Cabiriine noci

Příběh "nevinné prostitutky" Cabirie,její touze po štěstí a naivnímu čekání na zázrak,je z diváckého hlediska méně obohacující,ale zato stravitelnější než Felliniho poslední filmy.Je o něco dějovější,divákovi zde není předkládáno tolik abstraktních scén,ze kterých si sám musí vyextrahovat to podstatné,ale tentokrát se opravdu může jen nechat unášet vyprávěním.Nic rychlého to není,tempo i zde občas drhne,ovšem když už nic jiného,tak tuhle pozvolnou,lehce tragikomickou podívanou,ve slabších chvílích podrží Giulietta Masina a provede vás až ke smutnému,nikoliv však beznadějnému konci.Zkrátka na Felliniho fajn. 80 % (03.01.2012)

Skláňam sa pred hereckým umením Gulietty Masiiny. Po Ceste moje druhé stretnutie s ňou, kde jej výkon zatienil všetko ostatné vo filme. Veľmi obľúbený a divácky atraktívny podžáner prostitútka a jej trampoty v podaní veľkého Frederica. Prostredníctvom tejto témy nám Fellini predkladá vieru v nekonečný optimizmus v hľadaní lásky, ktorý nás nesmie opustiť ani vtedy, keď by sme najradšej nad všetkými ľudskými sebeckými hyenami zlomili palicu a utiahli sa sami do seba. To by bola ale cesta do ešte väčšej samoty. (28.05.2012)

Pred Juliou Roberts tu bola Giulietta Masina, najcharizmatickejšia a najokúzľujúca prostitútka v histórii kinematografie. Aj napriek tomu, že snímok pôsobí epizodicky, uchováva si jednu hlavnú líniu o hľadaní šťastia a lásky v živote. Poslaním je opäť heslo ,,že život je krásny,, aj keď sa javí skôr horkokyslo, ako sladko. (10.08.2016)

V krátké době je to třetí italský film, který jsem viděl. Tentokráte jsem byl obzvlášť zvědavý jelikož na režisérskou seslí u tohoto filmu usedl sám velký Federico Fellini. Proč velký? Víra. Musím totiž přiznat, že jsem od něho předtím žádný film neviděl ale věřil jsem filmovým odborníkům, kteří ho tak nazývají. A věřil jsem správně. Na plný počet to sice není, ale přesto ve mě Cabiriiny noci zanechaly velký dojem. Nemalý podíl na tom nese G. Masina v hlavní roli. Přál jsem ji úspěch. Chtěl jsem aby ji Madona dala milost. Ty sociální filmy o bídě, o krutých životních osudech se mi začínají opravdu líbit. Těším se na Sladký život. 80% (04.01.2012)

Na začátku příběhu vidíme Gabirii, o které nevíme vůbec nic, její příběh se odkrývá postupně, jakoby mimochodem. Způsob vyprávění je nový, nepoužívá žádných klišé ani již známých postupů. Felliniho zajímal vždycky život takový jaký je, nesnažil se stylizovat, způsob vyprávění je skoro dokumentární. Na rozdíl od pozdějších filmů je linie příběhu přímočará, neodbíhá od ní, nevrství tolik detalilů, možná právě proto se mi Cabiriiny noci líbí z jeho filmů asi nejvíc.                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (06.10.2015)