8 1/2

Geniální a stresující skvost. Po celou dobu snímku sledujeme postavu Guida Anselmiho (vynikající Marcello Mastroianni), coby slavného režiséra, který prochází krizí středního věku - má problémy s manželkou, zvědavci ho neustále pronásledují a vyptávají se, o čem film bude- (?) (to ale neví ani sám Guido) A aby toho nebylo málo, ještě rád pluje mezi realitou a snem a vzpomíná na dětství. Musím pochválit jak vizuální stránku, kameru, tak i režii Federica Felliniho. Úvodní část je dokonalá! (04.03.2011)

Osm a půltý Felliniho film je opravdu zamotanou záležitostí, ve které gradují jak dynamické scény, tak ubíjí ty zdlouhavé. Celou první polovinu filmu jsem si říkal, že tohle na víc jak 3* nevidím, ale jelikož opět (jako u mnoha filmů) zafungovala polovina druhá, která byla vskutku vynikající, tak musím přidat. Líbily se mi ty vzpomínky na dětství, které jen podtrhly výjevy ze současnosti. Strašně jsem se těšil na překrásnou CC a je škoda, že jí bylo dáno tak málo prostoru. Zkrátka snímek, kterému jsem opravdu dost velkou část stopáže nemohl přijít na chuť. (13.03.2011)

100% - Guido Anselmi je režisér v tvůrčí krizi, který bloudí mezi realitou, snem a vzpomínkami z dětství. Realitou ho provází chaos a stres kvůli jeho všemi očekávanému novému filmu. Ze všech stran na něj útočí ambiciózní filmový štáb, zvídaví novináři, demotivující intelektuální poradce, a k tomu ještě milenka vs. manželka… On má však hlavu prázdnou a na častou otázku „o čem ten film bude?“ nechává tazatele, aby si sami odpovídali. Přípravy filmu běží na volnoběh, a vztahy se tomu podřizují. Nechci se ale rozepisovat o „ději“. Tohle totiž, přátelé, musíte vidět sami. 8 1/2 je dokonalý film. Od vizuální stránky s neskutečně se pohybující kamerou a jakostními hereckými výkony, přes naprosto úchvatnou hudbu Nina Roty, až po všechny myšlenky filmu. Při sledování Otto e mezzo se vždy cítím neskutečně uvolněný, vychutnávám krásu každého záběru, žasnu nad hrou světel a stínů -jak optickou, tak myšlenkovou. Velkolepé finále to samozřejmě jistí, coby rozhřešení pro nás pro všechny. POZOR!!! Tohle nebude film pro všechny cílové skupiny. Je zatraceně náročný na soustředění a přiznávám, že bylo nad mé schopnosti docenit ho napoprvé. Kdo se do něj ale ponoří a něco mu obětuje, film ho bude stále více a více oslovovat. Pak třeba pochopí, proč tu na něj píšu takovou ódu… (30.03.2006)

• Opäť sa vyžaduje dvojitá projekcia, že priam najideálnejšie sa to hodí zrealizovať zrovna tak, aby skrátka prebehla len v jednom dni, kedy dokonca divák ešte lepšie pochopí hlavnú myšlienku tohto filmu s číselným názvom 8½, v podstate priamo pojednávajúcom o režisérovi Federicovi Felliniovi a jeho následnej strate tvorivej inšpirácie, keď ho vo filmovom spracovaní stelesňuje práve jeho „alter ego” Marcello Mastroianni, ako režisér Guido Anselmi. • Totižto by sa najskôr mohlo zdať, že ide čisto iba o výplod akýchsi scenáristických fantázií, nezakladajúcich sa na akýchkoľvek reálnych kontúrach, keďže si to pravdepodobne autor celé len vymyslel, aby tým bol proste strašne zaujímavým, ale nakoľko som videl väčšinu z predchádzajúcich najznámejších filmov, pričom poviedku (preto pol) Le tentazioni del dottor Antonio (Pokušenie doktora Antonia) zo snímku Boccaccio '70, som síce zatiaľ nevidel, no i napriek tomu môžem smelo prehlásiť, že minimálne tieto štyri: I Vitelloni, La Strada, Le notti di Cabiria, a rovnako aj La dolce vita, sú tak extrémne nadštandardné, filmové diela, že sa ani nie je tomu čo čudovať, prečo zrazu stratil všetky režisérske nápady, ktorými mimochodom doteraz len tak oplýval, inak by zrejme nenakrúcal jeden lepší film, než bol ten druhý, až sa tým pádom naprosto vyčerpal, kde na druhej strane by sa patrilo tiež podotknúť, že po tomto filme už nikdy viac nevytvoril taký excelentný opus, ako tomu bolo doposiaľ. • Jednoznačne vyššie spomínané 4 + aktuálne recenzovaný, považujem za vôbec najsilnejšiu "pätorku", akú Fellini počas svojej bohatej kariéry vytvoril, že je zároveň veľkou škodou najmä to, že sa hneď v takmer samom úvode vybičoval do najväčších, režisérskych výkonov, čo si napríklad mohol trochu "pošetriť" na neskôr, trebárs v každej dekáde by priniesol presne takýto typ výtvoru, no zase musím skonštatovať, že sa to tak malo jednoducho stať, lebo tieto filmové práce vznikli presne v takej dobe, kedy to bolo úplne najvhodnejšie. • Samozrejme, že ani po roku 1963 absolútne nezaspal na vavrínoch, ale to už je na úplne inú diskusiu. Áno, niekoľko nasledujúcich počinov som určite videl, no moje celkové dojmy (pozatým), sú zväčša len priemernými, čo je vskutku hotovým paradoxom, ktorému sa pomaly ani nechce veriť. • Elegantný, vo veľa ohľadoch mimoriadny, a k tomu pomerne i vzrušujúci, a to kvôli účasti mnohých, krásnych herečiek, vrátane „božských” Claudii Cardinalovej a Anouk Aiméevej, kedy sa kameramanovi Giannimu Di Venanzovi, podarilo docieliť neuveriteľnej, estetickej roviny, ktorá sa vďaka podmanivej, Rotovej hudbe, stáva v celkovom ponímaní - nadčasovým unikátom, na aký sa nezabúda, a možno s akýmsi smutným dodatkom na záver, že sa režisérovi nepodaril znovu zopakovať takýto veľký úspech, ktorý treba pripisovať čistej náhode.   (29.10.2022)

Well, je to kvalitní bordel... což je tedy záměr, takže dobrý, ale stejně se jen těžko brání dojmu že to celé mělo být o hodinu kratší a myšlence by to neublížilo. Nuda, která má potenciál pohltit. 8/10 Krásnou kameru ovšem oceňuji, a také fakt že bez tohoto by nejspíš nikdy neexistovalo dílo Charlieho Kaufmana. Ale nepochybně to bude pracovat a je docela možné že to v průběhu let uvidím ještě třikrát a budu to nenávidět+milovat skoro stejně jako Antonioniho Zvětšninu. (14.09.2019)