Podvodník
Il bidone
Il Bidone
Il Bidone
Il Bidone
Réžia:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrajú:
Broderick Crawford, Giulietta Masina, Richard Basehart, Franco Fabrizi, Sue Ellen Blake, Riccardo Garrone, Yami Kamadeva, Lorella de Luca, Irene Cefaro (viac)Obsahy(1)
Stárnoucí zloděj a jeho dva kumpáni se obohacují na lidské důvěřivosti..., než se karta obrátí. S odkrýváním individuálního zázemí postav nabývají v původně úsměvném příběhu na síle dramatické momenty. (MFF Karlovy Vary)
Recenzie (25)
Nevím čím to je, ale Podvodník mi svým provedením nesedí k Fellinimu a sedí k srdci. Možná jsem tohoto bláznivého Itala (stačilo by napsat prostě Itala) odsoudil příliš brzy - po Amarcordu. V Il Bidone skutečně bravurně vykresluje a rozebírá postavy. Ty jsou výrazné, svým způsobem charismatické a hlavně skutečné. To na vás nedýchne ten vyparádíčkovaný patos z mainstreamu. Dostanete mokrým hadrem reality přes ksicht. MFF Karlovy vary 2010 ()
Oproti očekávání hodně tragická věcička, které nechybí názvuky Felliniho „psychosociální“ (pardon, lepší slovo mě nenapadá) magie povědomé z předchozí Silnice a následujících Cabiriiných nocí, ale celek vyznívá mnohem studeněji, úsečněji, odtažitěji, v důsledku prázdněji a schematičtěji. Možná je na vině zkrácená verze z FilmXovského DVD, možná je to můj subjektivní dojem daný tím, že je tentokrát hlavním hrdinou chlap, možná to prostě projednou nevyšlo. ()
Prostredný film z Felliniho "trilógie samoty" nebol prijatý veľmi priaznivo a režisér sám priznal, že sa mu trochu vyšmykol z rúk už na začiatku, keď zistil, že pôvodne zamýšľaný námet z veselého uvoľneného prostredia rozličných zlodejíčkov sa ani zďaleka nepribližuje realite. Ja som bol však milo prekvapený, najmä hereckým obsadením. Úplne neodolateľný bol opäť Fabrizi v úlohe bezcharakterného hajzlíka, Basehart bol sympatický, ale jeho rečiam sa nedalo veľmi veriť a Crawford mohol možno umierať trochu kratšie, hoci mne osobne to nejako veľmi neprekážalo. Zásadný problém bol v tom, že sa Fellinimu nepodarilo tak ako v DARMOŠĽAPOCH rovnomerne sledovať všetky 3 hlavné postavy ( a vlastne sa o to ani nesnažil, pričom však v divákoch vyvolával taký dojem ). Mimoriadne vydarené scény sú tak striedané občasnými hluchými miestami, hlavne vtedy, keď sa snaží vyvolať súcit, ale scenár pritom napísal tak, že s nimi súcitiť jednoducho nemôžeme, hádam s výnimkou Picassa, aj to len prostredníctvom jeho rodiny. Hrôzostrašný rozpor je potom aj v závere filmu, keď sme už hotoví uveriť poslednej nádeji a spáse pred smrťou, ale Fellini zase vytrestá divácke očakávania a zisťujeme, že Augusto skutočne svojich komplicov klame a získané peniaze nedal chromej dievčine. Žeby ich chcel vrátiť potom ? Najkrajšou časťou tak zostáva sekvencia s novoročným večierkom vedeným arogantným a ignorantským Rinaldom, ktorá je predzvesťou SLADKÉHO ŽIVOTA. Fellini tu so svojim osobitým majstrovstvom plynulo preskakuje z postavy na postavu, predstavuje nám charakteristické typové osadenstvo a z krátkych výstrižkov ich konania a rozhovorov umne splieta obraz kvázinoblesnej "smotánky", ktorá zbohatla na bohviečom a ktorá ( okrem iného ) nemá ( alebo iba neprejavuje ? ) veľa vkusu ani inteligencie. Naši traja hrdinovia však ešte aj oproti nim vyzerajú úboho a amatérsky, bezcharakterne a nenapraviteľne. No čo už, prachy sú prachy, a tak to bolo aj bude . . ()
Přepsáno v srpnu 2019. Podvodník je lyricky zasněným pohledem na pád člověka až na samotné dno beznaděje lidské duše. Některé zdejší komentáře odhalují nepozornost uživatelů, inu jejich chyba. Federico Fellini opět nešetří sarkastickou krokovou variací, temperament života se utváří v živelnosti a opojných chutích velkých prožitků, rozervanost svědomí se odehrává v pachu kamenné hráze opuštěných uliček a dláždění intimní noci. Kritika morální etiky si pohrává s protiklady i protimluvy, neschopnost změny je neochotou přijmout obraz skutečnosti. Realita se vznáší v oparu magické poezie a obětí je celá důvěřivost prostého lidu, byť ani ten není ušetřen jízlivých připomínek zjevných morálních