Terapia

Citlivý a překvapivě otevřený příběh o ztrátě panictví ochrnutého muže ve středních letech. Dvě poznámky na okraj: snímek by se spíš než Sezení měl jmenovat Ležení, protože to by byl přesnější popis děje. A "sexuální náhradnice", jak sama sebe popisuje "terapeutka", je sice zajímavý výraz, ale pro ženy, které poskytují sexuální služby výměnou za peníze, existuje už dost jiných a osvědčených označení. /31. 3. 15./ (31.03.2015)

Tak jsem si říkal i do Čech pronikla možnost,že si postižení mohou zaplatit sexuální služebnici tak tenhle film bude v tom smyslu něco podobného.Nebyl,řekl bych že tenhle film už je trochu dál,protože když se řekne postižený člověk tak se mi vybaví vozíčkář nebo někdo s chromou rukou,ale tenhle filmový případ ještě k tomu nemohl dýchat a to je u milostných hrátek velké mínus.Kromě svlečené Helen Hunt není na filmu co hodnotit... (27.03.2018)

Ačkoliv bylo ve filmu hodně sexu, nemůžu říct, že by mě pohled na nahou padesátiletou Helen Hunt nebo muže s obrnou nějak pohoršoval, což překvapilo i mě samotnou:) Naopak mě toto téma zaujalo, protože otázka sexuality postižených je poměrně tabuizovaná a zabývat se tím takto veřejně ve filmu je z mého pohledu odvážné a pozitivní. Také byla dobrá kombinace lítosti a humoru hlavního aktéra, protože jestli byl film opravdu podle skutečné události, tak musel jeho vnitřní sílu obdivovat úplně každý včetně mě. (05.02.2013)

Hawkese jsem vůbec nepoznala, ač několik filmů s ním už za sebou mám. Celý film jsem dokonce žila v domnění, že Marka hraje nějaký skutečně ochrnutý člověk, takže klobouk dolů. Film mě bavil celou svou délku, hlášky hlavního hrdiny mi prostě každou chvilku dokázaly přivodit úsměv na rtech, stejně tak i situace, které se kolem něho odehrávaly. Zafungovala i dramatická stránka, protože stejně jako jsem se dokázala celou dobu usmívat, dokázala jsem se nad filmem i dojmout. Holt nemusíte zvládat zrovna přemety k tomu, aby z vás byl skvělý proutník, když na to máte buňky. 80% (28.07.2013)

NA PRAHU ČTYŘICÍTKY PANICEM. Session už bodovalo na Sundance festivalu, diváci si ho můžou spojovat především s další silnou postavou ztvárněnou Helen Hunt. Session ale ocejchovalo zejména to, že jde o ten film, ve kterém „ten chlapík dokáže hýbat jen hlavou a dýchají za něj železné plíce“ a jak tam ta „letos padesátiletá herečka nejednou odhodí svršky“. Ta citová náklonnost, kterou si hlavní hrdina (výborný John Hawkes) dětskou obrnou upoutaný na lůžko přiláká profesionální sexuální terapeutku, je až moc nahodilá, odbytá, všechno to přišlo jen tak mimochodem mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí ale nejde o film, který by hrál vyloženě na jistotu, i když jako zástupce lapače filmových cen ho vidět někdo klidně může. Příběh založený na skutečných událostech je tu oživovaný drobnými konflikty a vlídným (i černým a sarkastickým) humorem, celek je sice příjemně odlehčený, ale bohužel lehce nevýrazný. Třeba síle Hlasu moře se vyrovnat zdaleka nemůže!! (08.02.2013)