Amarcord

Federico Fellini zavzpomínal na své dětství skutečně tak, jak se sluší velkému mistrovi filmového plátna. Stvořil snímek naprosto čistý, jemný, veselý i smutný a krásně příjemný. Už si jen představte všechny ty svérázné postavičky - prchlivý otec, kluci toužící po milostných dobrodružstvích, bláznivý strýček na stromě, krásná a věčně nadržená Lištička, převyvinutá trafikantka, bláznivý motocyklista Prďoch, půvabná Štístka a další a další. A právě na nich tento film stojí, na nevšedních a přece tolik všedních věcech. Pro neartového diváka asi nejstravitelnější Fellini. 85%. (30.05.2006)

Už jsem si myslel, že Fellini opravdu nebude pro mě, ale tohle je film, který mi sednul a skutečně to není jen kvůli velkým ňadrům. Líbilo se mi tohle celkem lidské pojetí toho, jak je možné dospívat, navíc se scénami, které ani v současných filmech moc neuvidíte. Uvolněnost lidského života v kontrastu s dobou, která měla společnost přivést do smrtící křeče. (23.09.2015)

Musel jsem se tím prokousávat nadvakrát, Fellini mě svým sledem náhodných rádoby vtipných scén skoro unudil k smrti. Opravdu nechápu ceny akademie a vlastně jakoukoliv cenu. Třeba mi to někdo někdy vysvětlí, já se o to podruhé už pokoušet nebudu. Asi jsem už příliš zdegenerovaný hollywoodskou filmovou mašinerií, ale s nálepkou "barbar" na čele kvůli tomu chodit nebudu. (26.02.2013)

Amarcord nakrútil Fellini v dobe, keď už mal takmer všetky významnejšie snímky hotové. Má to byť spomínanie na jeho mladosť a dospievanie. To je v poriadku, veď títo sebastrední umelci sa veľmi radi zaoberajú sami sebou. Ale to mal potom nakrútiť film vo vlastnej produkcii a po večeroch si ho púšťať sebe a Giuliette. Čím má osloviť diváka tá nespojitá záplava epizódiek, s pitoresknými postavami, kolotočovou hudbou a hľadaním sexu, pripomínajúca roztrhnutý náhrdelník. Chcem však dodať, že Felliniho si naďalej vážim a jeho filmy mám rád, iba Amarcord ani náhodou. V záujme spravodlivosti priznávam, že som sa raz aj zasmial, a to v scénke, keď chceli dostať bláznivého a hulákajúceho strýčka zo stromu a jeden mládenec navrhol: "A co kdybychom ho sestřelili?" (24.09.2009)

Felliniho nostalgické spätné ohliadnutie sa na svoje detstvo a mladosť, plné humorných situácií a sympatických postavičiek. Z pohľadu dnešného diváka pôsobili možno dosť karikatúrne, ale verte mi... v tých časoch poberali plnú vážnosť. Najviac sa mi páčila prvá polovica, ktorá sa zameriava hlavne na také obyčajné chlapčenské výmysly, darebáctva a školu. Druhá polovica je už o trochu vážnejšia, je v nej menej humoru a komických osviežení. Aj keď na druhú stranu scénky so strýkom z ústavu stáli vážne za to. 75/100 (04.12.2015)