nedostatků. Obraz se v lyrickém záchvěvu něžně rozhlíží po běsnění vášně a vydává svědectví niterné nálady. Hlavním objektem zájmu pohledu na životem zdeformovanou morálku je Augusto Rocca (dobrý Broderick Crawford s hlasem Arnolda Foà), nenapravitelný podvodník a zkušený stavitel vzdušných zámků. Uvědomuje si bezvýchodnost z daného stavu, ale není ochoten přijmout pokoru. Bohatství krás života je příliš silným lákadlem a rozpolcené svědomí se nejlépe utěšuje ve víru zábavy noci. Pád je nevyhnutelný. Důležitou postavou naděje je Carlo, zvaný Picasso (velmi příjemný Richard Basehart s hlasem Enrica Maria Salerna), Augustův mladý společník v oboru šejdířství. Je rozpolcen mezi morálkou a nutnou životní potřebou finančního zabezpeční. Je bezelstně veselý a nestrojeně hravý, přesto si uvědomuje neudržitelnost dosavadního způsobů živobytí. Výraznou postavou je Roberto Tucci (dobrý Franco Fabrizi s hlasem Maria Colliho), nejdrzejší člen povedené partičky podvodníků. Je sebevědomý a nezajímají ho hranice únosnosti rizika, ani netrpí na morální zásady. Od života očekává svůj velkolepý triumfální pochod. Hlavní ženskou postavou je Iris (příjemná Giulietta Masina), Picassova smutná manželka. Je znepokojeným hlasem svědomí a zármutkem stavu věcí. K výraznějším postavám patří také Rinaldo (zajímavý Alberto De Amicis s hlasem Nina Manfrediho), podvodník pokročilejšího kalibru a dávný Augustův známý v opulentním víru života a sarkastickém výsměchu Augustova neměnného stavu. Z dalších rolí: neústupný zadavatel šejdířského úkolu baron Vargas (Giacomo Gabrielli, ale není to ten, který je uveden ve zdejším popisku), ochrnutá a skromná dcerka podvedeného farmáře s optimistickým pohledem na život Susanna (Sue Ellen Blake a hlasem Fulvie Mammi), Augustova nevinná a dospívající dcera Patrizia (Lorella de Luca s hlasem Rity Savagnone), Rinaldova žárlivá životní společnice Luciana (Xenia Valderi), po bohatství toužící podvedená farmářka Stella Florina (Maria Zanoli), anglická tanečnice a Augustovo chvilkové rozptýlení Maggie (Mara Werlen), či pomstu uvězněním vychutnávající si podvedený občan (Tiziano Cortini). Podvodník je trefnou sarkastickou kritikou morálního stavu společnosti, je poetickým výrazem, snovým oparem, melancholickou marností i citlivě niterným výjevem lidské duše. Nálada a zvuk toku způsobu vyzdvižení je uhranuto poezií řecké velikosti ducha. Obraz je básní, báseň je obrazem. Pozoruhodný pocitový zážitek. () (menej) (viac)
Kdyby někdo navrhoval pět Felliniho filmů, které obklopují Podvodníka, na nejlepší filmy všech dob, určitě bych měl vlastní nápady, ale bez velkých protestů. Darmošlapové (1953), Silnice (1954), Cabiriiny noci (1957), Sladký život (1959), 8 a 1/2 (1963) mají hluboký otisk ve filmové historii, zatímco Podvodník (1955) je "chybným krokem" (Bosley Crowther, New York Times). Hodně se jim podobá ("Fellini ... donekonečna opakuje, co vymyslel"), ale ještě více se od nich liší, dokonce bych pověděl, že v jejich společnosti je skutečným "odpadem!", nicméně člověk je soudný a ví, že filmy nenatáčel jenom Fellini a jenom na přelomu 50. a 60. let. Při mém prvním shlédnutí film zachránila druhá polovina (snímek je rozdělen na dvě divné půlky). Při druhé projekci, kdy už byly všechny karty na stole, jsem trpěl. Vůbec neútočím na "špatný vkus" (ač se producenti po úspěchu Silnice o režiséra prali, De Laurentiis řekl po přečtení námětu ne), protože dokážu přát i antihrdinům, i když není úplně jasné, o jakého "podvodníka" tu jde. Scéna, kdy se Masinová a Basehart objeví ve filmu naposled, mi přijde vystřižená někde v půli. Režisér tyhle postavy nechal zmizet (nenechal je umřít, prostě zmizely), protože mu byly úplně fuk. Na chybějící části ukazuje skutečnost, že při svém prvním veřejném uvedení na benátském festivalu 9. září 1955 trval film přes dvě hodiny. Že jsme na druhou stranu o nic nepřišli, dokládá tamní výsledek. Jedna z dobových kritik: "Naprosto nezdařený film, patřící mezi nejhorší a nejnešťastnější díla dějin filmu, navíc hloupě namyšlený." ()
Galéria (53)
Fotka © Titanus Distribuzione
Reklama