Feuerherz
Coeur de feu
Heart of Fire
Obsahy(1)
Jakmile udržíš zbraň, můžeš zabíjet. Pravdivý příběh dětské vojačky.
Eritrea, konec 80. let. Když si pro malou Awet do sirotčince v Asmaře přijde starší sestra a oznámí jí, že půjdou žít s otcem, je Awet nadšená. Neví ještě, že bude na dobu, kdy ji vychovávaly jeptišky, vzpomínat jako na nejhezčí období života. Nový domov je pro pětileté dítě zklamáním: otec nejde pro ránu daleko a jeho nová žena dává dvěma nevlastním dcerám najevo, že jsou pro ni jen bezplatnou pracovní silou. Nakonec otec Awet i její sestru předá eritrejské osvobozenecké frontě, aby zde sloužily vlasti – ve válce s Etiopií.
Dívkám nastává peklo vojenského života a fanatický dril, kterému odolají jen ty nejsilnější povahy. Awet zoufale hledá vzor, oporu či přítele, ve zvráceném světě války však panují jiná pravidla, než ji učily jeptišky. Zabíjet je náhle záslužné, pláč či soucit jsou neodpustitelnou slabostí a největšími nepřáteli se paradoxně stávají vlastní krajané z konkurenční osvobozenecké fronty. V každodenní společnosti smrti Awet stále silněji cítí, že to, co prožívá, není správné?
Na příběhu malého děvčátka staví film obžalobu vojenských režimů, které podobným příkořím vystavují dnes a denně tisíce dětí. Osudy hlavní hrdinky byly inspirovány životním příběhem zpěvačky Senait Mehariové, jejíž autobiografie vyšla i v češtině pod názvem Nikdy jsem nechtěla zabíjet. Snímku dominují skvělé herecké výkony představitelek sester Awet a Freweyini – ve skutečném životě též sester Letekidan a Solomie Micaelových.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (15)
Asi je jedno, ze se dej filmu odehrava na konci 80. let. Do dnesnich dnu se v Africe nic nezlepsilo. Ono je to jeste daleko horsi. A myslim, ze vetsinu divaku uz to nedojme, vcetne toho, ze hlavni hrdinka utekla do Evropy. Myslim, ze podminky v podobnych "armadach" byly a jsou jeste daleko krutejsi nez nam je film ztvarnil. Misty to vypada jako detsky tabor. Ale prostredi je pro film stale atraktivni a lhal bych, kdybych tvrdil, ze me to vubec nebavilo. ()
Eritrea je malá krajina pri hranici s Etiópiou. Nielenže roky bojovali proti nadvláde Etiópanov, ale dopustili i občiansku vojnu a tak sa vraždili i medzi sebou. Príbeh o deťoch, ktoré musia pomáhať povstalcom nezašiel až tak ďaleko ako Johny Mad dog, alebo jedna z dejových liniek v Krvavom diamante, no bezpochyby má príbeh čo povedať. Problém je , že tvorcovia okrem atraktívneho prostredia obsadili hercov s kamennými tvárami, ktorí iba odkecajú svoje repliky a nejakú gradáciu, napätie alebo adrenalín tu jednoducho nenájdeš. Najviac je to vidieť na hlavnej predstaviteľke, kde je úplne jasne vidieť umelé slzy a počuť domixovaný plač a vzlykanie, ktoré jej určite nepatrí. Vzhľad na potenciál príbehu priznávam sklamanie. Tajne som dúfal, že to bude lepšie ako spomínaný Johny Mad dog , no nakoniec asi rovnaká úroveň. 60%. ()
Tak nevím. Někdy mám pocit, že v těchto nerozvinutých zemích bylo lidem lépe i za kolonialismu. Vždyť co zemiček a zejména těch v Africe většinou po druhé světové nebo v šedesátých létech získlo konečně tu vytouženou svobodu od bílých otrokářů a od té doby je to tam jen samý masakr... Jedni vraždí druhé, protože jsou z jiných kmenů, ti věří v toho a ti v tamtoho tak když se potkají tak se také mydlí... Hrůza. Mají tam prd, bydlí v chatrčích ale umějí to s kulomety, granáty a sapíky jen co je pravda (zbrojaři to tam také sakra rádi vozí, lepší odbytiště by hledali jen těžko)... Příběh malé Awet a její sestry je smutný. A smutnější je o to více, že takových dětí, co tahají ákáčko, které váží skoro jako oni je po světě habaděj... Znají jen násilí a zabíjení. A ne vždy mají své učitele a někoho kdo jim vysvětluje zeměpis či je učí revoluční písně. Jinde je při výcviku mlátí a nutí dělat ohavnosti na zajatcích. To všechno je velmi silné téma, ale film sám byl spíše taková konverzační záležitost. Akce bylo pomálu a děj se mírně táhl. Musím moc pochválit představitelku Awet, ta holčička v roztrhaných kytičkovaných šatečkách hrála úžasně. Němci celkem překvapili ! Dávám poctivé 3 svaté obrázky. * * * ()
Ohnivé srdce nám hovorí tri veci. Za prvé, že Eritrea koncom 80tych rokov bojovala za nezávislosť od Somálska, čo sa jej podarilo v roku 1993. To ale iba mne, pretože som to nevedel. Za druhé, že hranica medzi ideologicky spravodlivým bojom za slobodu a fanatizmom je veľmi tenká a za tretie, že všetci platíme za hriechy našich otcov. Veľmi realisticky podaný film bez sentimentu, ktorý je ale typicky festivalový, čiže sa nedočkáme žiadnych väčších bojových scén, ani hrdinských umieraní. Na mňa je už toho ľudského utrpenia v poslednej dobe (vlastne už cez 30 rokov) nejak moc, takže aj vzhľadom k absencii poriadneho deja ohodnotím nespravodlivo iba mierne nad priemer. Ale svet je predsa nespravodlivý. ()
Film o o malom dievčati, ktorú otec alkoholik a hulvát (tak sa nám ho "európsky" snaží vykresliť scenárista, nehladiac na skutočnosť, že arabi nevysedávajú pri alkohole v krčmách) odovzdal povstalcom bojujúcim za samostatnosť a nastolenie socializmu v Erytrei. Od skutkovej podstaty t má ďaleko, je zameraný najmä na zážitky a detské myslenie malej Awet. Mnohí tento film porovnávajú s Rebelkou, tá však predsa len bola bližšie k autentičnosti prostredia. Napriek umelému prostrediu a takým naivným a ochotníckym hereckým prejavom, sa dá na ten film dá pozerať. Dojímavé bolo ako si malá Awet zapamätala poučenie o "nastavení ľavej strany tváre, keď dostaneš po pravej" (na začiatku jej rehoľná sestrička vysvetlila, prečo sa Ježiš nepomýlil, ako Awet tvrdila) Ten akt ju vlastne zachránil a bolo jej dovolené opustiť napokon tábor povstalcov a zachrániť sa. ()
Reklama