Réžia:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaÚčinkujú:
Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Zuzana Burianová, Pavel Bobek, Jana Robbová, Zdenka Lorencová, Jana Giergielová, Miroslav Paleček, Michael JaníkObsahy(1)
Z pořadů, které zaznamenala televize v divadle Semafor, jsme tentokrát vybrali ten s trojicí protagonistů. Po úmrtí J. Grossmanna (1971) si M. Šimek přizval ke spolupráci dva komiky – excentrického Luďka Sobotu a tehdy neherce Petra Nárožného. V představení Ze Soboty na Šimka aneb Návštěvní den v divadle Semafor vytvořili různé typy – L. Sobota svého typického popletu a P. Nárožný rtuťovitého a vzteklého nápovědu. Vytvořili tak zábavné představení, kde kromě scének tradičně zazní písničky v podání P. Bobka (Vincent, Dík, že smím pár přátel mít), dua M. Janík a M. Paleček a dalších. (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
V divadle Semafor vznikla spousta legendárních scének a neméně skvělých písniček, avšak tohle představení jimi nedisponuje. Snad jen závěrečná scénka dvou maminek s blbečkem, který nemá rád ostrá jídla (meče, žiletky), byla opravdu vtipná a kdyby Pavel Bobek nezapěl Vincenta, tak bych tentokrát neváhal hudební produkci označit za sotva průměrnou. Přesto však z jeviště sálala ta podivně pohodová atmosféra, jakou takřka vždy dokázal Semafor záhadně vytvořit a tak nebudu více hanět. Nicméně, kdybych představení Ze Soboty na Šimka neviděl, tak bych si obou pánů vážil o něco víc. Výjimkou je samozřejmě pan Nárožný, jehož nápověda, uvaděč i blbeček byli tradičně dokonalí. ()
Šimek je velmi přeceňovaný.Dnes už není žádným tajemstvím, že ve dvojici s Grossmannem byl mozkem této dvojice Jiří Grossmann.Poté už byl Šimkův humor úplně jiný.velice násilný a místy trapný.Vrcholem jeho konce byla dvojice s Krampolem, to už bylo úplně o ničem.Ve své době to špatné nebylo, ale dnes to působí opravdu trapně. ()
Vtipná zálažitost z dob těžké normalizace velmi osvěžila tehdejší zatuchlý socialismem načichlý vzduch. Trio Šimek, Sobota a Náročný dokazovala roky, že spolu jim to šlape a mají divákoví co nabídnout a zároveň ho pobavit. I po desítkách let stále velmi dobrá záležitost, kterou by možná dnešní generace náctiletých už nevzala, ale to je mi celkem fuk. ()
Šimek, Sobota a Nárožný pokračují v tradici zábavných pořadů Šimka a Grossmanna a koncipují podobně i svůj pořad. Scénky jsou prokládány písničkami, někdy jen na kratičký výstup hned navazuje písnička. Humor už je samozřejmě zcela jiný, přizpůsobený Sobotově "tupovitému" a Nárožného "nervovému" herectví. A tak se dočkáme jejich verze v úryvku z Lucerny, pak Sobota ze své snahy o Cyrana se dostane až do hraní stylem spícího herce a na závěr si komická trojice popovídá u vrhačských koulí o nápovědě. Pořad je to sice výrazně zábavný, ale Šimek s Grossmannem - to bylo přeci jen o něčem jiném. A povídky - ty opravdu chybějí. 29. ledna 2014 vyhrabala ČT z archivu díl č. 3 (pokud jsem to dobře poznal z úvodních titulků) a odvysílala tak díl, který jsem před tím nikdy neviděl. Styl představení je naprosto tradiční, jen je to celé tak nějak o ničem. Nic nevypovídající scénky o kapesníku, Sobotův výstup s mečem při Nárožného nápovědě, písničky Šimka se Sobotou na "š", a pak už nic. Tenhle díl může být opravdu zapomenut v archivu, na něm totiž vtipné není téměř nic. ()
Zlaté časy českého humoru, všichni tři pánové ve formě a s nimi vtipy, které mě rozesmějí vždy a všude, úžasný Pavel Bobek zpívající dvě mé nejmilejší písně, celá ta hezká semaforská atmosféra... Prostě pohlazení. Snad jen bez potrhlé Jany Robbové bych se obešel.__P.S. Scénka s Lucernou je v audioverzi ještě delší a ještě lepší. ()
Reklama