Má ma rád, nemá ma rád

Rob Reiner představuje žánrově velmi čistý snímek. Že umí romantiku dokázal už před více než dvaceti lety v povedené komedii Když Harry potkal Sally, práci s dětskými charaktery si zkusil v Zůstaň při mně, v Má mě rád, nemá mě rád dokazuje, že zručnost v předchozích snímcích nebyla pouhou náhodou. Není divu, že se tahle ne úplně všední romance dostala záhy po svém uvedení mezi nejlépe hodnocené americké romantické filmy 21. století na databázi. Zvláště, pokud jej srovnáme se současnou nepříliš atraktivní konkurencí. Je příjemné vidět, že po všech těch povětšinou hysterických komediích, které se k nám z nového kontinentu poslední dobou dostávají, se přeci jen najde i tvůrce se svěžím přístupem, který dokáže brnkat spíše na dramatickou nitku, než na komediální notu. (15.09.2013)

Audiokniha s pohyblivými obrázky. I kdybyste nevěděli (jako třeba já), že jde o adaptaci románu, tak vám to bude záhy jasné. Tady totiž obraz není ničím více než nutným doplňkem. Nic se jím nevypráví, vše je řečeno výhradně slovy. Mnoha slovy. Působí to prostě jako předčítání knihy. Ovšem je třeba uznat, že výborné předčítání (zřejmě) zdařilé knihy. (14.02.2012)

Jednoduché, perfektne zahrané a obsadené, pomaly plynúce a skoro perfektné. Rob Reiner s toho spravil film, ktorý sa pekne dotýka (príbehovej) reality že si to skratka musíte pozrieť a s časti pripomenúť na naše/vaše začiatky. Perfektne zvládnutý každý žáner a je až obdivuhodné ako s niečoho tak jednoduchého sa dá spraviť, tak zaujímavý a oddychový film ktorý fakt poteší. V jednoduchosti je krása ako sa vraví, len to treba vedieť. 80% - 4* (09.03.2012)

Má mě rád, nemá mě rád bych zařadil vedle Moje první láska mezi povinnou filmovou "četbu" pro mladší diváky. Nenáročná, příjemná podívaná, plynně vyprávějící osudy dvou mladých, citově zmatených lidí. Neokoukané tváře způsobují, že se film tváří přirozeně a civilně, Anthony "Green" Edwards a Aidan "Šakal" Quinn potěšili, hudba příjemně dotvářela atmosféru padesátých let a to všechno znamená, že Rob Reiner se snad konečně vrátil ke svým režisérským začátkům. Výborný mi přišel nápad s převyprávěním událostí z pohledu obou hlavních představitelů, nepamatuji se, kde bych něco podobného viděl naposled. Podobně nenápadné a "malé" filmy mám rád, dokáží mě často překvapit a já jsem rád, že se jim za to můžu odměnit vysokým hodnocením. (28.10.2011)

Vyrozprávané je to netradične. Dokonca som si spomenul na Christophera Nolana a jeho Memento. Áno, áno. Ja viem. Trocha preháňam. Ťažko tie dva úplne odlišné filmy zrovnávať. Napriek tomu je spôsob, akým Reiner príbeh divákovi podáva, netradičný. Je totiž rozprávaný na preskačku. Dajme tomu 10 minút ho sledujeme z pohľadu chlapca (vrátane jeho vnútorného hlasu), následne sa dej reštartuje, vráti sa dozadu a vidíme rovnakú scénu z pohľadu dievčaťa (vrátane jej monológu). Je to super, je to osviežujúce a je to šikovné. Film je plný nápadov a hoci sa občas scéna začne ako klišé, uprostred zatne do živého (strýko). Nemôžem sa však ubrániť dojmu, že Reiner do nemalej miery vykráda vlastné Pri mne stoj!, predovšetkým čo sa týka retro poetiky, výrazne docielenej pesničkovým soundtrackom a nostalgickou výpravou časov, ktoré sa už nikdy nevrátia. Na strane druhej... no a čo. Pripadá mi to tak, ako keby som si sťažoval, že je na svete zbytočne veľa atmosféricky poetických retro snímok z „dávnej“ Ameriky, kedy ešte nie každá rodina mala pevnú linku. Každopádne, nemôžem dať vyššie hodnotenie, pretože tomu "niečo" chýbalo. Niečo, čo by ma odrovnalo. Takto je to "len" ľahký a milý nadpriemer. (16.02.2017)