Amarcord

Vzpomínky na dětství jsou vždy jen jedny. Jako kuřátka kolem kvočny se kupí výchozí mozaika prvotních zážitků kolem nosných témat života. Souznění prvních krůčků, postupné propracovávání se k vlastním, již více či méně "dospěláckým" názorům, první erotické vzněty, které odolají hravě i tomu nejpřísnějšímu představitelnému katechismu. A dominanty, na které se nezapomíná. to všechno je ve vícevrstevnaté kompozici autobiografického Felliniho filmu obsaženo. Výraznost autorova rukopisu je nepřehlédnutelná: běsové nastupující puberty prvních nesmělých pohledů, bezuzdnost v teorii, bedlivá obezřelost v praxi. A zrání, a zrání .... Rimini třicátých let minulého století naznačuje ve velmi výmluvných souvislostech priority mladičkého Felliniho, prázdnotu mussliniovského všedního dne. A čekání, a čekání.... Dětský svět je svým pojetím i vnímáním příkře odlišený od toho oficiálního. Všechno vnímáme s určitým posunem. Může se zdát, že je to málo; má-li básnivost v této rovině znamenat postižení filmu a invenčních pružin, s jejichž pomocí procházíme více i méně snadnými úskalími tohoto bouřlivého Felliniho životního období, je pravdou opak. Snaha o vylepšení a sebezdokonalení nemá alternativu; k dospělosti, té skutečné, ne k té proklamativní, se vždy, každý z nás v klíčovém období, probojováváme těžko a nanejvýš nesnadno. Film sjednocuje jeden průnik: lidská blízkost i vzdálenost místní prostitutky zvané Štísko. Štísko nakonec ne zcela uspěla, Itálie, postupně se defašizující, zřejmě naopak ano. Svou adaptabilitou, svým zemitým humorem, svým rodícím se neorealismem, svým hospodářským vzmachem. Svou italskostí, jejímž ztělesněním je tento film, ostýchavě vzpomínající na dětský věk jednoho z jejích největších synů všech dob. (30.12.2007)

Už jsem si myslel, že Fellini opravdu nebude pro mě, ale tohle je film, který mi sednul a skutečně to není jen kvůli velkým ňadrům. Líbilo se mi tohle celkem lidské pojetí toho, jak je možné dospívat, navíc se scénami, které ani v současných filmech moc neuvidíte. Uvolněnost lidského života v kontrastu s dobou, která měla společnost přivést do smrtící křeče. (23.09.2015)

Amarcord - to jsou barvy, světla, touha, smutek, smrt, humor, hudba, vzdor, hádky, láska, nostalgie, přátelství, rodina, práce, pláč, nemoc, nouze, fantazie, sny... Pokus o zachycení nepopsatelného, pomíjivého, prchajícího... Život jako chmýří - poletuje všude kolem nás ale chytit ho je těžké... Fellinimu se to podařilo (30.05.2006)

Talianske filmy majú pre mňa zvláštne čaro, ale houby sa môžem hrať na nejakého experta. Toto bol milý filmový zážitok, najmä vďaka tomu panoptiku rôznych postáv a ich interakcií medzi sebou. Videla som na veľkom plátne, bratislavské kino Mladosť oslavovalo 100 rokov, toto premietali ako posledný film v rámci svojho narodeninového špeciálneho programu. Dobre vybrali. Obľúbená scéna: "I WANT A WOMAAAAAAN". Btw, prečo som to videla v anglickom znení? To asi nie je pôvodné. Celý čas mi to dosť silno prekážalo, lebo tie hlasy boli akoby naschvál parodizované do taliančiny. (Kino Mladosť - 19.10.2013) (23.10.2013)

Asi nejzasadnejsi (a tudiz zaroven nejprehodnocenejsi) barevny Fellini a jeho autobiograficke vzpominky na dospivani. Na to, co to je, to relativne slo, ale bohuzel sledovani silene italske rodinky a vsudypritomnych hysterickych italu neni moje idealni predstava traveni casu. Mnohem vic me chytla Tornatoreho podobne ladena Malena, kde mate alespon diky Monice na co cumet. "I bet you dip a cock even in your morning coffee." 5/10 (19.09.2011)