Poslední záběr filmu, v němž plačící Cabiria (či Maria) nesměle odpovídá drobnými pokynutími na pozdravy kolemjdoucích mladíků hrajících, s nelíčenými sympatiemi, k osamělé ženě na kytary, je syntézou celého jejího příběhu a současně i výrazem hrdinčina obrácení. Korunuje jej kratičký okamžik, kdy se podívá do kamery a svým pohledem si v tu chvíli získává cestu do těch nejposlednějších tvrdých srdcí, které její prostotě a přirozenosti dosud odolávaly. – Já jsem ale jejímu kouzlu podlehl na samém začátku její cesty a s každým návratem k tomuto Felliniho vyznání se utvrzuji ve svých sympatiích. Jakkoliv je ukřičená a ve své bezprostřednosti nevyzpytatelná a přirozeně i trochu sebestředná, je také neobyčejná, soucitná, něžná a přes pochopitelnou nedůvěřivost ochotná otevřít se. – Režisér složil tuto skrytou hagiografii z hrdinčiných nevšedních zážitků, které potvrzují její naprostou pravost, ryzost a současně odhalují, že je stále krok od naprosté proměny, za niž se modlí k Panně Marii. Tyto drobné příhody jsou přitom tak pevně přitahovány k tomu nejvšednějšímu, že s ním až splývají, a to, co je na nich zázračného, prosvětluje celou tu tíži, která ji tiskne k zemi. – Nakonec se ale projasní. (27.12.2022)

Cabiria žije svůj život prostitutky na předměstí Říma s nohama pevně na zemi a zároveň stále "létá" v oblacích a kdesi v koutku duše sní svůj sen o tom, jak změní způsob života. Neustále je srážena na kolena, a přesto vždy vstane, osuší slzy, usměje se a jde dál. Taková je Cabiria v tomto vynikajícím Felliniho filmu. (05.05.2011)

Reziser Fellini /la Dolce Vitta, La Strada/ natocil sympaticky film o dovercivej holke z mesta. Roly dovercivej holky sa baravurne zhostila Giuletta Massina /La Strada/. Trochu ju mozno porovnat s Gelsominou z dalsieho Felliniho filmu La Strada 1954. A tak ju caka jedno sklamanie za druhym. A to tom je cely film. Musim pochvalit Felliniho reziu, skvelu Giullettu Massinu a vsimol som si aj Franca Fabrizziho /Tonouci se stebla chyta, Darmoslapove/, ostatni herci mi prakticky nic nehovorili. Exteriery su vsak na urovni, a aj kulisy su namakane, vidno ze sa tvorcovia snimi pohrali. Dialogy su vyborne a film utiekol ako voda, ani som si poriadne tych 110 minut nevsimol, Giuletta Massina bola pre mna nezabudnutelna, rovnako ako ista Gloria Swanson : 86 % (15.03.2016)