Réžia:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaÚčinkujú:
Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Zuzana Burianová, Pavel Bobek, Jana Robbová, Zdenka Lorencová, Jana Giergielová, Miroslav Paleček, Michael JaníkObsahy(1)
Z pořadů, které zaznamenala televize v divadle Semafor, jsme tentokrát vybrali ten s trojicí protagonistů. Po úmrtí J. Grossmanna (1971) si M. Šimek přizval ke spolupráci dva komiky – excentrického Luďka Sobotu a tehdy neherce Petra Nárožného. V představení Ze Soboty na Šimka aneb Návštěvní den v divadle Semafor vytvořili různé typy – L. Sobota svého typického popletu a P. Nárožný rtuťovitého a vzteklého nápovědu. Vytvořili tak zábavné představení, kde kromě scének tradičně zazní písničky v podání P. Bobka (Vincent, Dík, že smím pár přátel mít), dua M. Janík a M. Paleček a dalších. (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
První roky trojice Šimek/Sobota/Nárožný byly skvělé. Semaforské pásmo sice muselo povinně stát na leporelu scének, hudebních vstupů a různých výplní, ale i tak hlavní trojice brzy vyrostla mezi krále českého humoru a statečně převzala štafetu po milované dvojici Š + G. Sobota původně z Ypsilonky následně zaujal Cimrmany, zatím ale bylo nutné v pauzách přetrpět afektovanou Robbovou a povinnou blondýnu v mini Burianovou. ()
Dělám to nerada, ale víc, jak jednu hvězdu dát prostě nemůžu. Moc Šimkův humor neznám, ale protože miluju Cimrmana, tak jsem chtěla dát šanci i jemu. A naprosté zklamání tedy. Už jen to, že písničky tvořily cca 70% představení, se mi moc nelíbilo. Podle mě zas až tak moc některé nezapadaly do atmosféry a neuvěřitelně nudily. Pak, když tedy přišla scénka, tak až na tu s kapesníkem, to stálo za nic. Vtipy byly dle mého názoru přehnané a bohužel neuvěřitelně předvídatelné. A role pana Nárožného mi přišla vyloženě trapná. ()
Vtipná zálažitost z dob těžké normalizace velmi osvěžila tehdejší zatuchlý socialismem načichlý vzduch. Trio Šimek, Sobota a Náročný dokazovala roky, že spolu jim to šlape a mají divákoví co nabídnout a zároveň ho pobavit. I po desítkách let stále velmi dobrá záležitost, kterou by možná dnešní generace náctiletých už nevzala, ale to je mi celkem fuk. ()
Zlaté časy českého humoru, všichni tři pánové ve formě a s nimi vtipy, které mě rozesmějí vždy a všude, úžasný Pavel Bobek zpívající dvě mé nejmilejší písně, celá ta hezká semaforská atmosféra... Prostě pohlazení. Snad jen bez potrhlé Jany Robbové bych se obešel.__P.S. Scénka s Lucernou je v audioverzi ještě delší a ještě lepší. ()
V divadle Semafor vznikla spousta legendárních scének a neméně skvělých písniček, avšak tohle představení jimi nedisponuje. Snad jen závěrečná scénka dvou maminek s blbečkem, který nemá rád ostrá jídla (meče, žiletky), byla opravdu vtipná a kdyby Pavel Bobek nezapěl Vincenta, tak bych tentokrát neváhal hudební produkci označit za sotva průměrnou. Přesto však z jeviště sálala ta podivně pohodová atmosféra, jakou takřka vždy dokázal Semafor záhadně vytvořit a tak nebudu více hanět. Nicméně, kdybych představení Ze Soboty na Šimka neviděl, tak bych si obou pánů vážil o něco víc. Výjimkou je samozřejmě pan Nárožný, jehož nápověda, uvaděč i blbeček byli tradičně dokonalí. ()
Reklama