Ginger a Fred

Režisérů, kteří mají co říci ale neví jak je hodně, rutinérů, kteří sice nemají co říci, ale zato to umí profesionálně natočit také, mistrů, kteří ví co chtějí sdělit a umí to i profesionálně podat je jenom pár a Fellini je nepochybně jedním z nich... Ginger a Fred to dokazuje naprosto přesvědčivě, počínaje skvěle vybranými herci, přes dokonale promyšlený a vybroušený scénář až po práci s atmosférou, hudbou, ruchy... Skutečně zde nenacházím jediné hluché místečko, nic nadbytečného, žádnou vatu či oslí můstek. Také je tu dobře vidět, že základem filmového řemesla je hluboké a přesvědčivé psychologické prokreslení jednotlivých postav. Všechno ostatní je až na druhém místě... Mnohovrstevnatý, křehký příběh dvou stárnoucích lidí je stejně hluboký, živý a přesvědčivý jako pitoreskní, sarkastický, drobnokresebný popis pitomé televizní zábavy. Film přitom netrpí mnohomluvností, či rozpolceností. Naopak, zmíněné dvě základní složky se skvěle doplňují. Komično se potkává s poetičností, nadsázka s pravdou a sarkasmus s hlubokým porozuměním aniž by jedna snižovala účinnost té druhé... Filmový skvost... (08.10.2006)

Edecco a voi...., je tentoraz špeciálnou vianočnou reláciou, uvádzajúcou pod patronátom talianskej televízie, účinkujúcich, ktorí imitujú "slávne osobnosti", medzi ktorými sa taktiež zrovna nachádzajú i Amelia Bonettová a Pippo Botticella, napodobňujúci naprosto legendárny, tanečný tandem v podobe Ginger Rogersovej & Freda Astaira, z čoho následne vznikol i názov tohto felliniovského projektu s titulom Ginger e Fred, situovaného do roku môjho narodenia. • Talianskymi obmenami na tento vskutku známy, hollywoodsky párik z 30. rokov, sú tentokrát Giulietta Masinová a Marcello Ma(e)stroianni, ktorí síce podali dosť zaujímavé, herecké prejavy, no oproti množstvu ďalších vystupujúcich, sa mi tak trochu predsa zdalo, že boli mierne odsunutými len na vedľajšiu koľaj, a tak „niekedy menej znamená viac”, čím mám práve teraz na mysli najmä to, že namiesto mnohých „štatistov”, objavujúcich sa pred kamerami v podaní dvoch hlavných kameramanov Tonina Delli Colliho a Ennioa Guarnieriho, sa mal FEDERICO Fellini, predovšetkým najviac zamerať iba na Giuliettu, ktorá mimochodom ešte „vrtieť bokmi” vôbec nezabudla, aj keď samozrejme to už dávno nie je to, čo to bolo v mojich obľúbených Cabiriiných nociach, spred takmer 30 rokov, pánečku, tak na to spomínam neustále, a automaticky tiež i na Marcella, ktorému stále nechýbala potrebná charizma, tak vtedy by som snímke určite udelil o minimálne jeden stupeň vyššiu známku! • I napriek určitým výhradám, sa to vidieť oplatí, keďže každý, nový film s Mastroiannim, je pre mňa zakaždým veľká UDALOSŤ, i keď nie vždy je hotový výsledok podľa mojich predstáv. (06.08.2023)

Blbě se to hodnotí. Na jednu stranu je ten film velmi chytrý a má co říct o stáří, televizi, apod. Jenže můj dojem z toho filmu se měnil s každou scénou. Fellini ve svých posledních filmech kašle na děj a věnuje se především poetice. Ginger a Fred není výjimkou a protože mě Felliniho poetika ne vždy okouzlí, tady jsem to měl jak na houpačce. Některé scénky se mi líbily svojí poetičností, jiné jsou humorné, ale pak jsou tu ty, co jen otravují a nudí. A těch bylo obzvlášť v prostřední části dost. I tak to má ale povedený začátek a konec a Giulietta Masina působí kouzelně i v tolika letech (charizmatem, ne krásou, abych tady náhodou nebyl označen za gerontofila), ale celkový dojem z toho nemám tak silný, jako třeba z Amarcordu. Váhal jsem mezi silnými 3* a slabými 4*, ale nakonec přistoupím k druhé variantě a to jen kvůli chytrému přesahu. Ten třeba v Interview naprosto chybí. Slabé 4* (13.10.2020)

Ginger a Fred dokládá Felliniho režisérské umění a svého ťatku tak nezapře. Na druhou stranu je vidět, že i on stárne, onen nezdolný italský temperament se vytrácí. Dvě hodiny tak sledujeme přípravy na televizní show, ve které se mají po 30 letech setkat dva přátelé, aby naposledy zatančili jako Ginger a Fred. Fellini zde kritizuje současnou televizní tvorbu a z tohoto hlediska se 80. léta skutečně nezapřou. Klobouk dolů před Giuliettou Masina a Marcellem Mastroiannim. To co předvedli, si zaslouží ovace. Ovšem nebýt toho konce, šel bych asi o hvězdičku dolů. (15.04.2010)

Čas a s ním i roky neúnosně běží, s nimi se pomalu vytrácí i skutečné hodnoty. Zestárlý pár varietních tanečníků se přesto objeví na podiu, stihnou zavzpomínat na staré dobré časy a zároveň představit italského tvůrce Federica Felliniho zase v trochu jiném světle. Ve finále ale nic, co by nějak zásadně posílilo můj vztah ke kinematografii.. (25.07.2012)