Terapia

Hawkese jsem vůbec nepoznala, ač několik filmů s ním už za sebou mám. Celý film jsem dokonce žila v domnění, že Marka hraje nějaký skutečně ochrnutý člověk, takže klobouk dolů. Film mě bavil celou svou délku, hlášky hlavního hrdiny mi prostě každou chvilku dokázaly přivodit úsměv na rtech, stejně tak i situace, které se kolem něho odehrávaly. Zafungovala i dramatická stránka, protože stejně jako jsem se dokázala celou dobu usmívat, dokázala jsem se nad filmem i dojmout. Holt nemusíte zvládat zrovna přemety k tomu, aby z vás byl skvělý proutník, když na to máte buňky. 80% (28.07.2013)

Zvláštní, velmi zvláštní, určitě ne špatný. Od začátku filmu jsem vůbec nevěděla, co si vlastně myslet, nechápala jsem, na jaké místo diváka se film snaží útočit. Ani příliš nedojme, ani nepobaví. Nicméně filmy o ochrnutých lidech jsme viděli už tucty, byla jsem ráda, že tento film nabídl zase trochu jiný pohled, i když pohled, který asi nebude sedět všem, já si však myslím, že právě velká otevřenost tohoto filmu k sexu, je jeho největší plus. Znovu už bych si to ale nepustila. (05.02.2013)

Téma filmu svadí buď na cestu k slzavému údolí a nebo k hranici trapných sexuálně oplzlých scén. Naštěstí jsem se spolehnul na Helen Hunt, že nabídnuté scénáře poctivé pročítá a když se jí něco nezdá umí říct krásné americké „no“ . Příběh je postaven na výborných hereckých výkonech obou představitelů, zejména Helen je tady dokonalá. Všechno podstatný tady totiž odehrajou oči. Vzájemný sbližovaný, myslím to duševní, nikoli sexuální je fakt mistrovská ukázka herectví. Děj filmu se mě na začátku zdál až absurdní, ale postupem času jsem hltal každou scénu. Se samozřejmostí, ale i s citem vyprávěný příběh ve kterém se nejvíc blýskaj společné terapie Cheryl s Markem. (20.08.2014)

NA PRAHU ČTYŘICÍTKY PANICEM. Session už bodovalo na Sundance festivalu, diváci si ho můžou spojovat především s další silnou postavou ztvárněnou Helen Hunt. Session ale ocejchovalo zejména to, že jde o ten film, ve kterém „ten chlapík dokáže hýbat jen hlavou a dýchají za něj železné plíce“ a jak tam ta „letos padesátiletá herečka nejednou odhodí svršky“. Ta citová náklonnost, kterou si hlavní hrdina (výborný John Hawkes) dětskou obrnou upoutaný na lůžko přiláká profesionální sexuální terapeutku, je až moc nahodilá, odbytá, všechno to přišlo jen tak mimochodem mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí ale nejde o film, který by hrál vyloženě na jistotu, i když jako zástupce lapače filmových cen ho vidět někdo klidně může. Příběh založený na skutečných událostech je tu oživovaný drobnými konflikty a vlídným (i černým a sarkastickým) humorem, celek je sice příjemně odlehčený, ale bohužel lehce nevýrazný. Třeba síle Hlasu moře se vyrovnat zdaleka nemůže!! (08.02.2013)

Citlivý a překvapivě otevřený příběh o ztrátě panictví ochrnutého muže ve středních letech. Dvě poznámky na okraj: snímek by se spíš než Sezení měl jmenovat Ležení, protože to by byl přesnější popis děje. A "sexuální náhradnice", jak sama sebe popisuje "terapeutka", je sice zajímavý výraz, ale pro ženy, které poskytují sexuální služby výměnou za peníze, existuje už dost jiných a osvědčených označení. /31. 3. 15./ (31.03.2015)